Hospodářská komora se zapojila aktivně do problému s migrací, rozhodli jste se, že budete přispívat do fondu pro integraci uprchlíků. Co si od toho slibujete?

Hospodářská komora vycházela ze dvou věcí: že u nás zatím téměř žádní uprchlíci nejsou, ale v Evropě je jich kolem milionu a oni i u nás nějací budou, a že je dobré na to být připraveni. A druhý bod, ze kterého jsme vycházeli, je ten, že si naši členové, ale obecně i celá podnikatelská obec, od těch největších až po střední a malé firmy, stěžují na nedostatek pracovních sil, prudce nám klesá nezaměstnanost. I když máme regionální rozdíly, tak i tam, kde je nezaměstnanost pořád ještě vysoká, je současně nedostatek pracovních sil. A ten nedostatek pracovních sil se, aspoň podle našich průzkumů, týká spíš oblastí lidí, kteří absolvovali nějaké učňovské vzdělávání. Tedy lidí vyučených, s určitými schopnostmi, zručností, počínaje strojními zámečníky a konče třeba řidiči. Řekli jsme dobře, pokud tady hrozí nebezpečí, že tady uprchlíci mohou být, tak bychom na to chtěli být připraveni, to znamená pomoci jim se integrovat. Když už tady budou, ať už z hlediska kvót nebo jiného celoevropského řešení, nebo kvůli tomu, že může přijít nějaké zhoršení situace na Ukrajině a příliv lidí z Ukrajiny se zvýší, nebo může být nová vlna migrace příští rok nebo za dva roky. Chceme být na to připraveni a mít zde finanční prostředky, které umožní rychlou rekvalifikaci, zapojení se do učňovského vzdělávání, třeba jen zajistit krátkodobé školení apod. Udělali jsme průzkum, v němž 42 procent z asi 750 respondentů z řad firem řeklo, že v té či oné podobě jsou ochotni azylanta zaměstnat, a čtvrtina je ochotna do fondu nějakou rozumnou, samozřejmě ne příliš velkou částkou přispět.

Setkali jste se s pochopením veřejnosti?

Když se podíváte na můj facebook, najdete tam záštiplné až nenávistné reakce. K tomu musím jen říci, že mne trápí, že jsou tady takoví lidé, ale osobně se jich nebojím, i když to někdy jde až do osobních výhružek. Za druhé: já tady vůbec nepléduji za to, abychom sem zvali uprchlíky jako jiné země, i když Němci tvrdí, že ani Angela Merkelová to takto neřekla, že média její výrok nešťastně interpretovala. Evropa není nafukovací. Ale reakce našich nejvyšších představitelů byla tak zásadním způsobem odmítavá, že si lidé málo uvědomují, že neplatí, že - i když budeme odmítaví, tak tady žádní uprchlíci nebudou. Protože když se ty vlny dál budou valit, budeme muset nějaké uprchlíky přijmout. Já našim kritikům říkám, že tato naše aktivita neznamená, že bychom sem chtěli zvát uprchlíky nebo být k nim až příliš vstřícní. Ale patříme přece do Evropy, tak máme mít nějaké obecné humanitní cítění, a za druhé - už to začíná mít politickou dimenzi.

Nezavinila si Evropa příliv lidí nejen z válkou zmítaných, ale i chudých zemí, trochu sama?

