Ve své úvaze Na jakou válku se má Armáda ČR připravit v Armádních novinách uvádíte jako první východ, tedy přesněji hrozbu Ruska. Co přesně Česku od Ruska hrozí?

To nikdo neví. Podíváte-li se ráno z okna a nevidíte ruské tanky, znamená to, že se ruská hrozba nenaplnila. Ale teď vážně. Celý prostor středovýchodní Evropy a Balkánu je bohužel přirozeným prostorem ekonomického, politického, ideologického a někdy i vojenského soupeření mezi velmocemi.

I když s Ruskem nemáme společnou hranici, jakákoliv projekce ruského vlivu západním směrem nás ovlivňuje. Krym i východní Ukrajina jsou daleko od nás a vidíme, co v Evropě i u nás tento konflikt vyvolal. Do jaké míry polarizoval společnost, jaké vytvořil napětí, jak ovlivnil ekonomiku a jaké otevřel otázky o obranyschopnosti. Z vojenského hlediska se musíme připravovat na celou řadu scénářů a tajně doufat, že nás realita dramaticky nepřekvapí. Třeba tak, jak Mnichovská dohoda dokonale rozbila obranné plány první republiky.

Za naopak teoreticky možný útok proti Rusku jste naznačil jakousi trestnou výpravu kvůli opětovnému získání Donbasu a Krymu pro Ukrajinu. Jaká armáda – jak veliká a jak koordinovaná – by takový útok dokázala?

Označil jsem to za velmi teoretickou možnost asi jediné představitelné operace v opačném směru a to ještě s vědomím, že by vojska NATO na těchto územích nikdo příliš nevítal. Proveditelná by byla jedině v případě, že by Rusko tato území z nějakého hypotetického důvodu opustilo a ponechalo bez podpory. To v současnosti nehrozí a nikdo rozumný nepůjde do velkého konfliktu – ve sportovní terminologii „do plných“ – s nutným předpokladem velkých ztrát. Bude se raději opakovaně hledat politické i ekonomické řešení. „Ukazování svalů“ je samozřejmě nezbytnou podmínkou, aby vás protivník trochu respektoval.

Vojensky Rusko zaostalo, ale co se týče hybridní války – dezinformace, šíření strachu a tak dále – zdá se podle všeho velmi úspěšné. Je to tak, anebo jde jen o více či méně falešný poplach?

Určité problémy ruské armády nemění nic na postavení Ruska jako vojenské velmoci. Ostatně, která armáda problémy nemá? Bez této vojenské síly v pozadí by byla jakákoliv propagandistická válka neúčinná.

Měli bychom také změnit jednostranný a černobílý pohled na propagandu, kam patří také dezinformace a šíření strachu. Propaganda se přece používá v celé historii lidstva, všemi stranami, a to nejen na úrovni států, ale ve všech vrstvách společnosti. Podívejte se na reklamy. Záleží na adresátovi, zda zachová zdravý pragmatický přístup. Zda to dnešní „západní“ společnost – zmítaná hysteriemi všeho druhu, deptaná podsouvanými falešnými pocity viny – dokáže, je těžká otázka.