Poprvé od září 2011, kdy byl generálním ředitelem České televize zvolen Petr Dvořák, neschválila Rada ČT na svém posledním zasedání návrh rozpočtu České televize na příští rok. Jak si tento krok donedávna zcela loajálních radních vysvětlujete, když šéf veřejnoprávního média předložil oproti původnímu zamítnutému návrhu plán seškrtaný o 170 milionů korun, ale ani to mu nepomohlo?

Domnívám se, že radní jsou poněkud vystrašení jednáním Poslanecké sněmovny kolem výročních zpráv. Určitě to není tím, že by více hlídali zájmy koncesionářů, spíše jsou motivování zájmy vlastními. Bojí se, že pokud nebudou aktivní, mohli by být odvolání a přijít tím o své drobáky – měsíčně cca 36 tisíc korun – ke svému platu z civilních zaměstnání.

Radní si navíc pro to, aby se vůbec začali rozpočtem zabývat, kladou podmínky. Po generálním řediteli chtějí, aby do 6. ledna v návrhu rozpočtu na rok 2020 předložil podrobný rozpis výdajů v celkové výši 430 milionů korun souvisejících s přechodem na DVB-T2 a distribučním mixem a také podrobnou specifikaci výdajů v kategorii výrobní úkol, konkrétně v oblastech dramatická tvorba, zábava, dokument a sport. Teprve až toto splní a navíc předloží už dříve vyžádaný dlouhodobý plán rozvoje České televize na léta 2021-24, přijde na řadu projednávání rozpočtu. Lze to vnímat jako oprávněné požadavky, nebo to spíš připomíná válku rozkmotřených bývalých partnerů či přátel?

To je naprosto legitimní požadavek. Hlavní náplní práce radních by totiž měla být kontrola rozpočtu a jeho plnění, a to jako naprosto prvořadá záležitost. Stejně tak je musí zajímat dlouhodobý plán rozvoje. Skutečnost, že to do dnešního dne nedělali a pouze si chodili vypít kafíčko a pokecat s panem generálním, byla často terčem kritiky. Tento náhlý obrat lze přičítat právě skutečnosti, že každý z radních má zájem ve své funkci setrvat, nikoli tomu, že v sobě najednou objevili poslání kontrolora.

Zažila jste během svého někdejšího působení v Radě ČT stejnou situaci, že byste České televizi neschválili rozpočet? Z jakého důvodu?

Jistě, že zažila. Právě neschválení deficitního rozpočtu, bylo jedním z hlavních faktorů televizní krize na přelomu let 2000 a 2001. Byli jsme první Rada ČT, která se zajímala především o hospodaření České televize. Když jsem žádala o podrobný rozpočet na pořad Katovna, tak nastalo doslova zděšení. Rejžek s Justem se mohli přetrhnout, aby aktivovali své známé pisálky, kteří nám to potom na stránkách novin dali řádně pocítit.

Nikdo už nepsal o tom, že tento pořad stál koncesionáře před dvaceti lety každý měsíc 75 tisíc korun externích nákladů. Přitom jednotlivé položky vzbuzovaly přinejmenším úsměv. Pánové si účtovali za pronájem vlastního bytu, kde se pořad natáčel, a to přesto, že Kavčí hory mají neskutečně mnoho vlastních prostor. Dokonce si částkou 10 tisíc korun účtovali maskérku, přestože v případě jejich nemytých a nečesaných zjevů, by určitě postačila horká voda a šampón.