Vaše kniha Proveď vola světem, volem zůstane začíná zvoláním „zasraný komunismus“ a končí heslem „zasraný kapitalismus“. Nyní vlastně prožíváte druhý díl. Život v rodném Česku, zklamání z lidí, návrat do Bostonu. Jakými zvoláními bude tento druhý díl začínat a končit?

Dvě pravdivá a navzájem se doplňující přísloví říkají, že „doma nejsi nikdy prorokem“ a „nikdy nemůžeš vstoupit do stejné řeky“. A to je naprostá pravda.

Když jsem se před více než pěti roky přemístil zpět do Česka, protože jsem se musel začít starat o nemocnou mámu (hodně mi s tím pomohl syn Daniel), tak jsem obě přísloví procítil až do morku kostí. Do morku, který byl prokřehlý mrazivým přijetím, zvláště v mé rodné Plzni. Okamžitě mi došlo, že tady ještě musí uplynout hodně vody, abych mohl vstoupit do stejného proudu, jaký protéká v Charles River v Bostonu. Na plzeňské Radbuze po mém „návratu“ ještě proplouvaly pramice plné zuřivých zastydlých antikomunistů, mávajících vášnivě pádly a odhánějících jakékoliv větry, které by do plzeňské dolinky přivály levicové myšlení, jež v té době již burácelo v politickém uvažování v Massachusetts.

Socialistický senátor Bernie Sanders, který téměř vyhrál demokratické primárky v USA, již dávno lákal davy příznivců na svoje velmi levicové myšlenky, protože si konečně mladá generace uvědomila, že kapitalistický systém je chcípajícím dinosaurem, který je neúnosný pro život na zemi. Ale Plzeň v té době oprašovala odkaz předválečné buržoustské republiky a vzdychala nad Loosovými interiéry navrhovanými pro zlodějské kapitalisty a nejraději by zbourala tisíce bytů postavených pro obyčejné lidi za bývalého socialismu a lidi zase nahnala do zapáchajících barabizen tehdejších nezaměstnaných.    

Rozjetý Bernie Sanders:  Tohle je rozpočet pro miliardáře

Při poslechu politických názorů mých bývalých přátel mi stoupal krevní tlak, protože jsem jim nedokázal vysvětlit, že svět není a ani nebyl rozdělen na „svobodičku“ na Západě a „šílený útisk“ na Východě.

Můj další díl asi začne zvoláním „blbost jest věčná“. Čím další díl, začínající mým druhým „vyhoštěním“ z Česka, bude končit, ještě netuším. Asi neutuchajícím výkřikem, že revoluce je nikdy nekončícím procesem.  

Jak vnímáte pohledem přes oceán to „zahnědlé a nenávistné“ Česko, jak jste se o něm občas vyjádřil, když jste ho opouštěl?

Když jsem po opětovném návratu zpět do Bostonu vystoupil z letadla a ucítil vůni moře, tak jsem poklekl a políbil massachusettskou zem, neb jsem si uvědomil, že se v Americe bojuje o Prahu.

Napadlo mě, že lidé, kteří jsou světoobčany, jako se cítím já, by zde měli bojovat, jako jejich předkové interbrigadisti ve Španělsku, a to za mírové a na únosnosti založené přežití jejich rodných zemí a zároveň zemí celé zeměkoule. Když se podívám na moře, které se táhne kousek pod okny mého bostonského ateliéru až do Evropy, tak se dostávám do úplně jiné dimenze a perspektivy myšlení o stavu věcí na naší maličké zemičce, řítící se vesmírem.

Hory kolem malého „národa“ opravdu zacloňují rozhledu a obyvatelé takových malých zemí pak mají dojem, že vše končí a začíná pod svahy jejich hranic. Přitom jsme všichni na zeměkouli v úplně stejném průseru a kopce nás od ničeho neoddělují a „nechrání“. Svět se v poslední době slil dohromady a jakékoliv národovecké rasisticko-xenofobní „vlastenecké“ snahy o umisťování klapek na oči jsou zoufalým pokusem o odmítaní reality. A ať se to komukoliv líbí, či nikoliv, tak má Amerika pořád přírodožel vůdčí slovo v současných světových dějinách.

