Václav Klaus pobouřil poslance přirovnáním GDPR a nařízení Evropské unie k transportům Židů. Je takové prohlášení důvod k odstoupení z poslaneckého klubu, jak ho vyzývá ODS?

Ale tak to přece vůbec není. To je dost nebezpečné zjednodušení, možná přímo překroucení toho, co se ve Sněmovně odehrálo. Klaus přece nepřirovnal GDPR k transportům Židů. Mluvil o něčem úplně jiném, přirovnal Sněmovnu k židovským výborům. Mluvil o bezmoci, když za vás rozhoduje někdo jiný a vám nezbývá nic jiného než se tomu tupě podřídit, přijmout to, akceptovat to. A jediné, co jakoby můžete, je, že to jen trochu mírníte. Z tohoto pohledu vystupují někdejší židovské výbory a naši zákonodárci ve stejné roli. Problém je jinde. Někomu se to oklešťování našich národních pravomocí líbí.

To Klausovo srovnání bylo možná brutální, ale sedí naprosto přesně. Ten princip je úplně stejný. Zrovna teď jsem si o tom povídal s člověkem, který by kdysi musel nosit žlutou hvězdu. Hodnotil to stejně. Jestli něco Židé nejsou, tak opravdu nejsou cimprlich. Málokteré etnikum či národ se na sebe umí dívat s takovým nadhledem, ba dokonce s humorem. Jsem ten úplně poslední, kdo by jakkoli zlehčoval holocaust. A fakt vím, o čem mluvím. Byl jsem leckde, i se svými dětmi, včetně památníku Jad Vašem v Jeruzalémě. Když odtamtud vyjdete, jen těžko tu šílenost vydýcháváte. To ale neznamená, že holocaust musíme vytěsnit ze své mysli, že o tom nesmíme mluvit, že nesmíme hledat souvislosti. Naopak. Když cokoli byť jen trochu upomíná onen systém, proč to neříct? Je to varování. Nic víc, nic míň.

To, jak se následně zachoval poslanecký klub ODS, je neuvěřitelná trapárna. Fiala a spol. potřebovali záminku, jak se mladého Klause zbavit, a tak si ji našli. Účelovost z toho trčí jak péro z gauče.