Čínský prezident byl na ostře sledované návštěvě v Rusku. Zpočátku jsme spíše mohli číst varování o „ose zla“ Moskva-Peking, nyní může čtenář mít problém se zorientovat, jak jednání vlastně dopadla. Jedni mluví o úspěchu a například o tom, že velmoci budou ve vzájemném obchodu více využívat vlastní měny, jinde zase vidíme interpretace vítěz Si, poražený Putin. Jak to čtete vy?

Z mého pohledu to vypadá, jako když chce mravenec rozeštvat dva slony. A ještě k tomu štěkáním. Mravenčím štěkáním. Zaujatost u nás panujícího režimu proti Rusku a Číně je zcela bezduchá, smutnou ilustrací jsou utrápené Kemelovy politické „vtipy“ v Právu, které mi připomínají výtvory normalizačních kreslířů, které byly na stejné úrovni, jestli se tomu vůbec dá říkat úroveň, jen byly špílcované opačným směrem. Schází jim argumenty podobně jako Západu docházejí patrony.

Co je nesporným faktem, je de-dolarizace nejen obchodních vztahů rusko-čínských, ale odhadem tak dvou třetin světové ekonomiky. Americký hospodářský zázrak není založen na reálném výkonu, ale na spekulacích, jak krásně obecně popisuje úpadkovou fázi západního světa profesor Ivo Budil. Natisknout stodolarovou bankovku stojí prý asi dva centy, a za ten papírek se dá dovézt nějaká komodita v čistém zisku 99,98 USD za předpokladu, že tou stodolarovkou zaplatíte a ona se k vám už nikdy nevrátí, nikdo za ní nebude v USA nic požadovat, svět ji nadále bude používat jen ve vzájemném obchodu mimo území USA.

No, takto hospodařit bych dovedl taky – a možná by se tím dala vyřešit i důchodová otázka – za jediné podmínky: musel by ty koruny od nás někdo brát a používat je pouze ve vzájemném obchodu mimo naše území. Už nikdy by s nimi nesměl přijít do Čech a chtít za ně ve velkém něco koupit. V malém ano, ale nesměli by to udělat najednou všichni, co mají v ruce papírové bankovky. A hodnota těch dolarových, které běhají po světě, je prý asi tolik, kolik činí třetina amerického rozpočtu. A to mluvíme jen o papírových dolarových bankovkách.

Takže otřese-li se důvěra v dolar pod vlivem této de-dolarizace, může nastat něco podobného „běhu na banku“, jevu, kterým začíná závěrečná, viditelná fáze finančních krizí a bankovních krachů. Držitelé dolarových bankovek se rozjedou do USA a budou chtít za ně něco koupit, než se jim promění v papírky, kterými si budou moci vytapetovat kadibudky.

A kdo je „vítěz“ těch rozhovorů? No, Západu to není příjemné, ale odpověď zní: oba. Čína i Rusko. Už jen proto, že spolu mluví. Celému světu ukazují, že demokracie je inteligentní způsob řešení různých zájmů. To, co dlouhodobě předvádějí Spojené státy, není ani inteligentní, ani důstojné: silové řešení z pozice „světového četníka“ nemá s demokracií vůbec nic společného, protože je jejím opakem.