Tlačenka, becherovka, ožralý prezident. Imponovala mi jeho zjevná nezávislost na luxusu. Osobnost jeho kalibru nelze podceňovat. Místopředseda ODS o svém vztahu k Zemanovi

21.08.2015 14:52 | Zprávy

POLOČAS MILOŠE ZEMANA Místopředseda ODS a poslanec Martin Novotný zná prezidenta republiky Miloše Zemana i ze soukromých debat. V prezidentské volbě nedal hlas ani Schwarzenbergovi, ani Zemanovi. Zeman zcela pragmaticky a racionálně volí sebestylizaci vyhovující levicovému a „lidovějšímu“ elektorátu. Podle něho bude Zeman znovu kandidovat a šanci ve volbách nepochybně má, osobnost jeho kalibru není radno nikdy podceňovat.

Tlačenka, becherovka, ožralý prezident. Imponovala mi jeho zjevná nezávislost na luxusu. Osobnost jeho kalibru nelze podceňovat. Místopředseda ODS o svém vztahu k Zemanovi
Foto: Hans Štembera
Popisek: Předseda ODS Petr Fiala s místopředsedou ODS Martinem Novotným

Miloš Zeman je zhruba v polovině svého prezidentování. Lze si v obecnosti říci, že šlo o úspěšné dva a půl roky? Je dobře, že prezidentem se stal zrovna Zeman, a ne Karel Schwarzenberg? Co by dnes bylo v Česku jinak?

Jde o to, čí úspěch máme na mysli. Miloše Zemana osobně, nebo České republiky? Pokud jde o Miloše Zemana, je to kombinace úspěchů i neúspěchů. Mocensky Zeman řadu bojů až překvapivě brzo prohrál a prošustroval obrovský mocenský kapitál z voleb, ale osobnostně i díky ústavnímu postavení prezidenta se znovu naplno vrátil do hry. Hodnotíme-li vše čistě z hlediska veřejné pozornosti, viditelnosti, jsou to pro Miloše Zemana úspěšné roky. Přineslo-li toto období na druhé straně něco zásadně pozitivního pro Českou republiku, o tom pochybuji.

V domácí politice období nebezpečné oligarchizace nestandardních a nebezpečných politických subjektů. Ekonomicky období růstu, ovšem nikoli zásluhou vládnoucích. V zahraniční politice kombinace správných kroků i zásadních chyb. V celkové atmosféře ve společnosti? Pořád stejná bramboračka. Co by bylo jinak s Karlem Schwarzenbergem? Nemám rád „kdyby“. Nejsem ani milovník pražské kavárny, ani bodré reality z filmů Zdeňka Trošky. Proto jsem schopen Zemana tvrdě kritizovat a občas mu dát i za pravdu. V prezidentských volbách jsem nakonec po dlouhém uvažování hodil v druhém kole do urny prázdnou obálku. Věděl jsem už tehdy, že by mi Karel Schwarzenberg vyhovoval víc stylem, atmosférou, Miloš Zeman ale v některých (byť zdaleka ne ve všech) důležitých otázkách obsahem. S klidným svědomím jsem nebyl schopen dát hlas žádnému. Táborové dilema Karel versus Miloš nebylo moje vidění světa a dnes je mi Karel Schwarzenberg bližší čistě z hlediska vědomí nutnosti spolupráce na pravici. 

Zeman se vydal poměrně aktivně na pole zahraniční politiky. Kritizoval sankce proti Rusku, navštívil Moskvu a metropole dalších postsovětských států, rovněž jel do Číny. Co z jeho ,,východní“ politiky lze chválit a co ne? Dle expertů zanedbává tradiční pojetí lidských práv a preferuje dělání byznysu... Je to dobře? Je něco, co se mu v oblasti vztahů s někdejším SSSR a Čínou nepodařilo, byť o to sám stál?

Mainstreamová zahraniční politika EU a USA v minulých letech napáchala obrovské množství chyb. Je správné říkat a dělat něco jiného, než velí povinný bonton této politiky. Správná je také pragmatická podpora obchodu. Naším cílem ale musí být změnit Západ, vrátit jej Západu, a být jeho součástí. Obdiv a náklonnost k silám z Východu nám nic nepřinesou, je to nepochopení civilizačních rozdílů a někdy také úlitba ekonomické síle tamní oligarchie. U každého Zemanova zahraničně-politického kroku je potřeba oddělit zrno od plev. Prvky rozumu i nesmysly.

