Napsal jste na svůj Facebook: „Čelíme nejhorší hrozbě za celých třicet let fungování naší jakés takés křehké svobody. Virus BABIŠ-20 je obrovská zkouška. Lék na něj je však všem známý, a je dokonale popsán: ekonomická svoboda. Nesmíme také zapomínat na to, že tento virus je v podstatě zmutovaný. BABIŠ-20 se tu neobjevil zčistajasna. Předcházely mu podobné viry, s podobnou genetickou strukturou, které naši ekonomiku dokonale infikovaly a oslabily.“ Dobře, jak tedy podle vašich představ tento lék – ekonomickou svobodu – aplikovat?

Je především potřeba si uvědomit, že naše ekonomika je chronicky nemocná, dlouhodobě, a na to prostě jednoduchý lék není. Jestliže jsem současné vládní kroky označil jako virus nebo nemoc BABIŠ-20, potom můžeme v posledních dvaceti letech najít bezpočet podobných nemocí a každá z nich se svým specifickým způsobem podepsala na naší ekonomice i politice. Prosazení vstupu do Evropské unie bez vyjednání jakýchkoliv smysluplných výjimek, pohřbení vynikajícího ekonomického programu Modrá šance, protlačení podpory biopaliv, schválení EET nebo povinného hlášení DPH, absurdně vysoké schodky státních rozpočtů, soustavné projídání skvělého ekonomického růstu, a tak dále... k tomu všemu lze přiřadit konkrétního viníka, konkrétní stranu, která za to nese odpovědnost. Pak přidejme dvojciferné vyjádření roku, a máme zde celou řadu politických virů a nemocí, které mutují a přetvářejí se, připravují organismus, tedy naši ekonomiku, pro nástup dalšího viru, až jsme se postupně promarodili k aktuálnímu stavu, který označuji jako betaverzi totality.

Je pochopitelné, že tzv. opoziční strany nyní na vládu útočí. Divím se však, že jim to někdo, jak se říká, žere. Téměř všechny strany zastoupené v našem Parlamentu, plus jedna aktuálně mimoparlamentní, nesou stejnou morální i politickou vinu. Ony Babiše vytvářely, a pokud by Babiš najednou zmizel ze světa, nezmizí příčiny nemoci. Z toho tedy plyne, že lék nelze omezit jen na heslo Antibabiš. Musíme postupně sebrat státu moc, kterou si nad ekonomikou usurpuje. Musíme deregulovat a odstátňovat v tak masivní míře, abychom se dostali na úroveň ekonomické volnosti, která zde panovala v 90. letech před nástupem socialistů. Musíme proškrtat nebo nejlépe úplně zrušit zákoník práce, aby se vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem děly na základě naprosté smluvní svobody. A samozřejmě je třeba snížit veškeré daně a odvody a mnohé z nich zcela zrušit. Stát musí zchudnout a projít redukční dietou.

My Svobodní to často říkáme: pokud chceme bohatý národ a bohaté občany, musíme mít chudý stát. Jsme jediní, kdo to říká. A vlastně jsme v souvislosti se současnou vládní politikou na našich tezích a v našich materiálech nemuseli změnit ani jedno slovo. To, co říkáme, má dlouhodobý a stále platný kontext a v ekonomické krizi, která jde v těsném závěsu za koronavirovou epidemií, by byla prospěšnost a účinnost našeho ekonomického programu jasně patrná. Nepopírám, že taková léčba bude mnohé z nás bolet, zejména ty, kteří si na všemocný stát zvykli. A možná k ní nikdy my jako občané nenajdeme odvahu. Pak je nutné si uvědomit, že nás čekají ještě daleko horší choroby a následky se budou mnohem hůře napravovat.

Co mohou v současné situaci dělat Svobodní jako neparlamentní strana k prosazení své agendy?