Pane docente, exministr kultury Herman převzal na Sudetoněmeckých dnech Evropskou cenu Karla IV. Má jít o ocenění jeho práce na poli česko-německého usmíření. Událost okamžitě budí vášně a kritiku, jak to u tohoto tématu bývá zvykem. Je taková debata namístě?

Pořád tady existuje celá řada témat, která vzbuzují různé interpretace a emoce, ačkoliv se k tomu vede dlouholetá odborná, ale i veřejná diskuse. Nejde pouze o otázku odsunu, ale obecně česko-německých vztahů. Diskuse zahrnují veškeré oblasti vzájemného soužití i konfliktů. Nejvíce samozřejmě rezonuje otázka mnichovské dohody a role Sudetoněmecké strany coby páté kolony. Pochopitelně i doba nacistické okupace. Přes všechny odborné debaty zde stále je potenciál k tomu, aby toto téma vzbuzovalo emoce. Nikterak mě to nepřekvapuje, ale doufám, že se časem posuneme k tomu, abychom tyto události nahlíželi věcně. 

K dalším tématům, která se diskutují dosti emocionálně, patří třeba i doba normalizace, která je momentálně i žhavým veřejným tématem. Takže pokud jde o historická témata, emoce se netýkají zdaleka pouze odsunu Němců.

Mimochodem, proč ta cena nese jméno Karla IV.? Tomu se mnozí lidé divili.

Souvisí to s tím, jak je Karel IV. vnímaný v kruzích sudetoněmeckého landsmanšaftu, který tuto cenu uděluje. Jde o dlouhou historii. V prvopočátcích se v rámci pohledu na Karla IV. zdůrazňovala jeho role říšského císaře. Postupně se pohled na něj v prostředí sudetoněmeckého landsmanšaftu posunul k evropskému významu a roli. Cena se uděluje od roku 1958 a prvním, kdo ji dostal, byl československý generál Lev Prchala. 

Čechů, kteří tuto cenu v minulosti získali, bylo více. Mezi nositeli Evropské ceny Karla IV. je například biskup Josef Koukl, který ji obdržel v roce 2005. Zajímavé je, že tato cena překračuje i politické hranice, protože mezi nositeli je i Petr Uhl, což je reprezentant levicového politického smýšlení, nebo Milan Horáček, také původem Čech, který se angažoval v západoněmecké Straně zelených.

Předmětem kritiky Daniela Hermana byla hlavně slova o „mstě vítězů“ a „vyhnání“, nikoli odsunu. Jak toto z pohledu historika zhodnotit? 

S pojmem „msta vítězů“ bych byl velice opatrný, protože se jednalo o dohodu spojeneckých velmocí, že se konflikt ve střední Evropě, který se dotýkal Němců, nedá podle tehdejšího pohledu Spojenců řešit jiným způsobem než odsunem německých menšin. Nešlo pouze o záležitost Československa, ale také Polska nebo Balkánu. 

Jako historik se tématu věnuji a vždy zdůrazňuji, že nemůžeme používat kategorie dnešní politiky anebo současné vnímání, ale musíme se vcítit do situace, která panovala v tehdejší době na konci války. Dívejme se na tyto události v širším kontextu. Nelze přehlížet nacistické zločiny v poslední fázi války, které byly nesmírně brutální a následnou nenávist vůči Němcům jako celku ještě více přiživily. V těchto kategoriích je třeba vnímat historické souvislosti a kontexty.