Mezi výtkami, které se ozvaly na vaše vystoupení, byly i ty, že se vedení ČSBS zbavuje zasloužilých válečných veteránů nebo bývalých politických vězňů z koncentračních táborů. Předsedkyně kladenské buňky a kritička současných poměrů ve svazu Gabriela Havlůjová prohlásila, že nedávná rezignace letce RAF Pavla Vranského byla vyvolána právě ztrátou důvěry ve vedení ČSBS. Jaký byl tedy důvod jeho odstoupení?

Co se týče místopředsedy ČSBS Pavla Vranského, tak on skutečně řekl, že nedůvěřuje vedení svazu, ale přitom v něm sám seděl přes deset let. Je ovšem třeba říci, že z ČSBS neodešel, je stále členem jeho ústředního výboru a je také nadále předsedou sdružení zahraničních vojáků. Prostě se rozhodl tak, jak se rozhodl.

Je podle vás činnost současného ČSBS politicky motivována? Ptám se na to nejen v souvislosti s přihlášením kardinála Duky do prestižní lidické organizace ČSBS a kvůli vašemu vztahu k prezidentu Zemanovi, kterého jste měl dát dekorovat speciálně vytvořeným vyznamenáním, ale třeba i proto, že mi před časem mluvčí jiné veteránské organizace, Československé obce legionářské, potvrdil, že její vedení se z ryze pragmatických důvodů snaží dobře politicky vycházet se všemi ministry obrany, ať už jsou z jakékoliv partaje.

To v žádném případě. Nevidím důvod, aby kardinál Duka byl nějak politicky motivovaný vstoupit do ČSBS a konkrétně do této organizace. Když na to přijde, tak my máme v podstatě všechny organizace prestižní. Lidická organizace vyniká tím, že tam mají ten památník, ale kardinál Duka do ní vstoupil, protože připravuje blahořečení faráře Štenberka. A když jsme se spolu bavili o tom, že by k nám vstoupil, tak řekl, ano, ale jedině do Lidic, a to kvůli Štenberkovi.

To je jedna věc. Co se týče medailí, tak ono vyznamenání pro prezidenta Zemana nebyla žádná speciální nebo vytvořená medaile jen pro něho. Ve skutečnosti toto vyznamenání existuje už přes rok a dosud jsme jím vyznamenali asi patnáct lidí.

Podle aktivisty Jana Vrobela jste jen, cituji, „srab a prospěchářský bolševik“, a to kvůli tomu, že „papouškujete píčoviny“. Tím myslel vaše slova, že se v souvislosti s migrační vlnou z Asie, Sýrie, Iráku a Afghánistánu do Evropy bojíte o bezpečnost svých dětí a vnuků. Čím konkrétně a co jim podle vás v souvislosti s činností nebo naopak nečinností politiků z České republiky i Evropské unie hrozí?

Podívejte se, my v prvé řadě musíme hájit prestiž a zájmy své země. Ti, co k nám utíkají, by měli podle mého názoru prostě být blíž ke svému domovu, v jeho sousedních zemích. To konečně nedávno prohlásili také slovenští politici. Ano, podporujeme uprchlíky, podporujeme výstavbu uprchlických táborů v těchto zemích, a to proto, aby se tito lidé, tito uprchlíci, mohli co nejdříve a rychle vrátit zpátky a třeba i bojovat za své domovy. Mimochodem, naši předci jako mladí také odcházeli v letech 1938 a 1939 za hranice bojovat za naši vlast. A po válce se vrátili, aby tu naši zem zase mohli budovat v míru. Takže jestli ti, co dnes utíkají, to se svou zemí myslí opravdu vážně, by se měli zachovat podobně jako ty tisíce Čechoslováků před 2. světovou válkou.

A z čeho mám strach? Z toho, že se i u nás může kdykoliv mým dětem a vnukům, ale i komukoliv dalšímu něco ošklivého stát, nejen z nějakého teroristického činu, ale třeba i jen v uvozovkách z obyčejného obtěžování našich žen a dívek, jako se to stává stále častěji teď v Belgii nebo Německu.