Pamatuji na všechny ty Jambory a Rovenské… A pan Vajíčko...

„Přiznávám, jsem celoživotním fanouškem televize, jako takové, od jejího spuštění u nás. Mohu tedy srovnávat, leccos pamatuji, mnohé o ní vím… i z vlastní zkušenosti,“ říká Pavel Černocký. A hned na úvod se podělil se čtenáři PL o své vzpomínky z dětství týkající se v té době ještě Československé televize.

„Pamatuji, jak jsme s otcem chodili po střeše činžáku s dvoumetrovým ‚dipólem‘ a hledali ideální místo příjmu. Vzpomínám na první televizor s obrazovkou velikosti pohlednice a na vynálezy jako ‚předsádková čočka‘, tehdy zvaná ‚akvárium‘, která dovedla obraz opticky zvětšit,“ usmívá se.

„O kvalitě programu jistě můžeme diskutovat. Byl samozřejmě poplatný režimu, a tak měl především diváky manipulovat, a bavit až v druhém sledu. Pamatuji všechny ty Jambory a Rovenské, kteří na nás z obrazovky po roce 1968 křičeli a říkali nám, co si musíme myslet. Na většinu vysílání se nedalo dívat… a tak jsme se chodili bavit na bigbítové koncerty a na diskotéky. Televize vysílala polské, ruské a bulharské filmy. Občas i západní, ale jenom ty, které ideologicky nevadily. Ovšem jenom ty kvalitní, žádný béčkový brak,“ říká.

„Jedno ale nešlo ČST upřít. Technicky bylo vysílání kvalitní a redaktoři museli ovládat češtinu i výslovnost cizích jmen. Reklamy bylo minimum a tak často docházelo i na ‚hrající si koťata‘. Legendou byl pan Vajíčko,“ vzpomíná s úsměvem a dostává se k současné, nyní už České televizi.

Bombastická studia, horentní plat a odměny ředitele

„A jak vypadá televizní vysílání na ČT dnes? Čas oponou trhnul, od roku 1989 uplynulo přes třicet let, a tak by mělo být vidět výrazné zlepšení. Ale je tomu tak?“ pokládá publicista otázku. A rovnou si na ni odpovídá.

„Jistě, televizní studia jsou bombastická a Václav Moravec si nechal zbudovat speciální síťovou klec. Ředitel pobírá horentní plat i odměny. Královsky jsou placení ředitelé oborů i klíčoví redaktoři. (Platy jsou samozřejmě pečlivě tajeny.) Co se tedy změnilo? Po ‚spacákové revoluci‘ ovládla ČT progresivní parta ‚havlistů‘, stoupenců ‚Spojené Evropy‘, v zájmu nového, lepšího světa,“ pokyvuje hlavou Pavel Černocký. A znovu se dostává do let minulých, konkrétně „polistopadových“.