Takže tady je potřeba zapojit největší úsilí k tomu, aby se konečně sama vzbudila ze své militantní a arogantní vyvolenosti a změnila se v harmonickou sesterskou součást celého světa, což by v konečných důsledcích vyřešilo i české deprese.  

Co si myslíte o Trumpových USA? Zbaví „státy“ vlivu nadnárodních firem a zbrojařské lobby?

To by bylo na dlouhé povídání. Já Trumpa nesnáším, ale jsem rád, že tam není Hillary, což se na první pohled zdá jako protimluv.

Mnozí mí studenti vášnivě podporovali Sanderse v předvolebním boji. Sanders aktivoval hlavně mladé lidi, ale zároveň měl ohromnou podporu i mezi politicky nesprávně nazývanými „white trash“ lidmi ze středu Spojených států, kteří ztratili díky ukrutnému sobectví majitelů výrobních prostředků za posledních dvacet třicet let kvalifikovaná místa v nespočtu továren a manufaktur, které byly za účelem nenažrané touhy po zisku vyvezeny na druhou stranu zeměkoule. Dle statistik bylo vyvezeno za tu dobu více než třicet tisíc továren a manufaktur za hranice USA. Ostatně podobný proces probíhá i v současném Česku, které se honosí relativně „nízkou nezaměstnaností“, ale jen díky tomu, že byli původně vysoce kvalifikovaní lidé nahnáni do nadstátně vlastněných montoven ze „Západu“, aby tam prováděli primitivní pracovní úkony jako cvičené opice. Zatímco se západní kapitalista chechtá na svých jachtách a popíjí lahodné moky. Samozřejmě se mu na palubu snaží protlačit i čeští prdellízající novopečení podkapitalisté, kteří by také rádi seděli mezi světovou smetánkou a viděli svá jména v seznamech nejbohatších lidí světa.

Lidé ze středu Ameriky se potácejí mezi ubohými džoby většinou v servisním sektoru a frontami na podpory a jídelní poukázky. Americká takzvaná „levice“, mylně zastupovaná Demokratickou stranou, je v posledních desetiletích naprosto zradila, neboť se stala zástěrkou a podporovatelkou té nejsobečtější party kapitalistických parazitů koncentrovaných jen ve velkých městech při obou pobřežích. Koncentrace celkového společenského bohatství do rukou úzké party kapitalistických zlodějů se šíleně zintenzivnila. Samozřejmě se kolem nich vytvořil i hrozen participačních parazitů, kteří se tetelili štěstím, když jim semtam něco spadlo ze stolu buržoustů.

Sanders přišel s návrhem na řešení kapitalistického sebezničujícího paradoxu zhoubného růstu, a to přechod na společenské vlastnění výrobních prostředků a oprášení ideje socialismu. Do budoucna je samozřejmě nevyhnutelné změnit ekonomický systém postavený na ekonomickém růstu a zavést nějaký únosný model, ve kterém se budeme dělit, tudíž šetřit suroviny, energie naší vlasti – zeměkoule.

Sanders měl obrovskou podporu a vyhrál téměř polovinu amerických států v primárkách. Pak ale zasáhla sebestředná záštiplná Hillary, která si nechtěla ve svém sobectví nechat „ukrást“ svoje „vítězství“ a její štáb začal očerňovat Sanderse, kde se dalo. A když si vyřvala svoji kandidaturu za Demokratickou stranu, tak zase Sanders udělal chybu, a to, že nakonec oficiálně podpořil Hillary a nepřijal nabízenou kandidaturu za americkou Stranu zelených. Tím by se mu alespoň podařilo konečně vytvořit silnou třetí stranu v americké jednostranné moci o dvou republikánsko-demokratických tvářích. Hillary se svým sobecky vydupaným vítězstvím podařilo porodit fenomén Trump.

Většina chudiny, která byla již rzohodnuta volit Sanderse, šla volit Trumpa, a taky spousta podporovatelů Sanderse nakonec ze vzdoru hodila svůj hlas Trumpovi. Znám osobně několik takových případů.

