Jak vidíte bezpečnost v Evropě a hlavně v České republice? Máme se v souvislosti s radikalizací islámských fundamentalistů po brutálním teroristickém útoku na redakci satirického týdeníku v Paříži bát?

Je zcela evidentní, že útok v Paříži zvýraznil fakt, že Evropa musí v současné době čelit paralelně bezpečnostním hrozbám na třech frontách. První fronta je bezpečnostní nestabilita v oblasti Blízkého východu, severní Afriky a Sahelu, to znamená eskalace konfliktních zón, které tam existují. Mám tím na mysli především boje v oblasti Iráku, kde došlo k nástupu Islámského státu, se kterým v současné době bojuje mezinárodní koalice pomocí vzdušných útoků a Islámskému státu čelí i iránské ozbrojené síly a Kurdové. Nicméně se ukazuje, že nebude vůbec jednoduché Islámský stát eliminovat, řada amerických generálů se v tomto směru vyjádřila, že ten konflikt bude dlouhodobý, nikoli v řádu měsíců, ale možná i v řádu několika let. Totéž se samozřejmě týká oblasti severní Afriky, kde jsme konfrontováni v podstatě se zhrouceným státem, kterým je Libye, a velmi nestabilní situace je v jednotlivých zemích Sahelu, kde islamistická uskupení kontrolují výraznou část teritorií nebo jsou schopni podnikat velmi výrazné teroristické útoky. Tady bych ještě připomenul mimo oblast Sahelu jednu zemi, která nám možná ve střední Evropě vypadává z hledáčku, a tou je Nigerie s bohatými zásobami ropy. Islamisté z Boko Haram terorizují obyvatelstvo této země včetně toho, že tam provádějí i řadu teroristických útoků, které si už vyžádaly desítky lidských životů. Takže tato nestabilita na pomezí Evropy, její jižní hranice je jedna rovina, jedna fronta.

Důsledkem konfliktů na Blízkém východě a v severní Africe je vlna migrace, která se valí na Evropu. Není to bezprostřední vážné riziko?

Ano. S tím souvisí druhá fronta, která se nějakým způsobem už dotýká i České republiky, a to je právě otázka migračních vln z těch zón nestability. Protože kvůli konfliktům na Blízkém východě dochází k uprchlickým vlnám, ty uprchlíky počítáme v milionech, což samozřejmě vytváří velmi napjatou situaci z hlediska podmínek pro jejich život, je to v podstatě humanitární katastrofa. A samozřejmě to vytváří tlak na nelegální migraci do Evropy, s čímž jsou konfrontováni hlavně Italové. V roce 2014 Italové zachytili na Středozemním moři zhruba okolo150 000 uprchlíků, přičemž to má ještě jeden aspekt, že se v té záležitosti angažuje přímo organizovaný zločin, který požaduje od uprchlíků jakési výpalné za to, že je přepraví přes Středozemní moře. A v mnoha případech se stává, že uprchlíci jsou ponecháni svému osudu na neřiditelných lodích, o těchto případech psala v posledních měsících i média.

Je to problém pro Itálii, proto chce, aby ostatní evropské země byly solidární a přijaly část uprchlíků. Nevytváří to další napětí i v Evropské unii?

Pochopitelně že to vytváří tlak na Evropskou unii z hlediska toho, jakým způsobem absorbovat tuto uprchlickou vlnu. Na půdě Evropské unie se o tom vede debata včetně toho, že se zvedá otázka uprchlických kvót. Ale není to samozřejmě jednoduchá otázka, řada zemí Evropské unie je ochotna přijímat uprchlíky v poměrně velkém objemu, například Německo, Švédsko a další. Nicméně i když hovoříme o možnostech, že bychom uprchlíky přijali, o kvótách, tak hovoříme o tisících, maximálně desítkách tisíc lidí, nejsme schopni absorbovat celou obrovskou uprchlickou vlnu, o které jsem hovořil, která dosahuje řádu milionů. Například v Libanonu, v zemi, která má asi čtyři a půl milionu obyvatel, je přes milion syrských uprchlíků, to je naprosto nepředstavitelné číslo.

Není jen kapka v moři, když Česká republika s více než deseti miliony obyvatel je ochotna přijmout jen několik desítek uprchlíků?

Vím, že vláda jedná o přijetí asi patnácti syrských rodin, to je výraz naší odpovědnosti. Je to pochopitelně kapka v moři, ale já se skutečně domnívám, že podstatnější je poskytování pomoci přímo v tom regionu tak, aby uprchlíci nebyli vyrváváni ze svého přirozeného sociálního prostředí. Bylo by přece jen lepší, kdyby setrvali na teritoriu arabských zemí. Tady se nabízí otázka, jestli by jiné arabské státy, třeba bohatá země Saúdská Arábie nebo jiné arabské státy zálivu, byly ochotny přijímat i větší část uprchlíků z těchto nestabilních regionů. Tuto otázku nadnesla řada politiků a já si myslím, že přijímání uprchlíků v arabských zemích má hluboký smysl.