Proti ovládnutí justice jmenováním Marie Benešové ministryní spravedlnosti a proti premiéru Andreji Babišovi minulé pondělí v Praze i v dalších městech protestovaly tisíce lidí. Dnes proběhl další protest. Obávají se, že nová ministryně bude spojenkyní premiéra a prezidenta, kteří mají s justicí vlastní záměry, a že dojde k výměně na postu nejvyššího státního zástupce. Sdílíte také obavy části společnosti o nezávislost justice?

Základem celého problému je samotný premiér Andrej Babiš. Nevím, jestli justici více ohrožuje hovorná a spíše otevřená Marie Benešová, nebo nějaká „tichá voda, co břehy mele“, kterou si Andrej Babiš přivede, pokud se protestujícím podaří dosáhnout sesazení Marie Benešové. Že pan prezident a pan premiér jsou spojenci, to je veřejně známo. Jakýkoli Babišův ministr spravedlnosti tedy bude přímým nebo nepřímým spojencem prezidenta a už proto, že je Babišovým podřízeným, bude pro nezávislost justice rizikem. Abych odpověděl na vaši otázku, ano, tyto obavy sdílím. Na druhou stranu, každý politik má své spojence a nepřátele. To patří k politice. Vážím si lidí, kterým toto není lhostejné. Současně si nejsem jistý, jaké jsou úmysly těch, co protesty organizují. Dlouhodobě se ukazuje, že tyto protesty nemají na podporu Andreje Babiše valný vliv, pokud vůbec nějaký. Dokonce ani kauzy pánů Švachuly a Faltýnka jeho pozicí zásadněji neotřásly. Andreje Babiše je třeba porazit ve volbách. Můžeme ho sebevíce kritizovat, ale tohle je tvrdá pravda. Je třeba se mu postavit ve volbách. Tzv. establishmentové strany, ODS, ČSSD, KDU-ČSL, TOP09 a další zjevně vůbec nepochopily, v čem je dnes vnímání voličů jiné. Proto jsou sice schopny oslovovat a mobilizovat lidi, kteří chodí na demonstrace, ale nejsou schopny nabourat monolit podporovatelů ANO. A hlavně, v současné době nejsou schopny dát dohromady program, který by oslovil voliče natolik, aby získaly více hlasů než ANO. Když se člověk podívá podrobně na jejich programy, je tam hodně podobností, tak trochu připomínající vzájemné opisování, ale nepřinášejících nic nového, nic zásadního. Ať k tomu říkají cokoliv, marketingová hesla jsou někdy víc než trapná. Dokladem toho je i jejich probíhající kampaň do Evropského parlamentu. Ptejme se tedy, čím to je a jak Andreje Babiše porazit ve volbách.

Mezi demonstrujícími proti Andreji Babišovi se na Staroměstském náměstí objevili také bývalí premiéři Mirek Topolánek a především Bohuslav Sobotka, který si šéfa hnutí ANO vzal do vlády jako vicepremiéra a ministra financí. Co na přítomnost expremiérů – především tedy Sobotky – mezi demonstranty říkáte?

Jsou to svobodní lidé a je jejich věcí, jaké akce se účastní. Nicméně souhlasím s vámi, že expremiér Sobotka svou „měkkostí a nedůsledností“ nechal Andreje Babiše vyrůst. Rozumím tomu, že koaliční spolupráce znamená nutnost přiznat koaličnímu partnerovi určité postavení. Ale vše má své meze a pan Sobotka měl mnoho příležitostí pana Babiše zbrzdit. Neudělal to a Andrej Babiš jemu a celé sociální demokracii přerostl přes hlavu. Nevím, zda si to Bohuslav Sobotka uvědomuje. A expremiér Topolánek? Ten by se určitě rád nechal „přemluvit“ k nějaké politické funkci. Je to však člověk pro mě ne úplně důvěryhodný. Musím připomenout, že to byl on, kdo této zemi a ODS vnutil Lisabonskou smlouvu. Tedy smlouvu, která nás připravila o ohromný díl suverenity ve prospěch razantního nárůstu pravomocí EU. A to přesto, že ODS měla podporu dokumentů, jako byla Lisabonská smlouva, zakázánu usnesením kongresu. EU je po Lisabonské smlouvě mnohem méně řiditelná a na členských státech mnohem nezávislejší mašinerie. To samozřejmě nezůstává bez odezvy. Stále méně lidí je přesvědčeno o smysluplnosti EU, což v tradicionalistické Británii vedlo až k referendu o brexitu. Lisabonská smlouva tak paradoxně jednou Evropskou unii možná i zničí. Pokud to tak bude, bude to jednou velmi bolet… Pro mě osobně je v tuto chvíli jediná smysluplná cesta – transformace EU a návrat alespoň před Lisabonskou smlouvu. Pokud ne, je pro mě budoucnost EU hodně nejistá. Abych se vrátil k panu Topolánkovi: o člověku, který jako šéf ODS jednal takto, víme, že cokoli dnes řekne, může být zítra jinak. Jeho účast na protestech beru právě takto.