Trump je samozřejmě značně neřízená zbohatlická střela, ale jak se ukazuje, mocné kliky ze zbohatlických tříd si ho už pečlivě ochočují. A Trump vesele mění svých pár zajímavých myšlenek svého předvolebního boje, jako třeba zrušení podpory pro NATO, obnovení přátelského vztahu s Ruskem či zastavení imperialistických válek na Středním východě. Zájmy vojenských kšeftařů se smrtí se již zase potutelně usmívají. Snad jediné, co se mu zdařilo, bylo zrušení Transatlantické obchodní smlouvy TTIP, za což paradoxně tvrdě bojovali evropští anarchisté. Ale vše nasvědčuje tomu, že doutnající třetí světová válka bude k potěšení kšeftařů vesele dál pokračovat.

Stále se chcete stát českým prezidentem? Kdy začnete předvolební kampaň?

No samozřejmě, že se chci pořád stát prezidentem českého státu. A teď, po mém znovuosvěženém pohledu zvenčí, ještě více než předtím.

Pořád mi přeci jenom záleží na lidech v naší milé české kotlince a vbrzku se dostavím do Prahy, abych po volebním vítězství rozhýbal smrduté anachronické názorové struktury, tam panující. Ostatně lidé žijící v Česku jsou úplně stejný živočišný druh jako jakýkoliv jiný na škále barev a etnických drobných odlišností v celém světě. Miluji české Romy, Asiaty, černochy, Indy a řady dalších různobarevných Čechů, včetně samozřejmě i zbytku, trochu nedostatkem slunce vyšisovaných, lidí.

Když se ptáte, kdy začnu svoji kampaň, tak je mi hned jasné, jak chápete volební příšernost kapitalismem diktované takzvané „demokracie“. Moje kampaň přece už dávno běží a jestli někdo chce hlasovat pro člověka jemu blízkého, tak na to nepotřebuje ohavnou oblbující propagandu plnou kapitalistických reklam, násilím se cpoucí do hlav obyčejných lidí těsně před volbami.

Již tady si může budoucí volič udělat názor a zjistit, že všichni zbývající kandidáti vlastně kdákají stejnou zprávu, jen každý z jinýho zasranýho okýnka toho samého rasisticko-xenofobního národoveckého názorového kurníku. Asi jsem mezi tím kurem jediným kohoutem, který kokrhá jinou písničku, neb se odvážil vydat se na pouť a okouknout jiné kurníky. A pevně věřím, že v době, kdy se upouští od diakritiky budou čeští lidé „voliči“ a nikoliv „volíci“ (volici).

Mimochodem, jen malá poznámka k technickým detailům voleb. Zákon teď žádá, že se musí sehnat padesát tisíc podpisů a každý podepisující tam musí napsat svoji adresu a číslo občanského průkazu. To se tam bude téměř každý obávat napsat, a buď si tam nějaké číslo vymyslí, tudíž to bude neplatný podpis, nebo to prostě nepodepíše. To jsou přece naprosto citlivé informace, které kdejaký kapitalistický vykuk může okamžitě zneužít. Takže tento požadavek je naprosto protiústavní, protože znemožňuje každému se ucházet o prezidentské místo. Můj právník zvažuje podání žaloby k Nejvyššímu soudu. Mně to připadá, že si to Parlament ČR odsouhlasil, aby nebylo nebezpečí, že se do mocenské politiky dostane někdo protiestablišmentový. Totiž, jak je známo, stačí podpis dvaceti poslanců k přeskočení tohoto požadavku.

Česko má být nyní sankcionované za nepřijímání uprchlíků. Co vy na to?

Pořád víc a víc chápu, kde se vzalo v Česku to ohromné sobectví, xenofobie a nenávist k „cizákům“. Plyne to samozřejmě ze zklamání z kapitalismu.

Po revoluci lidem kšeftaři namluvili, že se v mžiku budou mít báječně jako na „Západě“. Ale „skutek utek“, neboť ten „Západ“ se má dobře jen díky imperialistickému parazitismu sajícímu krev na těle zbytku světa. A samozřejmě, že Západ nechtěl a nechce připustit, aby se chudé Česko podílelo na jeho krvavých hodech. Naopak na Česko hledí jako na svoji chutnou kořist. To nám „emigrantům“ hned došlo, když jsme se ocitli jako „uprchlíci“ z „totalitního“ Československa v rakouském uprchlickém táboře Traiskirchen, kde na nás vyšetřovatelé řvali, ať táhneme zpátky domů, protože o hladové krky tam neměli zájem. Něco podobného se teď přírodožel přestěhovalo do Česka a přicházející uprchlíci z válek, na kterých se již snažíme zuby nehty participovat, jsou zuřivě odmítáni.

