Co říkáte na situaci kolem migrační krize?

Je to uměle vytvořeno. Skutečný problém této doby, který se nás bude bezprostředně týkat, je migrace. Čím budeme lépe připraveni, tím méně nás osobně zasáhne. Když se podíváme na dějiny, tak Polsko nikdy nebylo netolerantní vůči menšinám nebo náboženským skupinám, a ani vůči Židům, i když byli pronásledováni po celé Evropě, hlavně kvůli majetku. V Polsku to neprobíhalo. Země byla otevřená a tolerantní. A také když se podíváme na názvy Polska v průběhu dějin, tak tam byl název republika obou národů nebo mnoha národů. Už ten název říkal, že je tam více národů, které jsou na stejné úrovni. To byla třeba Litva a Polsko, pak třeba Bělorus. To znamená, že Polsko bylo vždy v průběhu dějin otevřeným, tolerantním národem.

Co se týká uprchlíků, je to úplně jiná věc. Kdyby se to týkalo lidí, kteří mají podobný systém hodnot, kteří pocházejí z podobné civilizace, ale teď se to týká lidí, kteří jsou to ve většině ekonomičtí migranti. Mají zcela jiný systém hodnot. Pochází z civilizace, která je tak odlišná od našich základů. U válečných uprchlíků se vždy naskýtá otázka, proč se neskrývají nebo neutečou do zemí, které mají podobné hodnoty, které by byly na stejné úrovni jako oni. Objevují se také hlasy, že i Polsko prožívalo vlnu uprchlíků, v roce 1830, po druhé světové válce také hodně Poláků odcházelo do zahraničí. Ale Poláci či podobné národy, které byly nuceny opustit svou rodnou zem, to byla zcela jiná situace. Když Poláci odcházeli z Polska, stěhovali se do jiných zemí, prvním jejich cílem bylo přizpůsobit se té zemi, požadavkům, právnímu systému. Oni se stávali přidanou hodnotou. Říká se, že když Rusko prodávalo Aljašku Američanům, tak na obou stranách stáli Poláci – jak ti, co reprezentovali prodejce, tak ti, co kupovali, obě strany měly polské kořeny.

Co se týká dnešní vlny migrace, tak je zřejmé, že nemají zájem se přizpůsobovat podmínkám země, kde budou žít. Že chtějí jakoby nastolit vlastní požadavky a mají vlastní podmínky. Chtějí si uchovat návyky, které měli ve svých zemích. Chtějí sem přijet, zabydlet si nějaké území, ale přitom neustále vznášet své vlastní požadavky. To je zcela jiná situace.  A je to i k daním, co platíme. Máme platit nějakým uprchlíkům a nemůžeme je věnovat třeba dětem, protože i v Polsku je řada chudých rodin, kde děti nemají na jídlo. Proč tedy pomáhat ekonomickým migrantům a zapomínat na své lidi. A pak je tu otázka terorismu. Většina uprchlíků jsou mladí muži, kteří sem chtějí jako váleční uprchlíci. Pokud prchají ze svých zemí, proč tam nechávají své ženy a děti, když ty podmínky jsou tak nesnesitelné? Máme zkušenosti, jak se chovají v Německu, ve Francii a na základě toho můžeme usoudit, že není zájem o asimilaci. Jejich hlavní požadavek je vlastně dostat nějaký kousek Evropy do svých rukou a vládnout tam. Pak to nejsou migranti, ale nájezdníci.

Někdo však může namítnout, že ČR, Slovensko či Polsko nejsou ještě bezprostředně ohroženy. Že se nám to tak nějak pěkně povídá a kam se podle Angely Merkelové vytratila ta evropská solidarita?

Je prosím někdo solidární s našimi chudými dětmi, s našimi bezdomovci? Pokud se někdo rozhodne, že skočí z desátého patra, máme to s ním udělat také tak, v rámci solidarity? To, co udělalo Německo, to je jenom v čase odložená sebevražda. Máme to dělat stejně jako oni, protože s ním chceme být solidární?

Model multikulturalismu, který byl do současné doby prezentován západní Evropou, je utopie, kterou nás doteď krmili. Samozřejmě nějakou dobu vlády západní Evropy za to měly zodpovědnost, ovšem výsledkem je současná velmi špatná situace EU. Podle mne přijde doba, kdy třeba Visegrádská čtyřka bude muset vzít zodpovědnost za Evropu na svůj hřbet. Je vidět, že do teď propagovaný model západní Evropy nefunguje. Je potřeba, aby někdo přijal zodpovědnost za budoucnost Evropy a myslím si, že to bude ve velké míře úkol pro Visegrád. Myslím Evropu, jakou my známe, evropské civilizace, základ hodnot, je to Evropa, kterou jsme během dějin vytvářeli. Když mluvíme o tom, že V4 se stane skupinou, která bude chránit křesťanství a evropské hodnoty, tak to se může zdát nereálné, ale když se podíváme na dějiny, tak už to tak bylo. Maďarsko, král Varda, Legnica, čeští rytíři, už to tu bývalo, že jsme se zastávali křesťanských hodnot. Nemohu si vzpomenout, že by v roce 1443 byli někde křižáci, když se do Evropy hrnuly Turci.

Chápeme, že Polsko jako čtyřicetimiliónový stát je ve Visegrádu logicky vůdčí. Nedíváte se ale na nás jako na takový malý státeček, který ani neví, ke komu se vlastně má přiklonit?

(smích). Polsko se na vás takto nedívá. A i proto, že jako národ se nyní teprve probouzí. Je to díky příkladu Maďarska. Polsko jako národ si začíná teď uvědomovat, jaké jsou jeho hodnoty, pro co by chtěl bojovat. Co je velmi zajímavé, že bylo období, kdy Polsko bylo velmi inspirováno Evropskou unií, v počátcích, když se stalo členem. Teď se z toho probouzí, když vidí, co EU, co západní národy dělají a nabízí. Známe dějiny a víme, že tam byla určitá opozice vůči východním státům, ale pak bylo období inspirace západními národy. To bylo v devadesátých letech, ale to vyprchává. A Polsko se probouzí.

To je u nás samozřejmě velmi diskutované téma. Zvláště v médiích je Maďarsko zobrazováno jako jakýsi ďáblík, byť víme, že migrantskou tsunami „schytali“ jako první. U nás jsou dnes ti, kteří „nevítají“, onálepkováváni pomalu za fašisty, kteří mají pořád něco proti evropskému establishmentu. Nebojíte se, že toto bude i v Polsku, nebo že to z Bruselu již k vám přichází?

Odkazuji na Orwela "1984" a v Polsku se překládá jako „nová řeč“, nebo „názvosloví“. Jsou různé způsoby, jak něco pojmenovávat. Stejnou věc lze otitulkovat pozitivně i negativně. A děje se to i v současné době. Máme určitou představu, kdo byli fašisté. Ale já bych místo tohoto slova používal, že to byli Němci, kteří zakládali koncentrační tábory. Fašisté nebyli celý národ, to byla určitá skupina, přesto volená v demokratických volbách, tedy šlo a jde o nějaké vyjádření. Říkám to proto, že fašisté, to není stejný národ – Němci, Francouzi, ale je to určitá skupina, která něco prováděla. Když řekneme jen tak fašisté, není to nic konkrétního, nic si pod tím nepředstavíme. Když ale řekneme přesnější jméno, třeba Hans, tak už máme před očima toho konkrétního Němce.

Co se týká Ruska a Německa. V Rusku co nejhoršího můžeme o někom říci, je to, že je fašista. Mají to už tak v krvi, že jde o nejhorší slovo, které může někdo na někoho říci. To vyplývá z druhé světové války a jak se Němci chovali. Ale kde se to vzalo? To je výsledek nějaké propagandy. Mají to v sobě i děti, mladí lidé, všichni s tím v Rusku vyrůstají. Zajímavé ale je, že se Německo a Rusko vždy byly schopny domluvit, dohodnout, co se týká Polska. Jejich cílem je dlouhodobé řešení, které něco vyřeší a je udržitelné a přetrvá budoucí generace. Oni se vždy domluvili, aby vyřešili daný problém. Zdůrazňovali nenávist vůči fašistům a ne vůči Němcům, aby děti neměly v sobě zakódovanou nenávist vůči Němcům, ale fašistům. Je to vědomý systém vzdělávání a propagandy. Když se objeví potřeba, Putin řekne – naši bratři, Němci, pojďme a uspořádejme Evropu. Co kdyby byla situace, že by se museli s Němci dát nějak dohromady. Tam pro slovo fašismus není místo. Strategie použití termínu fašista nebylo z hlediska Ruska vytvoření dlouhodobého odporu, nenávist vůči Němcům. To bylo jen vůči fašistům. Fašista nerovná se Němec. Rusové předpokládali, že nastane v budoucnosti situace, kdy bude zapotřebí se s Němci spojit. Říká se, že nejsou takové příkopy, které by nešly vysypat pytly se zlatem. Vytváření vědomé strategie je mnohem levnější, než ty pytle se zlatem.

Kvůli poloze našich zemí jsme vlastně odkázáni na pozici obětí dohod mezi Ruskem a Německem. Je tedy přirozené, aby tyto národy a státy V4 mezi sebou spolupracovaly a aby ta spolupráce byla hluboká, protože je posílí. A je zřejmé, že tato spolupráce se ani Rusku, ani Německu líbit nebude.

U nás nyní rezonuje otázka nové migrační vlny z Ukrajiny. Poměrně velkým strašákem je pro nás bezvízový styk s Ukrajinou. Jak to vidíte vy jako hraniční země s Ukrajinou? Obáváte se další možné destabilizace této východní země? Vždyť Nizozemí se v referendu vyslovilo proti bezvízovému styku…

V Polsku pracuje a bydlí hodně Ukrajinců. Netvoří žádné uzavřené komunity, neútočí na Silvestra na polské ženy. Jsou zaměstnáváni na horších pozicích, na stavbách nebo jako uklízečky i přesto, že jsou mnohdy dost vzdělaní. A přesto berou práci, jaká je. Osobně si myslím, že bychom měli udělat vše proto, abychom lidem z Ukrajiny pomohli. Polsko má také malý demografický růst. Raději uvítáme lidi z Ukrajiny, protože to je velmi blízký systém hodnot a také i proto, že území na Ukrajině bylo polské území. V genech Ukrajinců, především na západě země, je polská krev. Nemám tedy nic proti bezvízovému styku s Ukrajinou. Obával bych se však Turecka, bezvízového styku s ním, protože víme, jak je v Turecku jednoduché si zařídit pas. A navíc je to země se zcela jinými hodnotami. Takže bych se obával opravdu toho, co nás skutečně ohrožuje. Bezvízový styk s Tureckem by byl pro Evropu oficiální, legální vjezd teroristů do EU.

V současné době se také v Polsku hodně cituje konflikt mezi Polskem a Ukrajinou na konci druhé světové války. Celé vesnice Poláků byly vyvražděny Ukrajinci a v době Sovětského svazu se o tom nemluvilo, aby se nevytvářely nepřátelské vztahy. V současné době se o tom hovoří opravdu hodně. A já si myslím, že není dobré ani o tom nehovořit, ale ani nemluvit příliš, protože jedna věc je paměť těch obětí a pozůstalých, ale druhá věc je budoucnost a nelze vytvářet zdravou budoucnost, aniž bychom neustále zdůrazňovali tu špatnou minulost. Je potřeba to uzavřít, pamatovat si to, ale nedělat z toho překážku pro zdravé budoucí vztahy.