Slovenská média ve čtvrtek uvedla, že Švýcaři stáhli obvinění z podvodu u třech Slováků, kteří se loni v prosinci s vaším zesnulým manželem v jedné bance měli dopustit protiprávního jednání. Jedna mediální hysterie splaskla. Co tomu říkáte?

Co tomu říkám? Že mi je strašně smutno. Že hysterická mediální bublina splaskne, říkal manžel od začátku, ale bohužel splaskla příliš pozdě. Manželovi to život nevrátí. Vím, že ti, kteří proti němu rozpoutali šílenou mediální štvanici, nebudou nikdy potrestáni, a ani neočekávám, že by nějaký novinář někdy v budoucnu prozradil, na čí příkaz jednal, nebo že by se aspoň omluvil.

Miloslav Ransdorf po návratu ze Švýcarska tvrdil, že mu byly odpírány při zadržení léky – mimo jiné noční inzulín. Vzhledem k tomu, že pak v následujících týdnech nastala mediální štvanice na jeho osobu, myslíte si, že tento fakt mohl vést k fatálnímu zhoršení jeho zdravotního stavu?

Já si to nemyslím, já to vím. Je pravda, že manžel nebyl stoprocentně zdráv (kdo z šedesátníků taky je?), ale byl v dobré kondici a jeho stav byl naprosto stabilizovaný. Psychický šok, který utrpěl z neopodstatněného zadržení, vynechání životně důležitých léků a odepření kontaktu s kýmkoli včetně nejbližší rodiny jeho zdravotní stav podlomily. Ale zničila ho neskutečná novinářská špína, která se na něj vylila po jeho návratu. Mainstreamová média ho vláčela, ostouzela a zesměšňovala jako žádného politika v dějinách České republiky. Jeho obhajobu novináři zpochybňovali, nebo rovnou ignorovali. Manžela se nesmírně dotklo, když nebyl vpuštěn na jednání v EP, přestože vyšetřování ani nezačalo; velmi ho zasáhlo, když si ho vedení strany pozvalo na kobereček. Míla byl na jednostrannost a nemilost médií zvyklý a ve svém životě stál „proti všem“ víckrát, ale tak intenzivní, organizované, bezbřehé nenávisti čelil poprvé. Mediální štvanice a marný boj za očištění svého jména ho vystresovaly a vyčerpaly natolik, že jeho organismus nevydržel. Nečestnému, nerovnému boji vzdoroval víc než měsíc. Přestože v tom boji prohrál, nijak to nesnižuje jeho statečnost, a má můj obdiv a úctu. Tvrdím, že jeho smrt je nesmazatelnou skvrnou na naší údajné demokracii.

Konala jste od ledna sama nějaké kroky ohledně švýcarské kauzy a vašeho manžela?

Po manželově smrti jsem napsala dopis předsedovi vlády Sobotkovi, ministru zahraničí, ministru vnitra a předsedovi Poslanecké sněmovny, v němž je žádám, aby iniciovali důkladné prošetření jak „švýcarské kauzy“, tak její dohry v ČR (text je k dispozici na manželově profilu na PL nebo na www.ransdorfmiloslav.cz). Okolnosti manželovy smrti šetří kriminální policie, ale zatím s nulovým výsledkem. Švýcarská strana zatím nezareagovala, česká rovněž ne. Dokonce jsem se kvůli průtahům ještě nedozvěděla ani tak triviální věc, jako je výsledek manželovy pitvy. 

Spisovatel Milan Macák s přáteli navrhl vašeho zesnulého manžela Miloši Zemanovi na státní vyznamenání? Jak vnímáte takový počin?

Jsem ráda, že je někdo schopen – navzdory dlouholetému intenzivnímu špinění manželovy pověsti – ocenit jeho výjimečné kvality. Škoda, že nebyly víc oceňovány za jeho života. Moje dcera a já ale nežádáme žádné vyznamenání, my žádáme informace, pravdu, a pokud byl to bylo možné, tak i spravedlnost.

Dokážete zatím s malým odstupem od odchodu Miloslava Ransdorfa říci, v čem české politice nejvíc chybí a bude chybět?

Míla byl absolutním protikladem politiky vedené jako byznys. Své angažmá v politice vnímal jako službu lidem, jako své poslání a svůj život tomu plně podřídil. Bořil předsudky a mýty o komunistech. Byl výjimečně vzdělaný, do úmoru pracovitý a naprosto neúplatný. Byl opozičním politikem, obtížným opozičním politikem, se kterým se muselo chtě nechtě počítat, a který bránil těm u vesla, aby si volně mohli dělat, co se jim zlíbí. Kdyby měl alespoň minimální podporu u vedení své vlastní strany, mohl toho dokázat mnohem, mnohem víc. Pro vysokou politiku neměl správné předpoklady, neměl ostré lokty, neměl osobní ambice, nebyl hamižný, byl charakterní, otevřený, čestný a velkorysý. Do politiky se nehodil a pro politiku ho byla věčná škoda. Ale tu cestu si vybral sám a obstál na ní.