Jak hodnotíte jako bývalý ministr dopravy práci současného šéfa rezortu Antonína Prachaře? Při svém nástupu slíbil, že urychlí výstavbu dálnic, stabilizuje Ředitelství silnic a dálnic. Jak se mu to podle vás podařilo?

Myslím, že na hodnocení ministra je v tuto chvíli ještě příliš brzo s ohledem na to, že mnoho infrastrukturních staveb má mnoho aspektů a hlavně trvá delší dobu. Proto říci v tuto chvíli, jestli je pan Prachař dobrým nebo špatným ministrem, je ještě předčasné. Co ovšem hodnotit lze, je problematika představení nějaké strategie, výhledu ze strany ministerstva dopravy. Jenže do této chvíle ještě nezazněly zásadní odpovědi na otázky, zda-li dojde nebo nedojde k dokončení transformace české železnice - to znamená, jestli dojde k oddělení Českých drah na SŽDC, nebo naopak ke zcelení, k nějakému holdingovému uspořádání, případně k nějakému jinému řešení. Podle mne už by mohly být vidět věci, které se týkají mýtného systému, pokračování dálnice D1. To jsou věci, v nichž by ministerstvo už mělo mít jasnější pohled. Ten my stále neznáme. 

Největší kritiku si ministr dopravy zřejmě vysloužil v souvislosti se svojí personální politikou, především na Ředitelství silnic a dálnic ČR, v jehož vedení se za jeho vlády už vystřídalo několik lidí. Odešli i ti, které si nový ministr sám přivedl. Nesvědčí to o tom, že personální záležitosti šéf resortu příliš nezvládá?
Tam je třeba v tuto chvíli zvednout obočí úplně jednoznačně, protože pan ministr stihl za tři čtvrtě  roku vyměnit i svůj vlastní management, některé lidi možná nevyměnil on sám,  možná odešli sami, ale je třeba si uvědomit, že celá řada institucí, ať už je to železniční nebo silniční či jiné, potřebuje nějakou míru stability a vedení. V řadě případů dochází v souvislosti se změnami na vrcholných pozicích generálních ředitelů následně i k výměnám ve středním managementu. A pokud dojde k otřesení těchto organizací jednou za čtvrt, půl roku, pak nemůžeme očekávat nějaké razantní změny, prostě proto, že dojde nanejvýš k nějaké personální obměně, ale určitě ne k nějakému jasně stanovenému cíli.

V tuto chvíli si myslím, že některé důležité otázky už musí být řešeny, a to opravdu stabilně, ať už se bavíme o silnici, o státních drahách nebo organizacích, které jsou ministerstvu dopravy podřízeny. Chápu,  že se nepodaří hned vybrat  tým, ale na druhou stranu, co se týče pozic generálních ředitelů, není možné po půl roce tyto klíčové lidi měnit, protože se to prostě nepovedlo. Při výběru na tato vrcholná místa je prostě potřeba dvakrát měřit a jednou řezat.

Už před rokem rozčeřila vody na Ředitelství silnic a dálnic ČR ostrou kritikou tehdejší kontrolorka Miloslava Pošvářová. Ze své pozice odešla na post poradkyně ministra, ale tam se cítila nepotřebná, protože jí prý ministr nezadával práci, proto přešla na ministerstvo spravedlnosti. Není takového odborníka ve chvíli, kdy se objevují problémy v kvalitě dálnic a dalších dopravních staveb, škoda?

Já souhlasím s paní Pošvářovou, že na úseku Ředitelství silnic a dálnic ČR je nutný úsek kontroly, jak byl zaveden za generálního ředitele Čermáka. Hlavně z toho důvodu, že se bohužel dostáváme do období, kdy čím dál víc infrastrukturních staveb, zejména silničního typu, zhotovitelé odevzdávají v kvalitě, která neodpovídá tomu, co si investor objednal. Ať už je to kvalita staveb nebo jejich životnost, což samozřejmě vyvolává nutnost reklamací, pokud stavby nesplňují kritéria. A takových je čím dál větší množství, ať už je to dálnice D3, dálnice 47, ať už jsou to různé mostní konstrukce.