ČSSD vstupuje do vlády ANO s podporou komunistů. Ve straně byla poměrně velká část proti. Nebude to konec ČSSD jako parlamentní strany? Stačí připomenout, jak dopadla ČSSD v minulé vládě, kdy byla s Babišem…

Pro ČSSD tento podíl na vládě představuje opravdu značné riziko. Pro vedení socdem, její poslance a lidi na ně navázané naopak poslední příležitost udržet se ve vrcholové politice. Na rozdíl od řadových členů, kteří se ve svém hlasování vyjádřili k možné účasti ve vládě velmi skepticky, profesionální politici sledovali jen svůj prospěch.

Jak to budou vnímat tradiční voliči sociální demokracie, zjistíme již za několik měsíců v komunálních volbách. S ohledem na to, že během Sobotkovy éry se ČSSD řídila příkladem britské Labour Party a opustila svou dosavadní voličskou základnu výměnou za možnou podporu málo početných vysokoškolsky vzdělaných městských liberálů (a přizpůsobila jim své programové priority), bylo i těch sedm procent získaných v parlamentních volbách překvapivě mnoho. Obávám se, že přechodu do mimoparlamentní opozice se proto nevyhne.

Co říkáte tomu, že ČSSD trvá na tom, že ministrem zahraničí bude Miroslav Poche, který minimálně verbálně podpořil kvóty na přerozdělování imigrantů? Nepoškodí ji to silně u voličů? Je to něco, co může před veřejností obhájit?

Kdybych hledal někoho, kdo personifikuje všechny problematické projevy současného upadajícího postavení české sociální demokracie, musel bych poukázat na Miroslava Pocheho. Patří k představitelům mladé generace technologů moci, kteří politiku provozují jako svérázný typ podnikatelské činnosti. Někteří pro tyto účely založili vlastní politické strany, jiní naopak využívají ty zavedené partaje konfekčního střihu, jak je nazývá Jaroslav Foldyna.

Princip je v obou případech stejný – řadoví členové hlasují podle pokynů, protože jsou určitým lidem zavázáni. Miroslav Poche zanechal v tomto ohledu nesmazatelnou stopu v pražské komunální politice, pak v Evropském parlamentu a teď by se rád pokusil využít možností, které pro jeho styl politiky poskytne Ministerstvo zahraničí. Přes pochopitelný odpor prezidenta Miloše Zemana jej na tento post protlačují lidé, kteří si o státu, politice, voličích a členech vlastní politické strany myslí to co pan Poche. To nemůže dopadnout dobře.

Zajímavý je v této oblasti, tedy pokud jde o imigraci a islám, i nový předseda ČSSD Jan Hamáček. „Odsuzuji islamofobii, stejně jako odsuzuji jakoukoli jinou formu extremismu či rasismu. Islám už v minulosti prokázal a prokazuje nadále, že má nezastupitelnou a nevyčíslitelnou roli ve vývoji lidské společnosti,“ prohlásil Jan Hamáček podle serveru Aktuálně.cz. Další jeho proislámský výrok přidal Deník. „Islamofobie je odpudivá a nebezpečná stejně jako rasismus a antisemitismus a měla by být potlačována všemi zákonnými nástroji.“ Hospodářské noviny informovaly o tom, že Hamáček překvapil, když řekl, že islám je pro lidstvo důležitý. „Úkolem evropských politiků je zdůrazňovat, že se boj vede proti teroristům, ne proti islámu,“ řekl předseda sociální demokracie. Jak toto působí na voliče?

Na většinového českého voliče zcela jednoznačně odpudivě. Na vysokoškolsky vzdělané velkoměstské liberály pozitivně. Z hlediska praktické politiky to ovšem má několik problematických míst. Jde o sice vlivnou, ale početně malou skupinu zaručující jen něco málo než pětiprocentní podporu ve volbách. A o jejich přízeň se již léta ucházejí jiné politické strany. Podobná prohlášení na druhou stranu představují v rámci tradičního politického secondhandu při obsazování lukrativních postů v EU vstupenku do Bruselu...