Jak vnímáte konflikt na Ukrajině? Jde o pokračování studené války?

Nedomnívám se, že jsme již v nové studené válce, zatím jsme v období studeného míru. Tento stav však může, pokud současní hráči v tomto sporu, tedy USA, EU, Ukrajina a Rusko, včas nezastaví spirálu stupňování napětí, plynule přejít v novou studenou válku.

EU domlouvá smlouvu TTIP, tedy těsnější spojení s USA, ale některé politické elity zase sní o těsnějším propojení se zeměmi BRICS. Co je z vašeho pohledu pro Česko zajímavější, výhodnější?

Jsme členskou zemí EU, tak bychom měli mít zájem na co nejvýhodnějším vyjednání podmínek smlouvy TTIP pro EU. Zatím je kolem vyjednávání o této smlouvě mnoho tajností. Nakonec ale musí být smlouva předložena k ratifikaci jak Evropskému parlamentu, tak národním parlamentům členských zemí. Velmi bude záležet na poslancích výše zmíněných parlamentů, jak podrobně tuto smlouvu projednají, jak pečlivě si ji prostudují a jakými stanovisky, změnami, případně doplňky, schválení této smlouvy podmíní. Jsme jak členskou zemí EU, tak NATO a tím jsme nedílnou součástí euroatlantického civilizačního okruhu.

Snění o propojení se zeměmi BRICS je poněkud neuvážené. Něco jiného je diversifikace našeho zahraničního obchodu. Je poněkud lehkovážné náš export z pětaosmdesáti procent orientovat jen na trh EU, jsme potom příliš závislí na ekonomickém vývoji v této oblasti. Pokud trhy EU dostanou rýmu, potom naše ekonomika dostane zápal plic. Měli bychom si vzít příklad z našeho souseda, Německa. To má asi čtyřicet procent svého zahraničního obchodu orientováno mimo EU a zatím stále vykazuje růst ekonomiky.

Je nutné brát Rusko opravdu za takového nepřítele EU, jak se k němu vzhledem k Ukrajině a s ohledem na sankce chováme?

Rusko samo definovalo jako svůj strategický problém NATO, nikoliv EU. Podle mne na Ukrajině nejde o spor mezi EU a Ruskem, ale o spor mezi USA a Ruskem. Jsme uprostřed procesu definování nových geopolitických sfér vlivu mezi USA a Ruskem a EU se přidala na stranu USA, a protože má s Ruskem podstatně rozsáhlejší ekonomické vazby, tak sankce proti Rusku mají větší negativní dopad na ekonomiku zemí EU nežli na USA. Jen například z Německa působí v Rusku více než šest tisíc firem.

Nezdá se vám, že vzhledem k islámským zemím uplatňuje USA, NATO či EU již po léta chybnou politiku, která posiluje radikály? Islámský stát vznikl právě z podobných výroků, jakých jsme byli svědky u prezidenta Miloše Zemana. Na druhou stranu znamená radikální islám opravdové nebezpečí. Jak z této pasti ven?

Tzv. „arabské jaro“ v zimě 2010 bylo ze strany „Západu“ velice chybně vyhodnoceno jako demokratický proces, který povede k ustavení demokratických režimů v zemích Maghrebu a na Blízkém východě. Výsledkem naší podpory „demokratických sil“ je v současnosti pás nestabilních zemí, které balancují na pokraji občanských válek, pokud v nich již nezačaly. Tento nestabilní oblouk začíná v Sahelu (Mali, Niger, Středoafrická republika, sever Nigérie s hnutím Boko Haram), přes Maghreb (Libye - na pokraji občanské války, Tunis - křehká rovnováha, Egypt – vojáci se naštěstí opět chopili moci po experimentu s „demokratickou“ vládou Muslimského bratrstva).

Dále pokračujeme do velmi nestabilního Pásma Gazy, kde radikální organizace Hamás hrozí dalšími útoky na Izrael, přes Sýrii, kde podpora „Západu“ demokratické opozice vyústila v její marginalizaci a ustavení „Islámské internacionály sunnitských džihádistů“ bojujících proti poslednímu sekulárnímu režimu na Blízkém východě, na jehož stranu se postavily všechny zbývající náboženské komunity (alawité, křesťané, šíité) včetně Kurdů. A dostáváme se do Iráku, který je již fakticky rozdělen na tři oblasti – sunnitskou ovládanou takzvaným Islámským státem, Kurdistán a šíitský jih ovládaný vládou v Bagdádu. Navíc v případě takzvaného Islámského státu jsme svědky něčeho nového, jsme svědky rozkladu celých států a překreslování hranic vzniklých po I. světové válce.

Takzvaný Islámský stát vymazal hranice mezi Sýrií a Irákem a snaží se o totéž na hranici mezi Irákem a Jordánskem. K tomu si přidejme novou regionální mocnost Írán, který prakticky kontroluje vládu v Bagdádu, má velký vliv v Libanonu, v Jemenu a v Damašku. K těmto zemím přiřadíme rozvrácené Somálsko, neklidný Pákistán a Afghánistán a výčet můžeme ukončit. Ve všech případech se jedná o islámské země. Frustrace obyvatelstva v těchto zemích je veliká a myšlenky radikálního islámu všude tam nacházejí úrodnou půdu.

Z tohoto pásu neklidných zemí se redukuje většina migrujících, kteří směřují hlavně do EU. Imigrační vlna vytváří tlak na země EU a obyvatelstvo již začíná reagovat. Všimněte si, jak se zvětšuje počet účastníků pravidelných pondělních demonstrací v Drážďanech vedených pod hesly jako „Zastavme islamizaci Evropy“ nebo „Nechceme právo šaría v Evropě“ a podobně. V mnoha tradičně liberálních zemích získávají ve volbách hlasy strany, které vystupují proti imigraci z muslimských zemí.