Ukrajinská krize se táhne už kolem pěti měsíců. Při debatě o tom, do jaké podoby nyní situace vyeskalovala, se trochu zapomíná na to, čím všechno začalo. Měli bychom z logiky naší polohy a členství v EU a NATO stát na straně Západu a jako ČR podporovat přechodnou vládu v Kyjevě a její cestu do Evropy?

Kdo a proč vyvezl na Ukrajinu dnešní chaos, už musel nazvat pravým jménem i Václav Klaus. „Naši soudruzi z EU a Spojených států“ tam ovšem nezačínají od nuly. Ze spousty pikantérií, které to ilustrují, aspoň dvě: Když si jdou pro diplom absolventi akademie SBU, ukrajinské tajné policie, předává jim ho – americký velvyslanec. Už od roku 2000. Takový hodokvas „omezené suverenity“ si nedopřávaly ani latinskoamerické junty.

Druhá story je přímo radioaktivní. Je to pár dní, co svět oběhl snímek, na němž leží mrtvý Oleksandr Muzyčko (alias Saško Bilyj), kápo „Pravého sektoru“ na „Majdanu“. Úřední verze je groteskní: Puškou - a s pouty na rukou – se prý trefil do srdce on sám, dokonce dvakrát. Komando, jehož rukama skončil ve skutečnosti, ho prostě muselo umlčet - ne jako neonacistu, ale vyděrače dnešních ukrajinských špiček. Ty totiž stačily pět miliard dolarů od sponzorů - Kerryho náměstkyně se jimi chlubí veřejně - utratit už před „Majdanem“. Záloha, inkasovaná specificky na něj, se měla platit už i proti závazku, že umožní import radioaktivního odpadu – do Černobylu („kde se to stejně nepozná“). „Zabezpečení“ jeho pohybu Ukrajinou však neprozřetelně nabídli právě Muzyčkovi. Když mu došlo, oč jde, dožadoval se i svého podílu. Cítil se na koni – a začal vyhrožovat skandálem.