Proč jste se stal členem parlamentní Platformy pro zachování evropské kultury a jejích hodnot, která stojí proti masové imigraci a islamizaci?
 
Protože považuji situaci za znepokojující a ten problém mohou prakticky vyřešit jenom politici. Uvítal jsem, že existuje řada politiků, kteří se k tomuto problému stavějí skutečně seriózně, a proto jsem s nimi začal spolupracovat.
 
Říkáte, že situace je vážná. Souhlasíte například s tezí Benjamina Kurase, že v případě masové migrace a islamizace jde o smrtelné ohrožení Evropy?
 
Možná je to příliš expresivní. Mně se líbí postoj profesora Jaroslava Pánka, který na to má vědecký a podle mého názoru naprosto objektivní pohled. Smrtelným nebezpečím by to bylo, kdyby se ten problém neřešil. To není problém nový. Už trvá několik desetiletí či staletí. Je velkou chybou našich, ale hlavně evropských politiků, že na tento základní problém zapomněli a že s ním nic nedělají.
 
Máte nějaké osobní zkušenosti? Nebo proč se domníváte, že situace je vážná a nastalo to nebezpečí?
 
Vlastní zkušenosti mám, i když ne drastické. Já jsem cestoval po světě, když ještě toto nebezpečí nebylo. Byl jsem párkrát v Izraeli – tam je ten problém jasný. Byl jsem v nějakých muslimských zemích, ale při své profesi jsem se do toho přímého nebezpečí ani nemohl dostat. Především ale o těch věcech uvažuji a lidé, kteří logicky uvažují, se v podstatě ztotožní s profesorem Pánkem, že perspektivně by to nebezpečí mohlo být, kdyby se s tím nic nedělalo.

 
A z Evropy máte nějaké zkušenosti?
 
Trochu znám Francii. Má manželka je totiž Francouzka, takže o tom často mluvíme. Problém Francie se odvíjí od války v Alžíru, která probíhala zhruba od roku 1954 do roku 1962. Francouzi měli takovou politiku, že ti, kteří žili v koloniích, byli francouzskými občany – to znamená, že mohli do Francie velice volně přijet. Když napětí začalo stoupat, tak se mnoho lidí z Alžíru spojilo s Frontou osvobození, a to i těch, kteří žili ve Francii. Boj byl velmi drastický. Od té doby to napětí ve Francii začalo. Do té doby byla Francie nejvíce v Evropě otevřená země pro imigranty. Tam byli migranti z celého světa, i od nás. Ale ti imigranti se asimilovali. Stali se Francouzi a Francii obohacovali.
 
Ale od těch střetů po alžírské válce začínalo napětí s muslimy, a to se prohloubilo tím, že lidé, kteří neměli peníze, byli soustředěni do nízkonákladových bytů. A v nich pak žila většina Alžířanů a Arabů, a tak vznikla ta ghetta. Zvali své manželky, které byly negramotné, protože v muslimských zemích ženy vůbec nestudovaly. Takže najednou se začal vytvářet obrovský příkop. Ty děti imigrantů začaly být vyloučeny. Napětí pořád vzrůstalo. Situace se vyvinula až do současnosti, kdy tam byly ty čtyři atentáty a mají ve Francii stále vyhlášen výjimečný stav.
 
Francouzi vše berou na lehkou váhu a říkají, že se to vyřeší. Ale já si tím úplně jistý nejsem. Hlavně je to varování pro všechny ostatní země. Když migranty přijmou, tak to zdaleka neznamená, že problém je vyřešen.
 
Co si myslíte o muslimech a islámu?
 
Něco podobného jako Izrael, který říká, že v okamžiku, kdy muslimů je málo, to nebezpečné není, ale v okamžiku, kdy to překročí nějakých pět nebo dokonce deset procent populace, to může být nebezpečné. Islám jako takový nebezpečný je i není.
 
Jak to myslíte?
 
My jsme pořádali přednášky o srovnání islámu a křesťanství. Muslimové uznávají Ježíše jako proroka. Takže ten rozdíl mezi Koránem, Starým a Novým zákonem až tak velký není. Všechny ty svaté knihy mají společné to, že dávají člověku možnost výběru. Křesťanství dává možnost výběru poslouchat vrchnost, nebo se proti ní postavit. To by byla složitá teologická diskuse. Ale z toho plyne, že i islám dává lidem možnost výběru. V okamžiku, kdy teologie islámu je dobrá a praktikovaná umírněnými muslimy, islám nebezpečný není.