Můžete se představit čtenářům, kde žijete, jaké jsou Vaše koníčky, co jste vystudoval, jaké byly Vaše profese?

Vystudoval jsem vysokou školu, konkrétně Univerzitu J. E. Purkyně, obor němčina - čeština. V oboru jsem nicméně nezůstal, neživil jsem se jím. Hrál jsem tenis na docela dobré úrovni, tak jsem po vystudování působil jako tenisový trenér v zahraničí. To trvalo tři roky. Během této doby jsme se s rodinou rozhodli investovat do koupě domu v Kadani, kde jsme po dvouleté rekonstrukci zahájili v roce 1993 provoz rodinné, italské restaurace. Na koupi nemovitosti jsme si vzali úvěr, protože v té době se ještě žádné dotace nerozdávaly (smích). K tomu se ještě dostanu. Tak se z tenisového trenéra stal majitel restaurace, provozní.

Tomu rozumím. Nicméně co ten posun od majitele restaurace na experta na kryptoměny…

Restauraci jsme nakonec provozovali 23 let a až v prosinci 2015 jsme ji museli zavřít. Přibližně už od roku 2010 jsme čelili nekalému tlaku vznikajících restaurací a hotelů za podpory EU. Vidím, že se usmíváte, pane redaktore, ale do smíchu nám rozhodně nebylo. Podporou z EU fondů vznikly v našem městě s 18 tisícovkami obyvatel 4 nové podniky, a zde se bavíme o celkovém objemu dotací ve výši 250 milionů korun do pohostinství a ubytování. Navíc se ukázalo, že celý proces podpory byl spojen s trestnou činností, kde bylo sděleno myslím už 26 obvinění a ROP Severozápad platí od této doby za jednu z největších "rozkrádaček" v rámci celé EU. Budu konkrétní. Například přímo naproti nám vznikl podnik, který byl při vyhodnocování vhodnosti na dotace na 27. místě ve výběrovém řízení. Ale rozhodnutím "shora" se dostal na báječné postupové 13. místo, které bylo posledním, které dosáhlo na dotaci. Nebylo to lehké období, a zkuste se vžít do naší situace, jak by se vám konkurovalo někomu, komu spadne cca 25 milionů korun podpory přímo „z nebe“, pane redaktore. A navíc takto podpořené restaurace byly na našem malém městě čtyři! Takže logicky při stejném počtu lidí museli některé etablované podniky z ekonomických důvodů zaniknout. A ty, které neposkytovaly ubytování, měly tu situaci ještě daleko horší. Tam bohužel spadala i naše restaurace. Bohužel jsem si v té době jako bývalý sportovec - srdcař nechtěl po těch letech připustit neúspěch a podnik nezavřel, a v této nekalé konkurenci podnikal dalších pět let. Do té doby bezproblémový chod restaurace se stal černou můrou. Během tohoto období jsem se silně zadlužil a následně musel čelit exekuci, což bylo osobně mé nejtěžší životní období.

Exekuce?