Bakalo,  kde je domov tvých horníků? Milan Kohout houkal sirénou přímo v centru patřícím majiteli OKD

A z toho rozčarování z vykořisťovatelského kapitalismu, který se k nám nastěhoval, se rodí vztek a ze vzteku touha po rázných řešeních a ejhle – máme tu fašismus a nacismus. Ten vztek jsem v Česku sám nedávno prožil na vlastní kůži, když jsem se zastával uprchlíků a skončil jsem s nabitým revolverem v kapse. Ale ne na obranu před uprchlíky, ale na obranu proti těm, co se ozbrojují na „ochranu“ před uprchlíky. Když vám přiletí šutr do okna, hned je vám jasno, o co jde.

Většina zemí Visegrádské čtyřky se brání tím, že na jejich území je mnoho uprchlíků z Ukrajiny či – hlavně v Maďarsku – mnoho nelegálních uprchlíků ze Středního východu. Jsou v tomto kontextu podle vás kvóty na přijímání uprchlíků potřebné?

Kvóty nekvóty. To je přece úplně druhořadý problém. Celé je to o paradoxu lidí stoupajících po schodech k nejvyššímu vykořisťovateli na „Západě“. A každý se snaží dostat na co nejvyšší schodek, aby se mohl co nejvíce podílet na vykořisťování své vlastní země, odkud v zoufalství utíká. To je jako scéna z románů Franze Kafky.

V USA jsou také desítky milionů nelegálních uprchlíků, aby si odsud mohli vyvážet dolary, kterými pak v naprosto šílených vykořisťovatelských kurzech, postavených jen na vůli impéria, vykořisťují vlastní země. Celý kapitalistický systém Západu je jedno obrovské svinstvo, zahalované do milionů různých „akademických“ keců o větší produktivitě pracujících na Západě a podobných nesmyslů. Jde jen o metamorfózu otrokářského řádu.

S jakými pocity jste přijal konec Bohuslava Sobotky v čele ČSSD?

No, ten vládní Kocourkov v Česku ani nemá cenu příliš rozebírat. V celé české vládě včetně všech komor, síní, předsíní i špajzek, se pohybuje otřesná parta naprostých vychcanů, kteří tam v řadě případů dřepí na prdelích od prohrané sametovky. Jeden z nich je samozřejmě „profesionální“ pracovník v politice Sobotka. A zatímco si tahle parta vyváží svoje obtloustlé prdele v luxusních automobilech, tak si stranou dělá vesele kšefty, hromadí do svých truhlic hory zlaťáků a žvaní o nutnosti podpory tržního hospodářství, ve kterém sama nikdy nezakusila žít. Jakoby se nic v historii nezměnilo. Další pražská defenestrace by byla velmi prospěšná.

Celé panoptikum zlodějů je dovršeno Babišem, zlodějem toť největším, ke kterému ale vzhlížejí davy chudiny, jako by snily, že jednou budou také tak pohádkově bohatí.

Jak uvažují Češi? Milan Kohout a jejich "tajný monolog"