Je pravda, že západoevropské elity, které Evropu před desítkami let otevřely, řekly, že jsme otevření, liberální, multikulturální, že podporujeme všechna možná náboženství a stavíme i mešity. Ale spolu s tím strašně silným sociálním modelem a sociálními podporami, takže spousta azylantů jde za sociálními výhodami, proto jdou do Německa, kde jsou podpory nejvyšší, vedlo k Evropě, která se přežila. A tyto elity, říkám jim staré, ale nemusí být věkově staré, musí odejít. Také lidé jim přestávají věřit. A vytváří se tu vakuum, které začínají zaplňovat extrémisté, zleva nebo zprava, nacionalisté až fašizující síly. A já se bojím, že právě tohle nebezpečí hrozí, proto by podle mne bylo dobré, abychom nejen u nás, ale i ve světě začali uvažovat o nějaké platformě, která jde napříč ideologií a která řekne, ano, my nemůžeme být tak odmítaví, a když už jsou ti lidé tady, tak jim pomůžeme. Ale současně musíme dát ostatnímu světu najevo, že zase definiční charakteristikou každého celku, což Evropská unie je, je schopnost ochránit si vnější hranice. Vždyť pro nás - pro Českou republiku je strašně cenná vnitřní otevřenost Evropské unie, schengenský prostor, vnitřní trh. Já vždycky říkám, že jsem euru nikdy nefandil, myslím, že to byl předčasný projekt, ale Schengen a vnitřní trh, kde se může přesouvat zboží bez jakýchkoli bariér, je něco, co hrozně přispělo a zase v současné době přispívá k našemu hospodářskému růstu. Osmdesát procent našeho vývozu jde do Evropské unie. Čili bychom se měli bránit tomu, aby se v jednotlivých státech k moci dostávali nacionalisté, kteří by nedej bože chtěli obnovovat národní státy v jejich původní podobě a uzavírat hranice jednotlivých států. Ale cítím velký odpor lidí proti jen o trochu vstřícnějšímu pohledu na migranty. Kdybych přijel se svými názory do Francie, Itálie, Španělska nebo možná i do Německa, byl bych považován za někoho z východní Evropy, kdo azylantům nechce pomoci. A to jsem jen trochu někde jinde, jen říkám, pozor, oni tady budou. Myslím, že ti, kteří se potřebují tak nenávistně realizovat proti migrantům, si nevidí na špičku nosu. Já z tohoto hlediska kritizuji prezidenta Miloše Zemana, že si na Albertově stoupl vedle šéfa Bloku proti islámu pana Konvičky nebo že nedávno na jeho podporu zazpívala skupina Ortel. Jestli si pan prezident přeje nacházet se v této společnosti, tak mne to překvapuje.

Souhlasíte tedy s kritikou, že těmito kroky hlava státu vlastně legitimizuje extrémisty?

Měl jsem velmi politicky vzdělaného dědečka, který mne jako malého chlapce vychovával k úctě k prezidentovi. Za druhé jsem šéf Hospodářské komory a mám zájem na dobré spolupráci s Hradem. Nikdy jsem nesklouzával k prvoplánové kritice Miloše Zemana, jakkoli bych mohl jako Vladimír Dlouhý, který kandidoval na prezidenta. Ovšem musím říci, že tohle je pro mne překročení nějaké hranice, takže se člověk má ozvat.

Když tady příliš imigrantů nemáme, jak jste sám uvedl, co říkáte té hysterii, která se kolem migrace vytvořila v České republice? Pramení ze strachu z toho, aby se u nás nedělo to, co ve Francii, nebo je to vinou politiků, kteří často využívají obav veřejnosti k vlastnímu zviditelnění?

Myslím, že ten strach tady hraje roli. Chopí se toho média, která pracují s větší zkratkou než před několika lety, sociální sítě, Twitter, kde musíte myšlenku vtěsnat do 140 znaků, což vede ke zkratkovitému formování názorů, a to potom přispívá k tomu strachu a hysterii. Na druhé straně migrace problém je, Evropa nedokázala ochránit své vnější hranice, mezi imigranty jsou lidi, kteří utíkají před zlem, před válkou, před zraněním, aby ochránili svůj život, ale jsou tam i lidé, kteří jdou jen za lepším. Všichni, ať utíkají právem nebo ne, jdou za tím nejlepším sociálním modelem, což je taky problém. Je to nějaká lekce pro Evropu, která na to musí zareagovat, proto jsem mluvil o tom, že staré elity už opravdu musí vyklidit prostor. A také rozumím strachu lidí. Každý, ať má základní vzdělání a je v nízkopříjmové skupině, nebo má vysokoškolské vzdělání, ale třeba technického, lékařského zaměření, tedy se nespecializuje na politologii, na politické otázky, cítí obavy, strach. S tím politici musí pracovat. Ale to ještě neznamená, že v touze získat krátkodobě a jednoduše politické body, se postavím po bok lidem, které neváhám označit za polofašisty.

Kritizujete, že se stavíme proti Evropě, přitom je pro nás v mnoha směrech důležitá. Ale co říkáte na to, jak chtějí evropští lídři řešit problém migrace pomocí povinných kvót pro přerozdělování uprchlíků mezi členskými zeměmi?

