Jakou máte osobní vzpomínku na listopad 1989?

Pro mne to byly hektické, ale velmi zajímavé dny a přiznávám, že jsem z té obrovské rychlosti změn měl i poměrně velkou obavu. Vlastně během 2–3 týdnů jsem s několika přáteli založil místní buňku Strany zelených v Novém Jičíně. Věnoval jsem se v té době (a dále věnuji) profesně problematice ochrany přírody a životního prostředí, takže z mého pohledu to byly logické kroky, pokud jsem chtěl něco v tomto smyslu změnit. Účastnil jsem se jednání tzv. kulatých stolů na úrovni okresu a města právě za SZ a vklouzl tak do komunální politiky. Do té doby jsem samozřejmě nebyl členem žádné politické strany.

Proč se podle vás minulý režim zhroutil? Na Facebooku k tomu máte pár slov a na rozdíl od jiných často se opakujících důvodů píšete i o tom, že „jedním ze zásadních důvodů nespokojenosti lidí s komunistickou mocí byl katastrofální stav životního prostředí, především velké znečištění ovzduší a následkem toho umírající lesy...“

To je, doufám, obecně známo, že první občanské nepokoje proti režimu souvisely právě s katastrofálním stavem životního prostředí, především v severních Čechách a na severní Moravě. Nespokojenost narůstala jak u odborné, tak laické veřejnosti, už v 80. letech jsem se účastnil pololegálních seminářů na téma životní prostředí, které organizoval Josef Vavroušek s Bedřichem Moldanem. Velkým podnětem k zamyšlení pak byla černobylská havárie v dubnu 1986, kdy státní orgány zamlčovaly skutečnosti a přímo ohrozily zdraví obyvatelstva. Pro mne osobně významnou úlohu v tomto smyslu sehrál i Český svaz ochránců přírody (ČSOP), jehož jsem zakládajícím členem.

Ten na svém 2. sjezdu, který probíhal bezprostředně po demonstraci na Národní třídě, vydal prohlášení účastníků sjezdu, ve kterém velmi tvrdě odsoudil násilný zásah pořádkových jednotek proti studentům. ČSOP byla také první organizace tehdejší Národní fronty, která, opět právě na tomto sjezdu, jako první vypustila ze stanov vedoucí úlohu KSČ, tedy v době, kdy vůbec nebylo jasné, jakým směrem se bude vývoj v naši zemi ubírat, možná se to dneska zdá trochu směšné, ale chtělo to od účastníků poměrně hodně odvahy.

Jak hodnotíte posledních třicet let?

Dali jsme se cestou demokracie a prošli jsme určitým vývojem, ukázalo se, že ta dlouhá léta v totalitě nás poměrně hodně poznamenala. Dle mého se příliš nepovedla transformace ekonomiky, v 90. letech se nadělalo poměrně hodně škod, pramenících z naivity, nezkušenosti, ale také se objevila řada „podnikatelů“ s úmyslem tunelovat a co nejrychleji zbohatnout. Bohužel, legislativa notně zaostávala. Učili jsme se také zvládat politiku, nabyl jsem dojmu, že velké strany, které vládly, se vždy po krátkém čase do své role zabraly tak, že došly k přesvědčení, že mohou vše, že jejich vládnutí nemůže skončit.

Nicméně jsem velmi rád, že dobu KSČ máme za sebou, že tu máme parlamentní demokracii a svobodu, o kterou však musíme každodenně bojovat, protože ty představy o těchto dvou hodnotách se skutečně velmi různí. V každém případě už tu nemáme ponurá šedá města a vesnice. Nesmírnou důležitost pak kladu na členství v NATO a EU.

Vydali jsme se po listopadu 1989 správnou cestou? Objevuje se kritika způsobu ekonomické transformace, korupce, tunelování, komentátor Deníku Ivan Hoffman v rozhovoru pro časopis Argument dokonce říká, že jsme se vrátili k překonanému mafiánskému způsobu kapitalismu...

Jak už jsem předeslal v odpovědi na předchozí otázku, transformace ekonomiky se v 90. letech úplně nepovedla. Korupce a tunelování bylo velké a vše hodně souviselo s platnou legislativou, která zaostávala za zmíněnými mafiánskými způsoby kapitalismu.