Jen pro pobavení vám řeknu jeden příběh. Když jsem se zase dostal do Bostonu, tak jsem zašel na pivo s mým starým kamarádem Pratapem Talwarem, který učí léta architekturu a urbanistické plánování na světově proslulém The Massachusetts Institute of Technology (MIT). Když jsme se bavili o Česku pravil, že se také před časem setkal s jedním Čechem, který za ním přišel, aby mu navrhl velký projekt pro jeho zbohatlické kámoše u Prahy. Na jméno si Pratap již nemohl vzpomenout, ale vyprávěl mi, jak mu ten zbohatlík rozroloval před očima mapu jakéhosi údolí poblíž Prahy a jak se ho ptal, jestli by se tam nedala postavit luxusní sídla pro jeho přátele, která by se táhla vedle říčky, která tam protéká, a jestli by podél domů mohl navrhnout dlouhé golfové hřiště. Když se ale Pratap zeptal, co chce dělat s krásnými vzrostlými stromy, které viděl na plánu údolí, tak český podnikatel odvětil, že by je všechny porazil, aby tam bylo místo na ono hřiště. Tady ale narazil na Pratapovu ekologickou etiku a Pratap sroloval mapu a vrátil ji kšeftaři se slovy, že on navrhuje projekty, které ctí ekologii a chtějí být v souladu s přírodou a poslal milého kšeftaře do prdele. Vrtalo mi hlavou, kdo to mohl být. Ale když mi Pratap řekl, že si jen pamatuje, že dcera toho kšeftaře studuje na Bostonské univerzitě, tak jsem zařval „bingo!!!“. Mám ho. Vzpomněl jsem si totiž, že když jsem se při své performanci na brněnském náměstí bavil s Babišem a řekl jsem mu, že jsem žil v Bostonu, tak mi odvětil, že jeho dcera studuje na Bostonské univerzitě.

Milan Kohout v Bostonu. Tuhle performanci nejspíš ještě neznáte

Víte, já mám alergii na tyto ksindl lidi, kteří chtějí ve své zbohatlické aroganci kácet stromy, aby jim nepřekážely v letu jejich golfových míčků. A naprosto nechápu, proč mu čeští lidé tak lezou do prdele. Když bych byl násilím donucen udělat žebříček vládních stran dle etické přijatelnosti, tak bych byl nucen připustit, že asi jediná KSČM je nejméně prolezlá kšeftařskejma hajzlama…

Budete tedy volit do tuzemské Poslanecké sněmovny? A koho?

To ještě nemám vůbec zdání.

Přemýšlel jste někdy nad vyznáním rodné zemi, potažmo rodné Plzni? A co jste vymyslel?

Myslíte něco na způsob národovecky „Kollárovecky“ laděného výkřiku, jako – „Aj, zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím, někdy kolébka, nyní národu mého rakev?“ To asi nechcete, že? Já nesnáším uměle vytvořená národovectví, a proto se chci stát prezidentem českého státu, obývaného mnohobarevnými rovnoprávnými a rovnocennými lidmi, a nikoliv prezidentem „českého národa“, a to proto, že jsem se sám narodil na mé rodné mnohobarevné zeměkouli. Vy ne?

Tady je básnička, kterou jsem napsal rodnému městu, když jsem v něm v nedávné době pobýval. Myslím, že vystihuje, co bych jinak musel obšírně opisovat nepoetickými slovy:

Ať chcípne, kdo  se nepřizpůsobí

Kousek sžíravé zášti malosti města
smrad ledabyle vytřené prdele
úšklebek závistí zataženého nebe
nenažrané žlučovité soukromé vlastnictví
chamtící po pomstě buržoazních tramvajáků
odlévajících ječící totalitní zvony podprůměrnosti
skrytého ztopoření teploučkého kadidla
nadvlády potem páchnoucí obtloustlé
silonové modré sukně paní lékárníkové
švihající barokem boků na plesech zdvižených pravic
v řevu slin seroucích na spravedlnost
laciných radovánek zdegenerované kultury
v perverzní lásce k vykuchaným mozkům
rezivé smrti restituovaného vlezdoprdelení
uniformám amerických nadnárodních naftalínů
křupanských zrádných podnikavých podrazáků
sviní nového řádu nafouklých tlam
plastikových polobohů hnití pivního sladu
tloustnoucích podbradků uražených podpolitiků
lízajících si vlastní pupeční šňůry jistot
řechtajících se vyvolených psů vláčejících
své mrtvolné čůráky a vypelichané kundy
po podvodném dláždění náměstí s počmáraným zlatem
slizkých rodových vazeb zdegenerovaných tkání
prachu ztuhlosti a předstíraného osvícení
falše do sebe zažrané sebestředné koule
škvařící se v tělesných šťávách pánve malé kotlinky
vypouštějící do nebe hrdlo škrtící
inverzní myšlenkovou poklici...