Když se podívám na vaše blogy na Aktuálně.cz, vybaví se mi název knihy Ludvíka Součka Obrazový opravník obecně oblíbených omylů. Tedy v tom smyslu, že opravujete a na pravou míru uvádíte výroky politiků a že poukazujete na to, v čem politik úmyslně nebo svou neznalostí balamutí veřejnost. V poslední době jste upozornil na nesmysly v podání ministra Síkely nebo europoslance Kolaji. Pomáhá vám při objevování přešlapů, kterých si zpravidla nikdo jiný nevšimne, to, že politikům už dopředu nedůvěřujete?

Za měsíc tady ve Fyzikálním ústavu budu mít seminář k tomu, že letos v červenci uplynulo deset let od objevu Higgsova bosonu. A kolem něj je spousta mýtů, které vznikly historicky. Vypadají dobře, ale nejsou pravda. Je to to samé jako u Síkely nebo Kolaji. A já mám ve zvyku, když mám podezření, že to nemusí být tak, jak někdo tvrdí, podívat se na prameny. Seminář budu mít k tomu, že to, co se povídá o Higgsově bosonu, co povídají odborníci, jsou vlastně mýty, ale že skutečnost je daleko složitější. A také zajímavější. Úplně největší příklad toho je vznik kvantové teorie, kterou objevil Planck. Kolem toho je tolik pohádek, které se dobře poslouchají, speciálně v knize Elegantní vesmír od Briana Greena. Krásně se to čte, ale je to úplně jinak. Krásnou ilustrací toho, o čem povídám u toho Plancka, je, že tyhle dezinformace šíří dokonce i renomované stránky, jako je Wikipedie. Když si zadáte Planckův zákon, nebo lépe v angličtině Planck’s law, protože tam je toho mnohem víc, dostanete nějaké povídání a tam je ta pohádka. Ale když si zadáte Max Planck, tam je ta nepohádka, ta realita. Takže i ve Wikipedii jednotlivá hesla obsahují protimluvné informace. Ale ne proto, že to někdo dělá úmyslně, ale že se to tam takto po několikerém převyprávění dostane. Čili moje strategie jak ve vědě, tak při čtení vyjádření politiků, je přečíst si to původní.

Vděčným objektem pro opravy je ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela, který se mnohdy opravuje po pár hodinách sám. Ještě před tím, než se vláda rozhodla sáhnout k zastropování cen energií, tvrdil, že na zastropování cen elektřiny stát nemá a nebude mít, ani kdyby znárodnil Agrofert i s Čapím hnízdem a zámečkem na francouzské Riviéře. V čem bylo to Síkelovo tvrzení naprostým nesmyslem, jak jste ho označil krátce předtím, než ministr s celou vládou otočili o sto osmdesát stupňů? Čím vzbudil vaše podezření?

Já jsem si už předtím přečetl na Forbesu článek o takzvané iberské cestě, kterou se vydaly Španělsko a Portugalsko. Ta spočívá v zastropování cen plynu sloužícího pro výrobu elektřiny a následném dotování plynových elektráren, které jsou dnes z pohledu výroby nejdražší a od nich se odvíjí cena elektřiny na celém trhu. Pochvalně se k tomuto systému vyjádřil i hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš. Jak tvrdil ministr Síkela, že by to stát stálo 600 miliard korun, tak tohle by ho nemuselo stát vůbec nic. Elektrárny by dostávaly stejné peníze, jako dostávají. Podle dosavadního výpočtu stačí, když máte jednu malou plynovou elektrárnu, tak cena vylétne. A pro všechny. Takže ty nízkonákladové mají obrovský zisk.

Čili Španělé a Portugalci to udělali tak, že ceny plynových elektráren do toho vůbec nepočítají, vypočítají ji z těch ostatních, takže je daleko nižší. A jen ji pak zvýší o takovou část, aby se doplatilo výrobcům z plynových elektráren. Takže státní rozpočet nedává nic. Nic! Jenom se to rozprostře mezi ty ostatní. Když tedy říkal, že to bude stát 600 miliard, připadalo mi to jako nesmysl. Navíc tvrdil, že bychom to museli kompenzovat všem. My bychom to nekompenzovali všem, ale pouze těm plynovým elektrárnám. U nás je asi deset až patnáct procent elektřiny z plynu. Takže těch 600 miliard byl výkřik, který ukazoval, že tomu velmi pravděpodobně nerozumí. A to nebyl první případ.