Nejblíže je mi jeho postoj k Izraeli, zcela sdílím kritiku šílené politiky propalestinské evropské levice. Pokud jde o Čínu, je to falešné dilema: s Čínou jde úspěšně obchodovat i zůstat zásadový v hodnotách, protože sama Čína je v tomto obrovsky pragmatická. Zeman zkrátka občas vidí správně, často se mýlí a celé to provázejí silná slova a gesta. Je třeba vše třídit, občas mu dát za pravdu a být velmi razantní tehdy, kdy u něj převáží východní vábení (s podporou Lukoilu nepochybně může ve volbách nadále počítat). A paralelně lidem vysvětlovat, že jedinou cestou z dnešních zmatků vnitřní a vnější západní politiky je návrat ke skutečně osvědčeným západním hodnotám. Osobnosti formátu Reagana či Thatcherové, vyvádějící celou epochu z jejích problémů,  dnes chybí nejen u nás, nýbrž i celé Evropě i světu.

Islám, imigrace, islámský stát... Zde prezidentův hlas zní jasně: Odmítá přijímání muslimských uprchlíků, Islámský stát srovnává s nacismem, vybízí k ostraze hranic před imigranty. Liberální komentátoři tvrdí, že se podbízí xenofobním pudům české veřejnosti. Postupuje v tomto tématu Zeman správně? Má šanci zlepšit si u české veřejnosti ratingy popularity skrze hraní na tuto notu, či dokonce výrazně posílit svou pozici? Kterými výroky v oblasti imigrace a islámu spíš prospěl, a kterými spíše uškodil?

Před evropskou politikou stojí velký úkol: Přiznat překotnost evropské integrace, chybnost demontáže národních států, nesmyslnost naivního multikulturalismu. Uznat chyby v sociální a imigrační politice a pokorně přiznat, že řada tradičních hodnot národních států, jejich suverenity, vnitřního pořádku a vnější bezpečnosti nepatří na smetiště dějin. Skutečnost se musí popsat pravdivě, srozumitelně a věrohodně. A stejně jasné a srozumitelné musí být činy. Jinak se nepochybně tématu ujmou extrémisté a jedinci s patologickými sklony.

Se Zemanem v tomto souhlasím v řadě věcí, byť bych občas volil jiný slovníku. Islámský stát je nepochybně obrovským bezpečnostním rizikem. Imigrační model francouzského typu (na rozdíl od amerického) narušuje elementární soudržnost společnosti a základní podmínky jejího fungování. Je potřeba vybudovat vnější ochranu evropských hranic, pokud se to nepodaří, obnovit mechanismy ochrany národních států. A naprosto proměnit sociální systémy směrem k tvrdším a rovným podmínkám pro všechny proti nesmyslné doktríně pozitivní diskriminace. V tomto případě je důležitější téma samo než zemanovská rétorika. Ta je vždy pro galerii. Kultivovaně totéž nedávno brilantně vyjádřil politolog Petr Robejšek na stránkách Reflexu.  

„Kunda sem, kunda tam...“ „Vláda zkurvila služební zákon“. Jistě si pamatujeme prezidentovo rozhlasové vystoupení, po kterém pedagogové namítali, že prezident kazí děti. Zeman se hájil, že šlo o citace. S odstupem doby: Pomohlo toto extempore Zemanovi, nebo si jím uškodil? Je zde názor, že podobnými kroky prezident tvrdí své pevné jádro...

Má smysl opakovat banalitu, ze prezident nemá mluvit sprostě? Mě na této aféře zaujal jiný aspekt: Nejsme-li pokrytci, víme, že minimálně od puberty, někdy i mnohem dříve, má každé dítě rozsáhlou znalost vulgarismů. Při dnešní výuce jazyků i vulgarismů cizojazyčných. Troufám si říct, že většina puberťáků nejen ví, co je to „pussy“, ale i jak se toto slovo čte. V tomto ohledu mi otázka: „Víte, co je to PASY, pane redaktore?“ připomněla typické otázky jistého Bedřicha Krause von Zillergut z Haškova Švejka, což zajisté není archetyp intelektuála, do kterého se Miloš Zeman rád stylizuje a jímž v jádru i je..

Je to prostě hloupá otázka. Docela chápu pokus o vymezení se vůči Pussy Riot, nepatřím k obdivovatelům radikálního feminismu ani veřejných sexuálních performancí, stojí-li ale na druhé straně ruský státně-klerikálně oligarchický systém s nikoliv skutečně, nýbrž prolhaně konzervativní morálkou, je potřeba odsoudit obojí. Pussy Riot neobdivuji, ale do ruského vězení nepatří. Zvlášť, když je tam posílá korupční konglomerát putinovské a pravoslavné oligarchie. Vulgární extempore Zemanovi uškodilo, ale jen krátkodobě.   

Vrávorání nad korunovačními klenoty, kauza Peroutka, výroky o zdravotně postižených či slova, že 17. listopadu nešlo o masakr. Zeman zkrátka umí zaujmout. Jak vidíte tyto jednotlivé ,,případy“ a doplnili byste nějaké?

