Paní doktorko, blíží se konec roku, za chvíli tady máme Vánoce. A tak pojďme trošku bilancovat. Jaký byl, podle Vás, tento rok pro ČR? A co v této zemi už „stačilo“?

Dovolím si podívat se na letošní rok ze dvou úhlů pohledu. Prvním úhlem je běžná státní agenda. Zde můžeme hodnotit chování naší vlády, premiéra Petra Fialy či prezidenta Petra Pavla. Neodehrálo se nic nového ani překvapivého. Všichni se pilně věnovali vlastním zájmům, občanům přeříkávali naučené fráze a vyprávěli pohádky. Druhý pohled na letošní rok je o něco zajímavější. Prozrazuje, že se jedná o rok příprav, přeskupují se síly a zaujímají pozice. U nás proběhly volby do Evropského parlamentu a krajů, které ukázaly, že se na naší politické scéně formují důležité opoziční síly. Naše Stačilo zleva, a zprava SDP a Motoristé. Pro spolek Svatopluk, jehož jsem členkou a ze kterého hodnotově čerpám, by to byla skvělá zpráva, jelikož podporujeme spolupráci neliberální pravice a neprogresivistické levice, ale v případě Motoristů to bohužel vypadá tak, že se levice štítí a proti liberálům a progresivistům v ní nevidí spojence. To je však jiné téma. Přeskupování sil a zaujímání pozic má dalekosáhlý přesah přes naše hranice. Kromě České republiky se to děje na mnoha dalších místech. Ve Francii, v Německu, v Rakousku, aktuálně v Rumunsku, v Gruzii. Přeskupuje se Blízký východ a mění se politika Spojených států amerických. Domnívám se, že tento rok nám něco důležitého přichystal a první zárodky jeho plodů se nám začnou vyjevovat už brzy.

Co více říci k současné české politické scéně? Jaké „vysvědčení“ byste vystavila naší vládě?

Česká politická scéna se mění. Na opoziční hřiště přicházejí noví hráči a ti staří se oblékají do přitažlivějších dresů. Andrej Babiš má ostřejší rétoriku než kdy dřív a Tomio Okamura hledá nové spojence. Pouze naše vláda zůstává stále stejná, věrna svému projektu. Spolu se nemění, hesla, ideologie i spojenectví zůstává zachováno. Myslím, že stále víc lidí si uvědomuje tragédii jejich počínání. Ale musíme si také přiznat, v čem nás obohatili. Oni nám nejotevřeněji ukázali prostou pravdu o režimu, ve kterém žijeme. Pravdu o slepé poslušnosti Spojeným státům americkým, o našem podřízeném koloniálním postavení, o rozkradení naší země, o zbabělosti našich elit, o neschopnosti hájit vlastní národ, o promarněné šanci.

A podívejme se i na prezidenta. Jak vidíte jeho činnost za tento, pomalu končící, rok?

O našem prezidentovi není popravdě řečeno moc slyšet, není představitelem české politiky, nositelem hlubších hodnot a rozhodně nestmeluje společnost. Je loutka v rukách amerických neokonzervativců, občas krkolomně přeříká, co mu poručí. Možná z jeho vlastní iniciativy vzešel nápad finančně zabezpečit manželku, ale to bych mu možná přisuzovala víc než zasluhuje.

Před volbami do Evropského parlamentu jste spolu s Kateřinou Konečnou a dalšími kolegy ze STAČILO! jezdila po celé republice a setkávala se s lidmi. O čem s Vámi nejvíc chtěli mluvit, co lidi v ČR, dle Vašich zkušeností nejvíc trápí, zajímá?

Lidé mají strach z války. Opravdu se mnozí z nich upřímně bojí. Naše vláda se nijak netají touhou podporovat boje na Ukrajině. Říkají občanům, že jsme ve válce, nerealisticky hodnotí naše možnosti, naivně nám zavírají dveře na Východ i ke globálnímu jihu, znehodnotili pojem diplomacie. Dokonce už i NATO a Brusel volají po příměří, ale než tuto změnu plánu pochopí v Praze, bude to ještě nějaký čas trvat. Je zajímavé, že ačkoliv se naši občané trápí vysokými cenami potravin, elektřiny, pohonných hmot, nedostatkem zdravotní péče, nedostatkem bytů, nízkými příjmy, že ačkoliv o tomto všem hovoří a stěžují si, vždy se nakonec každé setkání stočí na válku, na migraci, na bezpečnost. Lidé mají strach!