Mně se kvóty nelíbí, nemyslím si, že je to ideální řešení. Ale my se tváříme, že migrace není náš problém, nechceme s tím mít nic společného a říkáme, že nikoho tady nechceme, že sem nikoho nepustíme, tečka. A když tento přístup kritizuji, to ovšem neznamená, že bych chválil způsob, jakým k tomuto problému Evropa přistoupila. Dlouho váhala, neustále se její představitelé schází, jednají do časných ranních hodin, ať je to eurokrize nebo migrační vlna, a vždycky řešíme věci ex post. Věděli jsme už několik let, že sem imigranti přecházejí přes Středozemní moře, a nebyli jsme schopni ochránit vnější hranici. Některé země na jihu Evropy toho nejsou schopné do dneška. Horko těžko se teď snažíme v tomto směru zlepšit vztahy s Tureckem a stimulovat Turecko velmi problematickým způsobem, aby zastavilo tuto uprchlickou vlnu, minimálně těch, kteří procházejí přes jejich území. Zase to bylo možné řešit s předstihem. Takže když kritizuji přístup našich nejvyšších představitelů, neznamená to, že by se mi líbilo, jak to Evropa řeší. A to mě vrací k tomu, že se tady vytváří vakuum mezi starou Evropou a nacionalisty. A toto vakuum se musí rychle vyplnit rozumnými kroky.

Já nejsem a nikdy nebudu volič sociální demokracie, a poslední týdny opravdu nejsme spokojeni, jak vláda komunikuje s Hospodářskou komorou, zhoršilo se to, ale v tomto smyslu bych premiéra Sobotku podpořil proti prezidentovi. Když prezident říká, kolik dostává dopisů, že lituje, že nemůže odvolat premiéra, to není ústavně konzistentní řeč.

Z toho je vidět, že tu jsou lidé, kteří vůbec nevědí, jaký u nás funguje ústavní systém.

Někteří lidé by si možná přáli jinou ústavu, aby to prezident udělat mohl. Já si myslím něco jiného.

Když Hospodářská komora přispívá do imigračního fondu, znamená to, že věříte, že integrace lidí rozdílné kultury, zvyků, víry i hodnot do naší společnosti je možná, když ve Francii i v řadě dalších evropských zemích se to příliš nepovedlo? Nebo že si budeme moci vybrat lidi, u nichž bude taková naděje?

Je to samozřejmě hrozně těžký problém. Ale ti lidé už tady v Evropě jsou. Je pravda, že část běženců, kteří do Evropy přišli, zvlášť mezi těmi, kteří musí prchat ze svých domovů, jsou sekulární obyvatelé jinak muslimských zemí jako Sýrie nebo Irák. Jsou to mnohdy docela slušní byznysmeni, někteří s vysokoškolským vzděláním, kteří by tady práci najít mohli a mohli by ji zastat. Ale vždycky bude platit, že jen část imigrantů se podaří zapojit do společnosti a část nikoli. Jakmile se ale víc otevřeme migrantům, budeme řešit po generace další problémy, které zná Británie, Francie i další země, že v první generaci se migranti usadili, ale jejich děti, kteří se už narodili jako Britové nebo Francouzi, jsou náchylní té propagandě, která odpovídá víře jejich rodičů. Není pravda, že poslední pařížské útoky byly dílem především imigrantů, byly dílem především těch, kteří se narodili ve Francii nebo v Belgii. A paradoxem je, že útočníci nepocházeli z Iráku nebo Sýrie, ale z marockých rodin. Aktéry teroristických útoků v  Británii v roce 2005 v Londýně byli lidé narození v Británii, i když jejich rodiče pocházeli z jiných zemí. Tomuto problému také budeme čelit. Proto bych se nebránil tyto skupiny monitorovat. Jedna věc je náboženská svoboda, ale na druhé straně není možné dovolit, aby tady na půdě jejich církví docházelo k nějaké indoktrinaci.

Znovu opakuji, oni tady v Evropě jsou a dřív nebo později něco k nám šplouchne. Proto souhlasím s vládou, když říká: dobře, my bychom převzali větší odpovědnost za Ukrajince, protože to je nám kulturně bližší.

Obávám se ještě jedné věci. Samozřejmě milion imigrantů v Německu je moc, mluvilo se o tom, jestli to vůbec německá kancléřka může ustát, ale zdá se, že to ustává. Bojím se, že za pět let se může ukázat, že nakonec Němci slízli smetanu, protože oni si vyberou ty nejlepší imigranty. A my, kteří se k tomu nechceme znát, dostaneme ty horší, se kterými budeme mít daleko větší starosti. Rozhodně netvrdím, že bychom sem měli azylanty zvát, to v žádném případě ne, ale obávám se, že díky té apriorně odmítavé politice budeme tahat za kratší konec. Ale takhle to lidé necítí, nevidí, oni především chtějí primárně slyšet to rázné Zemanovské ne.

