Nedávno jste na pražském Malostranském náměstí narušili demonstraci ekologických aktivistů, kteří burcovali za uhlíkovou neutralitu a ochraně klimatu. Co vás k tomu vedlo? 

 

Narušili, to je asi příliš silné slovo. My jsme tam prostě přišli, abychom dali najevo, že pozice aktivistů, klimatických záškoláků, není neotřesitelná. I když za sebou mají podporu médií, politiků, kulturní fronty a tak dále. Je mnoho lidí, kteří si uvědomují, jak hluboce se klimatičtí aktivisté mýlí a k čemu by naplnění jejich snů vedlo. Ostatně obrovské množství lidí to už dnes poznává na svých účtenkách, a to nejenom za energie. Ne každý má ale čas a náladu vzít transparenty a vstoupit s klimazáškoláky do přímé konfrontace. My jsme to už udělali několikrát, a budeme to dělat i nadále. Za prvé chceme upozornit na to, že teze o tom, že změny klimatu způsobuje člověk, jsou nevědecké a dogmatické, a nezakládají se na faktech. Za druhé odmítáme, že by se neustále měla nasazovat psí hlava fosilním palivům. Tzv. obnovitelné zdroje jsou ve skutečnosti parazitní. Jsou nespolehlivé, neúčinné, primitivní, a stejně potřebují zálohu spolehlivějších zdrojů. Bez státní podpory, v racionální tržní společnosti, by tzv. obnovitelné zdroje byly pouhým výstřelkem několika šílenců. My jsme bohatý stát, můžeme si dovolit jádro. Proti kterému, nutno dodat, většina ekoaktivistů protestuje také, protože jejich cílem není mít čistý zdroj energie, ale zbavit lidi jakékoliv spolehlivé energie. Chudé země jsou na fosilních palivech přímo závislé. Je to jejich jediná cesta z bídy, a já považuji za hanebnost, aby banda dobře živených školáků měla právo určovat, jak má kdo žít. Za třetí, a to je v dnešní situace novinka, chceme upozornit na to, že to byla právě zelená politika, za kterou klimazáškoláci bojují, co dalo Putinovi obrovskou strategickou výhodu. Umožnila mu držet celou Evropu, zejména Německo za krk. Já osobně se domnívám, že stejně jako si Rusové platili v 80. letech na Západě různá hnutí za jaderná ozbrojení, dneska si dlouhodobě platí zelené aktivisty. 

 

 

Svobodní jsou často vnímáni jako ti, kdo se vymezují proti ekologickému alarmismu. Znamená to tedy, že nadřazujete hospodářské zájmy nad ty ekologické? Jakou cestu tedy Svobodní v tomto ohledu nabízejí? 

 

To není buď a nebo. Člověk má zájem žít v čistém prostředí, ale to není zadarmo. Po tisíce let bylo čisté a zdravé prostředí nedosažitelným luxusem. Teprve dnešní bohatá společnost může vidět přírodu čistě jako zdroj neuvěřitelného prospěchu, a ne jako nesmiřitelného protivníka. Zkrátka, musíme být bohatí, abychom si mohli užívat přírodu. Chtít čisté prostředí a krásnou přírodu něco stojí, jsou to náklady obětované příležitosti. Naopak kdybychom upřednostňovali průmyslovou produkci za každou cenu, i za cenu zničení přírody, budou to opět náklady obětované nějaké příležitosti. V životě nemůžeme mít všechno. A preference lidí se mění podle toho, jak jsou bohatí. Když máme plné břicho, máme kde bydlet, máme dostupné léky a nemusíme umírat na banální nemoci, můžeme se zajímat o to, zda mít kolem měst krásné lesy nebo zda je vytěžit, abychom měli v zimě čím topit. My se zkrátka domníváme, že jak blahobyt a produkce tak čistá příroda jsou zájmy lidí a musíme je poměřovat. A jediný způsob, jak je poměřovat, je ekonomická kalkulace. Něco za něco. Zelení aktivisté ale zájem člověka úplně pomíjejí. Pro něj je ekologický zájem nikoliv zájmem člověka, ale nějaké božské nadřazené bytosti: přírody, planety, možná vesmíru, nevím. Příroda je pro ně hodnotou sama o sobě. Sebe vidí jako služebníky nadřazené bytosti. Praxí i teorií je zelené hnutí vlastně dogmatickým apokalyptickým kultem. Chtějí přírodu bez člověka. I když sami to takhle naplno otevřeně nikdy neřeknou. Ani si to možná mnozí z nich neuvědomují. Ale vezmeme-li jejich postoje principiálně a důsledků, na konci nemůže být nic jiného, než člověk nanejvýš na úrovni opice. Pokud nám dneska zelení záškoláci nadávají, a to skutečně na té jejich demonstraci zaznělo, že chceme jezdit velkým SUVčkem a jsme tedy nenažraní a ničíme tím přírodu, kdo bude rozhodovat, jak velké auto máme mít? Pro ně bude jakékoliv auto zlem. Jenomže až se podle jejich přání zbavíme aut, budou jim vadit kola. Pak jim bude vadit, že dětská úmrtnost není dost vysoká. Nebo že na banální respirační onemocnění umírá příliš málo lidí. Je přece v souladu s přírodou umírat na chřipku, ne? Jaké je řešení Svobodných? Já jsem to vlastně napsal výše. My si uvědomujeme, že v životě je vždycky něco za něco. A když chceme poměřovat, zda si přejeme spíš panensky čistou přírodu nebo překotnou produkci a co nelevnější zboží, pak musíme vědět, kolik nás to bude stát. Potřebujeme k tomu systém svobodně se tvořících cen. Potřebujeme čistý trh bez dotací. Zkrátka, potřebujeme konečně kapitalismus.

 

Někteří aktivisté upozorňují na to, že nejdříve kvůli covidu a teď kvůli válce na Ukrajině ustoupila ekologické témata do absolutního pozadí a hrozí tak další drancování životního prostředí. Máte stejné obavy? 

 

Drancování životního prostředí hrozí tam, kde nefunguje trh a nikdo neví, kolik vlastně co stojí. Když nepočítáme velmi krátké období začátku průmyslové revoluce, kdy ještě lidé nebyli dost bohatí, ale začala překotná výrobní produkce, která položila základ budoucího blahobytu, pak nejvíc se životní prostředí přede drancovalo za socialismu. Za komunismu v Sovětském svazu. Nebo tady u nás. Všichni přece víme, jak vypadaly Krušné hory, jaké bylo ovzduší ve městech, jak vypadaly řeky. Příroda se nevyčistila proto, že by hned v 90. letech přišly účinné regulace, ale proto, že dostal možnost působit trh. A začalo se vyrábět rozumně. Regulace k tomu jistě přispěly také, projekt odsíření elektráren a tak podobně. Ale podle mě to nejdůležitější je, že se přestalo plýtvat, začali jsme normálně žít, a mohli jsme se zajímat i o to, jak tady žijeme. Mělo by se zajít ještě mnohem dál. Například pořád se tady hospodaří na obrovských lánech, na nich se pěstuje jedna jediná plodina. Není dostatek mezí, krajina pak špatně zadržuje vodu. Když se podíváte třeba do Rakouska na letecké snímky, ta pole vypadají úplně jinak. U nás jsou to pořád velkoproducenti. Proč? Samozřejmě především kvůli přebujelému systému dotací. Ostatně teď to mnozí z nás cítíme, opět po roce. Zase kvete řepka. Ekologická témata možná teď trochu ustoupila, ale není to žádná škoda, protože ta témata stejně nebyla uchopena racionálně.