V létě při posledním rozhovoru jste si povzdychl, že ztratilo důležitost rozpoznávání, protože vývoj světa ztrácí perspektivu, když setrvává v rukou pochybných věrozvěstů, kteří byť zosnovali genocidu, hladomor a války, stále zůstávají oblíbení. Změnilo se něco na vašem pesimismu?

Nezměnilo. Svět se nachází v mnohonásobném válečném stavu jak skutkovém, tak politickém i společenském. Zavládlo násilí a – bohužel – je mu i přáno, viz podpora Hamásu, Hizballáhu, muslimské a ruské ideologie nadřazenosti, antisemitismus, individuální terorismus a tak dále. Svět, jemuž se stal lhostejný osud týraných a zajatých dětí a žen při útoku Hamásu, spílá Izraeli, že takhle silou jednat s agresorem dále nelze. Všichni ti násilníci chtějí válku, a sami sebe tak řeší válkou a její dopady využívají v propagandě. Z počátečních neúspěchů si odnesli ponaučení a tomu přizpůsobují nové taktiky teroru a propagandy. Pokud Rusko porazí Ukrajinu, nebo dojde k jakési obdobě konce války v Koreji, nebude to stačit. Agresoři mění taktiku. Rusko zlepšilo ideologii své rozpínavosti a zvýšilo výdaje na obranu, ve výrobě munice dokonce získalo před Západem náskok. Kreml stejně jako Hizballáh chce zatáhnout Západ do vleklé války, která napomáhá ideologicky zfanatizovaným jedincům, která bude dlouhá, drahá a enormně zatěžující nepřipravený západní průmysl.

Nejen pro něj je už několik let prioritou příprava na to, s čím si bude muset poradit v rámci prosazovaného Green Dealu. Zvládnou členské země EU bojovat na vícero frontách?

Souběžná válka globálního politického klimatu se vymyká běžnostem, velmi se přehřívá, a tak rostoucí geopolitická teplota může udeřit okamžitě a způsobit závažnější geopolitickou katastrofu než ta reálná, co je zapříčiněna nárůstem měřeného průměru, kterého se obávají klimatologové a napojení politici. Popírání či zveličování změny geopolitického klimatu se zdá nebezpečnější než reálné tání ledovců v Grónsku a Himálaji a připomíná hrozby nukleárních konfliktů. Za bojem proti klimatické změně se skrývá i útok na tržní ekonomiku a svobodu jedince, nikoli potřebný a uměřený racionální přístup k přírodě. Sešněrovat regulacemi trh a omezit svobodu volby lidí ve jménu jakéhosi vyššího dobra je primárním cílem a dnes již také reálným důsledkem radikálních zelených politiků, řízených novodobými věrozvěsty. Nejbohatší jedno procento lidstva je zodpovědné za více emisí uhlíku než dvě třetiny nejchudších obyvatel. Skutkově právě ti super bohatí drancují a znečišťují planetu a nejvyšší cenu za to musí platit ti, kteří si to mohou dovolit nejméně. 

Ale i když už je dávno zelenou ideologií nezaslepeným lidem jasné, že za bojem proti klimatické změně se skrývá především útok na tržní ekonomiku a svobodu jedince, nikoli potřebný a uměřený racionální přístup k přírodě, co si mají počít?

Poprvé v dějinách lidstva přestal být člověk cílem politického snažení, ale stal se překážkou a problémem kýženého rozkvětu. Jeho místo zaplnily nehmatatelné entity jako udržitelnost, podnebí nebo čistá energie. Tento počin umožňuje provádět politiku směřující proti zájmům zdrcující většiny občanů. Kuriózně elektromobily v Německu jezdí na elektřinu z uhlí ještě více než dosud a Čína instaluje několik uhelných elektráren měsíčně a její produkce cementu přinese do ovzduší více CO2 než půlka Evropy. EU vsadila na obnovitelné zdroje, ale pak se mělo přijmout pravidlo, že výroba, distribuce i konečná likvidace elektrických vozidel, solárních a větrných elektráren musí být založena výhradně na energii získané právě z obnovitelných zdrojů bez používání energie z fosilních paliv. I globální politika klimatologie by měla být placena z obnovitelných zdrojů, které propaguje, a nikoli ze zatracovaného fosilního přežitku.