Mluvil jste o tom, že nejste příliš spokojen s komunikací vlády směrem k Hospodářské komoře. V čem vidíte problém?

Když jsem se stal prezidentem Hospodářské komory, byl jsem spíš mile překvapen, že vláda, premiér i jednotliví ministři, s námi byli vždy připraveni diskutovat. Netvrdím, že by se to nějak měnilo, ale mojí snahou je, abychom v tom byli aktivní. Vytvořili jsme legislativně analytický odbor, v komoře nemáme povinné členství, takže nemáme příliš finančních prostředků, nemůžeme si tedy platit velké analytické týmy, ale přes naše odborné sekce se snažíme co možná nejlépe, ne vždycky se nám to daří, někdy to zvoráme, poctivě legislativu komentovat. Čím dál víc mám pocit, že roste neochota, ne vrcholových politiků, ale státních úředníků akceptovat připomínky někoho, kdo jim tzv. znesnadňuje život. Nebojím se říci, že někdy je to katastrofa. Zákon o veřejných zakázkách nebo stavební zákon se někam posouvají, ale jsou to obrovské boje. Ale s paní ministryní Šlechtovou jsme se sešli a měli jsme docela konstruktivní návrhy. Na druhé straně několik měsíců jednáme o memorandu o spolupráci mezi ministerstvem práce a sociálních věcí, která by komoře jen v rámci činnosti ministerstva v některých aspektech dala statut sociálního partnera. My jím obecně nejsme, protože nejsme členy tripartity, jsme jen hosty. Ale bylo by dobře, kdybychom v některých pracovních komisích byli členy. Ale po mnoha měsících jednání to paní ministryně odmítla. Mám velmi dobré osobní vztahy s ministrem průmyslu a obchodu panem Mládkem. Nicméně když v oblasti podpory exportu dáváme k dispozici naši regionální sít, to je naše největší hodnota, máme alespoň jednoho člověka v každém okrese, nakonec ministerstvo řeklo, že si to raději dělá samo. Zbytečně vydává peníze daňových poplatníků za něco, co my bychom mohli udělat sami bez nároku na jedinou korunu.

Jak se díváte na některé legislativní kroky, které se připravují ve vztahu k podnikatelům, ať už je to elektronická evidence tržeb, kterou komora podpořila, nebo kontrolní hlášení DPH, ke kterému máte výhrady?

K EET jsme se v obecné rovině přihlásili, někdy i proti vůli našich členů. U kontrolních hlášení DPH mi pan ministr před čtrnácti dny říkal, že si je vědom některých problémů, ale že se to zlepší. Ale odezva některých našich členů je velmi špatná. Uvidíme. Až budu mít schůzku s panem premiérem, pokusím se ho upozornit, že někdy je dohoda složitá. Udělali jsme před pár týdny k polovině mandátu této vlády průzkum, jak naši členové vidí činnost vlády, a výsledná známka nebyla nejlepší. Byla čtyřka, jen v oblasti zahraničních misí dostala vláda trojku. Přesto jsme to nevyužili, nechtěli jsme z toho dělat senzaci v médiích, řekli jsme si, že to je průzkum tisícovkou respondentů, členů komory, nebudeme z toho nic dělat. Takže z naší strany je vidět vstřícnost. Ale když nebude i z druhé strany, budeme mluvit mnohem kritičtěji a výrazněji. Vládě se samozřejmě daří, protože je rychlý hospodářský růst, ale řekněme si to otevřeně, to není důsledek činnosti vlády. To, že je růst ekonomiky tak vysoký, je důsledek faktorů, které jsou jednorázové. Dočerpávání peněz Evropské unie, předzásobování se některými výrobky a pokles cen ropy.

Podnikatelé volili hnutí ANO podnikatele Andreje Babiše, upíraly se k němu velké naděje, že bude řídit stát hospodárně a účelně, že bude podporovat podnikání v České republice. Jak jsou dnes s jeho politikou spokojeni?

