Počtem nalétaných hodin patříte u nás k absolutním rekordmanům mezi zkušebními piloty. Přitom jste po celou dobu své kariéry zůstal věrný kunovickým letadlům. Jak jste se stal zkušebním pilotem největšího výrobce středních dopravních letadel u nás a vlastně i ve střední Evropě?

V roce 1976 velmi rychle stoupala výroba L 410, a proto v LETu Kunovice potřebovali vytvořit další posádku zkušebních pilotů, kteří by testovali a zalétávali nová letadla. Já už v té době měl za sebou osmnáct let létání v Aeroklubu v Kunovicích, který sousedil a spolupracoval s LETem Kunovice. Navíc jsem měl všechna potřebná osvědčení. Takže volba tak nějak logicky padla na mě.

Díky LETu Kunovice a jeho nejslavnějšímu letadlu L 410, kterému se říkalo také Turbolet, se tehdejší Československo zařadilo mezi úzkou společnost zemí z celého světa, které dokázali na svém území kompletně vyvinout i vyrobit letadlo. V čem bylo L 410 v té době výjimečné?

Bylo to, a stále ještě je, letadlo, které je schopné bez potíží zvládnout extrémní podmínky. Dokáže létat v padesátistupňových mrazech i čtyřicetistupňových vedrech. Umí bezpečně přistát na krátkých i nezpevněných přistávacích plochách. Je to letadlo, které „umí odpustit“ pilotovi menší chybu. Když bych to měl shrnout, tak je to prostě spolehlivé letadlo do nepohody.

Jste na to letadlo hrdý?

Samozřejmě. Jsem hrdý na to, že jsme jej dokázali v Kunovicích zkonstruovat, vyrobit a poslat do vzduchu. Všichni „leťáci“ na něm ukázali, že patří ke světové špičce. Takové letadlo umí vyrobit skutečně jen málo zemí na světě. Navíc dodnes jich létají po celém světě stovky.

Nejvíce jich létalo a asi ještě létá v Rusku...

Tehdejší Sovětský svaz bral od nás až 85 letadel ročně. Často se pak stávalo, že letadlo, které jsme dodali Sovětům, následně přeprodali dál do světa a objevilo se mírně „olétané“ třeba na Filipínách, nebo dalších, pro nás tehdy exotických, zemích. S novými majiteli se „čtyřistadesítka“ dostala i na Severní pól.

Asi nemůže být větší adrenalin, než když se nové letadlo poprvé odlepí ze startovací dráhy. Připouštěl jste si riziko pádu letadla?

Respekt z nového letadla musíte mít. Ale na rizika, že by mohlo spadnout, jsem nemyslel. Měl jsem absolutní důvěru v naše konstruktéry i montéry. Navíc jsme byli s konstruktéry letadla v neustálém kontaktu. Minimálně jednou za týden za námi chodili a veškeré úpravy s námi rozebírali. Dnes takovou spolupráci nahradila počítačová data a konstruktéři komunikují více s počítačem než s pilotem. A to je škoda a možná i chyba. Protože pilotův pocit, zkušenost, pohled na chování letadla v různých situacích žádný software nenahradí.