Starostou městské části Praha 1 jste již druhé volební období. Co se vám osobně podařilo a s čím příliš spokojený nejste?
Již na počátku prvního volebního období se mně – společně s kolegy z TOP 09 – podařilo prosadit vyrovnané a zdravé hospodaření městské části Praha 1. Vím, že to není mediálně příliš atraktivní sdělení, ale od dobře spravovaných financí se skutečně odvíjí vše ostatní. Jestliže dnes v Praze 1 poměrně velkoryse zvelebujeme veřejná prostranství, dotujeme občanské aktivity, opravy domů a podobně, je to díky tomu, že umíme dobře hospodařit.
Co se týká ryze konkrétních projektů a aktivit, radost mi udělala například zásadní revitalizace Střeleckého ostrova, rekonstrukce Werichovy vily a další investiční akce. Nechci zveličovat své osobní zásluhy (i jako starosta mám ve vedení městské části pouze jeden hlas), avšak třeba právě v případě Werichovy vily jsem se musel „poprat“ s dědictvím po svých předchůdcích, kteří tento proslulý objekt hodlali pronajmout na dlouhá desetiletí dopředu, takže by šlo vlastně o skrytý prodej.
Velkou radost mám z toho, že se mi podařilo doslova vybojovat zřízení a umístění památníku československým letcům v RAF na Klárově. Proti známému Okřídlenému lvu byli nejprve památkáři, po jeho postavení se v rámci jakýchsi politických hrátek ozvali s kritikou pro změnu lidé z pražského magistrátu. Tento památník je mým „dítětem“, a když u něj vidím dojaté válečné veterány, dojímám se také.
Jestli mne něco opravdu mrzí, tak je to populismus některých politických protivníků. Například ve známé kauze Nemocnice Na Františku čelila Praha 1 bezprecedentním útokům od kolegů z Prahy 7, zejména starosty Čižinského. Přiznávám, že jsem naprosto alergický na to, když někdo zakrývá své politické ambice bezbřehým populismem. Jdu do těchto střetů tvrdě a nesmlouvavě – takové „podpásovky“ jsou nepřípustné!

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková