Jak se díváte na současnou válku, která vypukla původně o reorganizaci policie, ale pak se rozrostla do neuvěřitelných rozměrů, kdy se zpochybňuje důvěryhodnost vedení policie a dochází i k otřesům ve vládní koalici?

Dějí se divné věci. Už několik let říkám, že to jsou příznaky války, která se rozjela nejen v policii, ale i ve státním zastupitelství, a obávám se, že pravděpodobně, z logiky věci to vyplývá, se to týká i soudnictví.

Narážíte na to, že někteří policisté a žalobci využívali pro schvalování odposlechů či vazby spřízněných soudů, často mimo oblast, kde vyšetřování probíhalo? Například v kauze Nagyová schvaloval uvalení vazby na exposlance ODS a další obviněné nějaký ostravský soud. A nedávno Ústavní soud rozhodl, že o odposlechu, domovní prohlídce a uvalení vazby musí vždy rozhodnout okresní soud v místě, kde došlo k údajnému trestnému činu.

Už asi před dvěma roky jsem s údivem začal brát na vědomí, že fungování těchto sil, které by měly být nezávislé, je účelové, že některé příběhy jsou vyšetřovány a souzeny pečlivě, jiné naopak nepečlivě. To znamená, že když se někdo těmto silám líbí, jsou k němu shovívavé, a když nelíbí, tak se všechno odehrává se zcela jiným přístupem. To bylo pro mne velmi nepříjemné překvapení. A dnes je naprosto jasné, že místo termínu boj s korupcí můžeme všichni neradi vzít na vědomí nový pojem, a ten zní - boj s cizí korupcí a ochrana té vlastní. Prostě je patrné, a považuji to za prokázané, že orgány činné v trestním řízení fungují v zájmu určitých ekonomických lobby a jsou jejich součástí, což znamená, že k rozvoji určitých podnikatelských impérií napomáhají a jiné pomáhají likvidovat. To považuji za naprostou tragédii.

Co podle vás prokazuje, že orgány činné v trestním řízení fungují v zájmu ekonomických lobby?

Prostě to, co se dnes odehrává, se dá vysvětlit jediným způsobem, je vidět, že strašně moc záleží na personálním obsazení příslušných orgánů. A jestli moc záleží na personálním obsazení těchto orgánů, je jasné, že záleží na tom, čí jsou to kamarádi a naopak čí to nejsou kamarádi. Z toho je patrné, že tady dnes proti sobě bojují silná podnikatelská impéria, kterým jde o to, aby je tyto orgány chránily a jejich konkurenci potíraly. A to je v podstatě rozklad státu.

Kdy tohle propojení orgánů činných v trestním řízení s podnikatelskou lobby začalo? Dá se to nějak časově určit? Dlouho se tvrdilo a stěžovali si na to hlavně řadoví policisté, že některé kauzy, které souvisejí s politikou, nemohou vyšetřovat, že se tak zvaně shazují pod stůl. Dnes to naopak vypadá, že policisté jdou hlavně po politicích nebo jim blízkých spolupracovnících, jako kdyby tady nikdo jiný trestnou činnost nepáchal.

Neumím odpovědět na otázku, kdy to začalo. Jen jsem už dříve viděl projevy něčeho divného, dokonce bych řekl, že jsme viděli první projevy války mezi frakcemi ve státním zastupitelství a v policii. A budeme – li přemýšlet, první velký projev, kdy začalo být zřejmé, že se děje něco velkého, byl odchod nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké. Ale není pravda, že v minulosti byly politické kauzy zametány pod koberec. Vzpomeňte si třeba na kauzu výkonného místopředsedy Libora Nováka, tento vysoký politický představitel, výkonný místopředseda ODS, byl souzen někdy kolem roku 2000. To byla nepochybně politická kauza. Není pravda, že tehdy byli politici nedotknutelní. A druhý takový příběh z té samé doby se týkal exministra financí Ivo Svobody z ČSSD, ten byl dokonce odsouzen. Myslím, že nikdy nebyla pravda, že všechny politické kauzy byly potlačovány. Teď začíná být zřejmé, že jestli žijeme ve státě, ve kterém orgány činné v trestním řízení chrání kamarády a postihují jejich konkurenty, nelze to vůbec nazývat politickými kauzami. Protože ti kamarádi jsou ze všech sfér života. Dokonce je to podle mne primárně činnost, která souvisí s ekonomikou, to znamená s penězi. Teprve sekundárně se v tom objevují logicky i představitelé různých společenských skupin, a tím pádem i politici. Není to oranžoví proti modrým nebo fialoví proti zeleným, je to prostě diktováno ekonomickými zájmy. A naprosto patrné to bylo v souboji těchto skupin o Unipetrol.

Vzpomínám si, jak tehdy podivně skončilo vyšetřování parlamentní komise, kterou jste vedl a která se zabývala možnou korupcí při privatizaci Unipetrolu. Tehdy vypovídal před komisí i Andrej Babiš, který v celé kauze také figuroval. Ale činnost vyšetřovací komise pak předčasně sociální demokraté s pomocí komunistů ukončili.

Všimněte si, že všechny ty kauzy skončily tak, že jedna skupina vyhrála, dokázala ovládnout příslušný podnik, a z těch svých konkurentů udělala přinejmenším mediální, a někdy i faktické zločince. Vlastně se zbavila konkurence přesně s využitím těchto nástrojů. Myslím, že to byl začátek viditelného zasahování orgánů činných v trestním řízení do hospodářské soutěže a konkurence mezi firmami. Stejné to bylo v IPB. To byla éra, kdy ministrem vnitra byl Stanislav Gross. Všechny kauzy, o kterých teď mluvíme, jsou kauzy z období, kdy byl ministrem vnitra. Neodvažuji se tvrdit, kdy to začalo, ale odvažuji se tvrdit, že příznaky toho boje začaly být vidět v té době. Policejní zásahy ve firmách jsou přesně identifikovatelné v této éře.

Takže myslíte, že jde víc o konkurenční boj podnikatelských zájmů než o zákulisní politický boj o moc? A že policie a žalobci jsou jen nástrojem vlivných ekonomických skupin?

To nemůžeme vědět. Oni to nakonec také mohou řídit, nepoznáme, jestli jsou v tom soukolí motor nebo převodovka. Ale jsem si naprosto jist, že z toho, co se odehrává, je patrné, že jde o peníze, o ekonomickou moc, o souboj podnikatelských impérií, kteří bojují o miliardy, možná desítky miliard, a přitom zneužívají orgány činné v trestním řízení. Bohužel jsou do toho namočeni i někteří policajti a žalobci. Může to být jeden ze sta, abych to nepaušalizoval, ale i jeden ze sta, pokud jsou to lidé ve vysokých funkcích, je děsivá představa. Pokud se to objevuje v tak vysokých patrech policie a státního zastupitelství, tak jde o hodně.