Jakým způsobem se nyní dostávají tisíce uprchlíků na „starý kontinent“ přes oficiální registrační místa a jaká mají vlastně práva podle mezinárodních dohod, vysvětlovali na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci Josef Stehlík a Veronika Židlíková, právníci z odboru azylové a migrační politiky na Ministerstvu vnitra ČR. Zvláště praktické zkušenosti JUDr. Židlíkové z azylového zařízení Moria na řeckém ostrově Lesbos byly dost překvapivé.

„V Řecku v současné době fungují dva hotspoty, na ostrovech Samos a Lesbos, další dva se mají teprve zřizovat v těchto dnech a o tom pátém zatím nikdo nic konkrétního neví. Pokud mám informace, tak v Itálii mají v provozu tři taková střediska. Já jsem v zařízení Moria pracovala do letošního ledna a denně tam většinou přijíždělo okolo 3 tisíc uprchlíků,“ informovala mladá právnička a ještě doplnila: „Pomáhala jsem s různými činnostmi a především jsme se zaměřovali na relokaci uprchlíků, tedy řízené umísťování osob podle mezinárodních dohod do jednotlivých zemí Evropské unie. Z celkového množství se nám denně podařilo přemluvit tak okolo dvaceti lidí. O relokace nebyl moc zájem, protože následné řízení spojené i s důkladným prověřováním trvalo asi dva měsíce a navíc si migranti nemohli vybrat zemi, kam se dostanou, tu jsme jim určovali my podle stanovených zásad. Takže se většinou pak vydávali sami na cestu, která jim mnohdy trvala jen několik dní. Při vyhledávání vhodných adeptů pro relokační proces jsme se zejména zaměřovali na zranitelné osoby, tedy malé děti, starší lidi, invalidy nebo ty poznamenané válkou. “