Referendum, které se v Řecku konalo před týdnem, dopadlo dle představ tamní vlády a premiéra Tsiprase. Lidé tehdy dali mandát kabinetu odmítnout návrhy věřitelů na reformy. Jen týden poté bylo vše jinak. Čím si vysvětlujete, že Alexis Tsipras, i přes odpor části SYRIZY, přijal nakonec ještě tvrdší podmínky?
Protože mu nic jiného nezbývá, pokud chce ponechat zemi v eurozóně, což si stále přeje velká většina občanů i jeho voličů. Tsipras nečekal tak jednoznačné a tvrdé stanovisko eurozóny. Pravděpodobně sám sebe přesvědčil, že mu „vítězství“ v referendu posílí vyjednávací pozici, stal se ale pravý opak. Referendum bylo asi nejabsurdnější v dějinách plebiscitů. Hlasovalo se o něčem, co v tu chvíli už vůbec nebylo na stole a čemu velká část Řeků vůbec nemohla rozumět. Syriza své občany a voliče docela obyčejně podvedla.
Analytik z Ústavu mezinárodních vztahů Vít Beneš v ČT24 uvedl, že výsledek jednání euroskupiny a Řecka není dohoda, ale přijetí podmínek kapitulace po prohrané válce s tím, že Řecko mělo na výběr se buď stát protektorátem eurozóny, anebo se společné měny vzdát. Jsou to silná slova, nicméně nelze to takto chápat?
Při užití nadsázky je to pravda. Řecko však může v měnové unii zůstat jen, pokud bude věřiteli tvrdě kontrolováno, neboť vláda Syrizy, radikální neokomunistické strany, zcela po zásluze nemá u věřitelů žádnou věrohodnost. Alkoholikovi taky půjčíte peníze jen, když budete moci kontrolovat, jak nakládá s každým centem. Je to pro Řecko zajisté ponižující, ale do té situace se dostalo jen a jen vlastní vinou.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka