Už více než rok  bojuje celý svět s pandemií. Máme se naučit s covidem žít, protože ten, jak prohlásil ministr zdravotnictví Jan Blatný, nezmizí a nastaví nové normy žití?

Zda covid zmizí či nezmizí, nikdo neví. Španělská chřipka z let 1918 až 1920 zmutovala, stala se neškodnou a pak zmizela. Nikdo neví proč. Justiniánský mor, první historicky dobře popsaná pandemie, začal v roce 541 a na čas zmizel roku 546. Poté se opakovaně ve dvacetiletých periodách – tedy jednou za generaci – vracel, aby v osmém století náhle zmizel. Zdá se tedy jasné, že covid tady není na několik měsíců, jak jsme se domnívali. Je-li tady na desetiletí či na staletí, nevíme.

Jaký dopad na lidstvo může koronavirová éra mít?

Každá taková pandemie vždy zásadně změní společnost. Některé oblasti raketově vystřelí. Například vývoj očkovacích látek a výzkum léků, celá oblast IT, způsob prodeje, způsob změny volnočasové aktivity a tak dále. Jiné – třeba osobní kontakty – se přetvoří na pro nás doposud neznámé formy. A to včetně „námluv“, tedy předkoitálního i následně koitálního sexu, a tedy plnění základního příkazu každé živé hmoty a „rozmnožovat se“. Zhroutí se a přetransformují mnohé dosavadní mantry politiky a výroby.

Dojde k přehodnocení výhod a nevýhod globalizace. Například už teď haprují dodávky základních materiálů a výrobků expedované na velké vzdálenosti. Viz třeba zastavení výroby v automobilkách v České republice a nejen zde, protože důležitá část elektroniky do aut se vyrábí v Texasu.

Daly by se jmenovat stovky a možná tisíce příkladů, jak covid změní svět. Také dovoz „gastarbeitrů“, bez kterého u nás nefunguje pořádně ani výroba automobilů, stavebnictví, zemědělství či zdravotnictví. Dovoz pracovní síly do českých zemí byl a je výrazný už od poloviny 19. století, po krátké přestávce v padesátých letech 20. století naše ekonomika už zase naběhla na pracovní síly ze zahraničí. Po roce 1989 se dovoz pracovní síly stal naprosto nezbytný pro naše hospodářství. To a hlavně způsob začlenění se bude muset změnit. Mezi příchozími se bude muset zvýšit počet novým požadavkům vyhovujících kvalifikovaných pracovníků. Jako třeba kdysi architektů a stavitelů z Itálie, zvaných „Vlaši“, v 16. až 18. století – viz v Praze Vlašský dvůr, město Vlašim, tedy město Italů a tak dále. Bez nich bychom dodnes neměli tak krásná stará města. Pracovní síly se budou muset vozit i s rodinami a velkou část manuálních pracovníků odborně vyškolit anebo nahradit automatizací. A to zde jmenuji jen některé změny, výčet by byl dlouhý.

Bývalý český prezident Václav Klaus, který covid také prodělal, označil nemoc za středně vážnou virózu. Dlouhodobě odmítá roušky, většinu omezujících opatření uvalených v souvislosti s pandemií na společnost a rovněž i očkování. Jsou vám jeho názory blízké?

Asi narážíte na to, že v Parlamentních listech jsem byl na několika fotkách společně s prezidentem Václavem Klausem.

Po pravdě řečeno, některé postoje Václava Klause staršího v otázce covidu poněkud nechápu. Snad si skutečně zpočátku myslel jako ekonom a přísně racionálně uvažující intelektuál, že jde jen o „nafouklou“ událost. Ale dnes, když se počet registrovaných úmrtí po světě blíží třem milionům a odborníci si myslí, a já se domnívám že správně, že skutečný počet je nejméně dvojnásobný, by asi bylo dobré změnit či upravit názor. Upozorňuji však, že Václav Klaus nikdy netvrdil že covid není nebezpečný. Jen na boj s ním a na státní opatření pohlížel ze své strany.