Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Jiřího Menzela, Tomáše Pojara, Michaela Kocába (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , senátora Zdeňka Papouška, Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.),  Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Počátkem května oslaví Vladimir Putin patnáct let od svého prvního zvolení prezidentem Ruské federace. Jakým způsobem se podle vás dá obecně zhodnotit jeho patnáct let u moci? Jaký rozdíl je mezi státem, který Putin přebíral a jaký je z Ruska dnes?

Před patnácti lety přebíral kolabující stát, který se mohl rozpadnout. Regiony poslechly výzvy Borise Jelcina a vzaly si tolik samostatnosti, kolik unesly. Jen nebylo jasné, zda tento experiment přežije Ruská federace. Za posledních 15 let byla vybudována "vertikála moci" a Vladimír Putin se snaží plnit slib, který dal na počátku roku 2001, že se Rusko znovu stane světovou velmocí.

Dá se objektivně říci, zda se běžným ruským občanům žilo lépe v době, kdy jejich zemi vládl Boris Jelcin, anebo jestli mají kvalitnější život nyní? Nehleďme v tom na zahraniční politiku, ale spíše na běžné životní starosti řadového Rusa. Jak to je?

Když jsem přijel do Moskvy na podzim 2000, průměrný starobní důchod pokrýval pouze 60% měsíčních nákladů na potraviny. Většinou byl vyplácen s několikaměsíčním zpožděním, pokud vůbec, což bylo dědictví Jelcinovy éry. Od té doby průměrný příjem na hlavu vzrostl asi pětkrát, v Moskvě osmkrát, což nemá ve východní Evropě obdoby.

Putinova popularita v posledních měsících láme rekordy za celé období jeho politické kariéry. Přitom Rusko na tom není nijak zvlášť dobře. Jeho ekonomiku objektivně poškodily a dále poškozují západní sankce a značné škody napáchal i pokles cen ropy, na čemž je ruský rozpočet výrazně závislý. Jak si tedy tu popularitu vysvětlit? Líbí se snad Rusům, že jejich lídr bojuje proti Západu a Americe, než aby s nimi spolupracoval i za cenu lepší životní úrovně?

Myslím si, že právě vzpomínky na bídu Jelcinovy éry jsou spojené s obdobím spolupráce se Západem, který je považován za viníka někdejšího ponížení Ruska. Staré ideologické stereotypy se vrátily - proto V. Putin připomněl carský bonmot, že Rusko má jen dva spojence: ruskou armádu a ruské námořnictvo. Občané Ruska se s tím ztotožňují. Zatím.

Ve filmu Prezident, který v neděli odvysílala ruské televize u příležitosti zmíněného Putinova výročí, sám ruský vůdce pravil, že na počátku 21. století se mnozí domnívali, že Rusko brzy přestane existovat. Ostatně mnohokrát před tím už Putin prohlásil, že Rusko pouze hájí „své místo na slunci“, trvá si na svých národních zájmech, odmítá sloužit USA a proto je trnem v oku. Lze na takovou argumentaci přistoupit?

I když na tu argumentaci nepřistoupíme, musíme ji brát vážně, protože ruská obranná a zahraniční politika z ní vychází.

Šéf Kremlu také ve více než dvouhodinovém filmu hovořil o tom, že Američané podporovali severokavkazské separatisty bojující proti Moskvě. Je to pravděpodobné? A nakolik se dá říci, že mají USA zájem na ovlivňování dění uvnitř Ruské federace?

Madeleine Albrightová kdysi prohlásila, že nerostné bohatství Ruska je příliš velké na to, aby je využíval jen jeden stát. A podpora politické opozice, včetně separatistů, obecně patří do arzenálu velmocenské politiky. Nejen USA, ale i Ruska.