Jak se podle vás změnila EU od doby, kdy jsme tam vstupovali?

Unie se za posledních patnáct let změnila naprosto fundamentálně. Především byla přijata Lisabonská smlouva, ovšem i za cenu vynucených a opakovaných referend jako třeba v Irsku. Lisabon však nelze vinit úplně ze všeho, pouze urychlil a dokonal to, na co bylo založeno smlouvami původními, zejména Maastrichtem. V roce 2004 jsme nevstupovali do EU dvojí morálky, dvojího metru a dvojí kvality potravin, nevstupovali jsme do EU, která byla plná politické korektnosti a nelegálních přistěhovalců, nevstupovali jsme do EU, které vládli úředníci, a prostřednictvím kvalifikované většiny Německo s Francií.

Do takové Unie jsme nevstupovali. Ale pozor, vstupovali jsme do Unie, která už tehdy měla k tomuto všemu nakročeno. Každý, kdo vývoj v Bruselu pozorně sledoval, musel naprostou ztrátu svobody národních států předvídat. Bohužel hlas, který upozorňoval na realitu, který varoval před očekávanými a očekávatelnými úskalími budoucí integrace, zněl už tehdy jen velmi slabě až neslyšně. Neinformovaní novináři a politici slibovali lidem modré z nebe, bezduchá, prvoplánová nadšenecká propaganda představovala Unii jako ráj svobody a těch jediných pravých západních hodnot.

Je však také nutné říci, že vývoj v Unii po celých patnáct let nebyl „o nás bez nás“. Unie se neměnila a nezměnila bez nás, Česká republika není jen obětí, ale je bohužel také součástí problémů. Ti politici, kteří dnes volají po reformě EU, chtějí reformovat jen to, co sami stvořili. Bojují se svým vlastním Frankensteinem. Stvořili jej svým nezájmem, svým nečtením bruselských návrhů a líným hlasováním pro vše, co dostávali na stůl, svojí lhostejností vůči požadavkům a zájmům lidí a svojí devótností vůči zájmům úředníků. Samotné poukazování na to, zda k nám z Bruselu přijde 40, 60 nebo 80 procent zákonů, je sice líbivé, ale vůbec nic neřeší.

Celá naše politická reprezentace od roku 2004 až doposud ochotně umožňovala schvalování směrnic a nařízení. Jestli dnes nemůžeme kontrolovat dovážené polské maso, jestli nám chtějí opět omezovat svobodu slova, jestli jsou naše firmy pokutovány kvůli nesmyslné směrnici GDPR, jestli máme řešit koloniální minulost, aniž bychom kdy nějaké kolonie měli, jestli jsme hnáni před Evropský soudní dvůr kvůli nepřijetí migračních kvót, jestli jsme tlačeni do přijímání ekologických šíleností, jako je Pařížská klimatická dohoda, jestli nám je vnucována nebezpečná a nezodpovědná bankovní unie nebo fiskální kompakt, jestli jsme nuceni uznávat existenci absurdního třetího pohlaví, pak je to vše důsledkem ignorance, lenosti a nezodpovědnosti všech vládních garnitur a většiny mlčící opozice posledních patnácti let. I kvůli nim je dnes EU také místem strachu a teroristických útoků, regionem, kde mohou být opět političtí vězni, kde se některé státy nacházejí na pokraji hrozby občanské války.

V EU za uplynulých patnáct let vyrostla celá jedna mladá generace zanícených propagátorů „jediné pravdy“, generace našich dětí, které jsme bohužel vychovali my. Facebookoví donašeči, militantní propagátoři LGBT a genderových studií, evropských hodnot a Marxe, či mladí z Kliniky nespadli z nebe, ale byli vychováni či spíše nevychováni námi samými, našimi školami placenými z našich daní, a našimi veřejnoprávními médii, na která svými poplatky přispíváme. Opět se děti v rodinách učí, co se smí říkat doma a co ve škole, opět se vyhazuje ze zaměstnání za názory, opět se pro názory rodičů děti nedostávají do škol, opět zní jeden oficiální názor a všechny ostatní jsou vytlačovány mimo hlavní proud. To vše se děje pod dozorem úřadů a ve jménu falešného boje proti údajným dezinformacím, hoaxům a fake news. Když jsme mysleli, že chceme vstoupit do EU, byla symbolem evropských hodnot socha Churchilla, kterou v Praze odhalovala Margaret Thatcherová. Společně s EU jsme však došli od Churchilla v Praze k Marxovi v Trevíru, od noblesní Thatcherové k potácejícímu se Junckerovi. Tak se změnila EU, do které jsme vstupovali.

Co říci o její reprezentaci v tomto volebním období? Juncker, Tusk, Mogheriniová, Timmermans atd. Jak podle vás uspěli a jak EU prospěli?

V budování totalitního úřednického superstátu jsou vrcholně úspěšní. V ničení ekonomiky významně pokročili také. Dobře se jim daří vytvářet prostředí pro odstředivé tendence a hněv lidí. Ve vytváření prostředí pro mírovou mezinárodní spolupráci, prosperitu a svobodný život občanů naopak absolutně a totálně propadli. Juncker se zaslouženě stal terčem vtipů. Svým reprezentováním EU příliš dobře nereprezentuje: její důstojnosti a věrohodnosti totiž zasadil smrtelnou ránu odhalením sochy Marxe. Právě tím podepsal za EU přihlášku do dnešní pomyslné neomarxistické strany, právě tím celou oficiální Unii jasně a otevřeně přihlásil k Marxově filozofii. K té filozofii a k těm hodnotám, kvůli kterým nové členské státy kdysi k Západu a k Unii upíraly s nadějí oči.