„Všechny záznamy byly zničeny nebo zfalšovány, všechny knihy byly přepsány, každý obraz přemalován, každá socha, ulice, budova přejmenovány, každé datum změněno. A tenhle proces pokračuje den za dnem, minutu za minutou. Dějiny se zastavily. Neexistuje nic kromě nekonečné pitomosti, v níž má Strana vždycky pravdu, “ cituje ve svém blogu George Orwella a jeho slavný román 1984 předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása. K tomu dodává: „Všechny podivné kampaně typu Mee too, bezuhlíková společnost nebo Black Lives Matter v nás mají vyvolat pocit viny za útlak žen, za špatné životní prostředí a za diskriminaci černochů. Jsou pořádány hony na úspěšné osobnosti, vymýšleny nesmyslné projekty, které zničí hospodářství jednotlivých zemí a přepisují se dějiny, ničí sochy. Vše přesně v duchu Orwella.“ Jsme opravdu v orwellovské době?

Když jsem dotaz poprvé přelétl zrakem, předčasně jsem se zaradoval v údivu i překvapení, že se do národního shromáždění čili postaru do Parlamentu dostal konečně někdo se zdravým rozumem, který navíc dostává důležitý prostor k šíření svého názoru. Pak jsem si to přečetl pozorně a vystřízlivěl jsem. Žijeme v orwellovské době bez nejmenších pochyb. Big Brother se umí moc dobře postarat o to, aby se ani do Parlamentu ani do médií nikdo s takovými názory nedostal. Je zázrak, že Václavu Krásovi ještě myšlenková policie, pardon – názorově správná demokratická kontrola, nezrušila ten jeho blog. Asi je přetížená...

Pokud by se Krásovy příklady orwellismu zdály od románu 1984 odtržitější, mohu uvést přímější: Newspeak – Femspeak, Eurospeak, Genderspeak. Někdo je rovnější – pozitivní diskriminace. Ministerstvo pravdy – Parlamentní výbor pro rovné příležitosti menšin. Správné myšlení – politická korektnost. Nový slovník – Příručka genderově správného vyjadřování vydaná na Ministerstvu školství ČR. Lidé s myšlenkovým proviněním – extrémisté, rasisté, xenofobové, antisemité, kryptobolševici, misogyni, nacionalisté, šovinisté.

Hlubší srovnání Orwellovy katastrofické vize s dneškem by vydalo na zajímavou diplomovou práci. Útěchou nám budiž, že zatímco myšlenková policie užívala pro očistu „provinilce“ brutální fyzické násilí, dnešní „myšlenkově nečistí“ jsou pouze uvrženi ve všeobecné opovržení, nepřijímáni do společensky významnějších funkcí a zdiskreditováni na akademické půdě. Pro své názory mají asi tolik prostoru, jako měli protestanti po Bílé hoře.

Hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek v rozhovoru pro Reflex upozorňuje, že ve všech společenských vrstvách porušujeme pravidla. „Místo toho, aby v zorném úhlu společnosti stála záchrana normálních rodin, jež mají děti, pozornost se upíná k marginálním menšinám. My bychom měli chtít, aby nebyly svobodné matky, aby fungovaly normální partnerské vztahy. Legislativu bychom měli přizpůsobit tak, abychom otce vedli k odpovědnosti za své konání, za děti,“ řekl. Co k tomu říci?

Kdyby někdo prohlásil něco takového před 30 lety, lidé by se divili, proč takovéhle samozřejmé banality vůbec někdo hlásá. Vždyť to, co říká, je naprosto samozřejmé a každý to ví! Ale právě to orwellovské překrucování normálnosti a přirozenosti dospělo až tam, kde hlásání obyčejné pravdy se stalo kacířstvím, které budí pozdvižení. Síla těch politicky korektních a názorově jedině správných „revolucionářů“ spočívá mj. v tom, že nebojují podle pravidel. V uvedeném příkladě nebudou vyvracet názor pana Čunka (to by bylo ošidné), ale svůj protiúder povedou a) přes obecné kecy o (ne)rovnostech, b) přes tisíce let zavrženou kritiku ad hominem, kde se kritizuje osobnost autora, nikoliv obsah textu, c) autor bude rovnou vyšachován nařčením, že fandí komunistům, proti čemuž není obrany, neboť toto laciné zaklínadlo funguje univerzálně. Navíc mají i tu výhodu, že vědí, že s touto pseudoargumentací budou mít ve všech médiích zelenou. Proč? Protože první, co Big Brother udělal, bylo, že obsadil média svými lidmi.