Andrej Babiš se snaží zlepšit výběr daní, zabránit daňovým únikům. Pokud jde o schodek státního rozpočtu, jeden z našich poradců David Marek napsal, že deficit 70 miliard korun je zbytečné projídání rychlého hospodářského růstu. Ano, ale kdybychom ho chtěli snížit, museli bychom sahat na samo programové prohlášení vlády. Protože k tomu, abychom měli nižší deficit státního rozpočtu, bychom sáhnout na něco, kam tato vláda z hlediska svého ideového zaměření sahat nechce – do sociálního modelu a dalších věcí. Protože jinak je dobře, že na některé jiné věci, třeba související s infrastrukturou, chce rozpočet něco dávat. Takže hodnotit z tohoto hlediska ministra financí je složité. Začínám mít pocit, že Andrej Babiš se dostal nejen přes podnikatele, jejich hlasy by mu nestačily, na určitou politickou úroveň a je stále nejvýraznějším a nejpopulárnějším politikem. A jeho hnutí ANO by podle průzkumů vyhrálo volby na základě masivní kritiky minulosti, že tu vládla korupce, že se tu nic nerozhoduje apod. Ale korupce se snižuje už od roku 2010, ještě před nástupem pana Babiše, paradoxně s tím bojem proti korupci začal Petr Nečas, byť ho to pak smetlo. Jistě, pan ministr se o něco snaží, ale podle informací, které se dozvídám, na řadě míst korupční chování pokračuje. Babiš kritizoval minulé vlády za pomalý postup ve výstavbě infrastruktury. Já vím, že čelí velkým problémům při výkupu pozemků, z hlediska schvalovacích procedur atd., ale postupuje to velmi pomalu. Nejde politiku postavit jen na tom, že se tu kradlo a krade, že je tady korupce, to lidi chtějí samozřejmě slyšet a přináší to politické body, ale bylo by dobré pomalu vidět i nějaký ten výsledek.

Ale sdílíte optimismus Andreje Babiše, že EET přinese deset až dvanáct miliard korun do státního rozpočtu z lepšího výběru daní?

Hospodářská komora jistě chce, aby byl dobrý výběr daní, nicméně my vidíme přínos EET v něčem jiném, ve vyrovnání podnikatelských podmínek. Protože ti, především v oblasti služeb, kteří DPH neplatí, si žijí lépe než ti, kteří DPH platí. Pak je další skupina, která ho neplatí a stejně je jen tak tak nad vodou. O těch se říká, že když budou platit DPH, tak skončí. A já se ptám: co je dlouhodobě větší zlo, když tito lidi skončí, nebo když budou pokračovat a neplatit daně, a stále tady budou daňové úniky a nerovné prostředí? To je hlavní důvod, proč podporujeme EET. Ale máme mnoho otazníků nad konkrétním provedením.

Když jste mluvil o tom, že některé příčiny vysokého ekonomického růstu jsou jen dočasné, jak vidíte hospodářský vývoj v příštím roce? Poroste české hospodářství?

Česká republika dnes tak vyskočila, nejen z evropského průměru, protože eurozóna má růst HDP kolem jednoho procenta a my 4,5 procenta, ale s těmi 4,7 procenta růstu HDP, co očekává Česká národní banka za letošní rok, je to hodně vysoký růst i v našem regionu, kde jsme donedávna spíš zaostávali. Je to o procento víc, než má Polsko i Slovensko.

Čím to tedy je?

Z tohoto hlediska jsou důležité dvě, tři věci. Přece jen tato vláda je považována za stabilní, očekává se, že vydrží celé volební období. Nemusím s ní v mnoha a mnoha věcech souhlasit, ale je tady nějaká stabilita, která po recesi let 2012 - 2013 vyvolala nějaký klid. Koneckonců i ten fenomén Babiš k tomu přispěl. A s tím souvisí, že se rozběhlo i utrácení lidí. V době recese nás jakž takž držel export, ale lidi neutráceli, výdaje domácností i výdaje soukromých investorů klesaly. To se změnilo, domácnosti dnes utrácejí a soukromí investoři investují. Tyhle dvě složky agregátní poptávky významně přispívají k tomu vysokému růstu. Je otázka, do jaké míry to souvisí s tím, že se trochu zklidnila politická situace, nebo jestli lidé už překonali negativní očekávání a teď více věří budoucnosti a nebojí se utrácet. Ale tyto dva přirozenější faktory samotné by přispěly k tomu, že bychom rostli tak kolem tří procent. Ty další skoro dvě procenta, alespoň podle analytiků, kteří znají dopodrobna data, způsobily ty další faktory, o kterých jsem mluvil - dočerpání fondů Evropské unie, předzásobování a pokles cen ropy.