Tedy případ po případu: v den, kdy jde prezident ke korunovačním klenotům, neměl by být ožralý. Elementární otázka odpovědnosti a úcty k tradici, věcem posvátným. Tečka. Kauza Peroutka: zjevný faktický omyl. Mýlit se je normální. Trapné je takto nekonečně neuznat chybu. Výrok o zdravotně postižených: pravdu nemá ani segregační, ani za každou cenu integrační doktrína. Tedy ani Zeman, ani jeho největší kritici. Slovo masakr se hodí spíše pro zásah na Náměstí nebeského klidu, na Národní třídě šlo o na československé poměry nezvykle brutální policejní zákrok, nikoli masakr. Po masakru zůstávají mrtví...

Pokud jde o Zemanovu popularitu, tak ta utrpěla jak po ,,lánském puči“, tak po zmíněném vulgárním vystoupení. Ale později se začala zvedat, což je i současný trend. Každopádně, zakotvuje se někde lehce nad padesát procent. Je dle Vás Zemanův cíl mít co nejvyšší popularitu, nebo mu stačí to ,,něco“ nad padesát procent? Za Havla i Klause měl prezident zpravidla vyšší podporu.

Václav Klaus má nepochybně pravdu, když zdůrazňuje velké šance Zemana v příští prezidentské volbě. Kus pravdy má i tehdy, když říká, že nikoho jiného nevidí. Při všech Zemanových chybách i fatálních omylech mu totiž nelze upřít jednu vlastnost: Osobnost. „Toto jsem já, toto říkám, toto činím, za tím si stojím.“ Proto je potřeba jej brát při prezidentských volbách vážně. A nejlepší způsob, jak jej vzít vážně, je postavit mu protikandidáta, který bude též osobností, nejen však svou „výrazností“, nýbrž i pozitivním přínosem pro tuto zemi. A to je velký úkol pro demokratické politiky.

Se Zemanovou sázkou na lidově-bodrou popularitu je potřeba počítat. Má-li jej někdo porazit, musí lidi oslovit ještě silněji, byť s menší sázkou na pudy čtvrté cenové skupiny. To, že se Zeman soustředí na část populace a snaží se být mírně nadpolovičně populární, je ale z jeho strany strategicky správné, protože si buduje skutečně pevný elektorát, nikoliv jen vlažné příznivce. Kolik v minulosti nejpopulárnějších průřezových politiků je dnes již v propadlišti dějin?

Miloš Zeman dlouhodobě nemá rád novináře, novináři zase nemají rádi Zemana. Kdo za tento vztah může? Jsou novináři na prezidenta zbytečně zlí, nebo jen chrání Česko před jeho, jak naznačují, poklonkováním Rusku, buranstvím, xenofobií a podobně? A jak reagovat na Zemanovy výpady vůči ČT a snahám ji škodit?

České veřejné diskusi nepochybně chybí média i novináři, kteří by pojednávali témata na úrovni, s erudicí i schopností analýzy a přispívali k lepší společenské reflexi. Banalita, klišé a stádnost přesahují míru běžnou v minulosti u nás a například ze stále stejných obličejů ve veřejnoprávních médií už mám kopřivku.

Zeman to pojmenovává po zemanovsku „Jste idioti“, čímž jen vytváří další klišé. A k lepšímu se tím nic nemění. Česká televize je často „kavárenská“, její zlidovění do „Babovřesky TV“ je ale jen druhý extrém. Často vzpomínám se sentimentem na úroveň publicistiky Svobodné Evropy blahé paměti. To je pro mě dodnes měřítko. Skutečnou kvalitu občas porodí těžká doba a já s radostí sleduji bohaté bublání na české mediální scéně v reakci na nebezpečné ovládnutí velké části médií Andrejem Babišem. V zatím spíše minoritně vnímaných nových projektech se objevují zárodky slušné kvality. Zemanova zásluha na tom je ale nulová. A k babišizaci veřejného diskursu trestuhodně mlčí.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Lukáš Petřík

Kdo stanovuje, kolik se bude platit za jednoho migranta?

A to bude každá země platit stejně? Protože co si budeme nalhávat, co je pro nás půl milionu, není to samé, co to je třeba pro Němce. A to je už definitivní, že se bude za nepřijetí platit? Nedá se s tím ještě něco udělat? A kdo bude určovat, kolik a jaké migranty máme přijmout?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Mlčte. Zeman důrazně ve věci Donalda Trumpa

4:44 Mlčte. Zeman důrazně ve věci Donalda Trumpa

Trump zasedne k jednacímu stolu s Putinem a vyjedná mír na Ukrajině. Je o tom přesvědčen bývalý prez…