Podpora levice u nás klesá a týká se to i KSČM, která se dokonce snad poprvé dostala v nejnovějším průzkumu pod pět procent. Jaké jsou příčiny, čím to je, že levice ztrácí svoji tvář a potácí se v prázdnotě?

Na úvod si musíme říci, že dnešní sociologické výzkumy, které se realizují jako výzkumy voličských preferencí, se spíše snaží realitu ovlivnit než ji věrně vystihovat. Osobně tomu říkám amerikanizace sociologických výzkumů, kde právě sociologické výzkumy jsou hojně využívány v předvolební kampani. Navíc TNS Kantar dlouhodobě podceňuje levicové subjekty jako celek a vždy jim dává slabší procentní zisk. To ale nic nemění na tom, že podpora levice skutečně v našich podmínkách klesá a nyní dosahuje historického dna. Byly doby, kdy levice brala téměř vše a nyní se nachází na chvostu vstupu do Sněmovny. Příčinu tohoto stavu hledejme v několika rovinách. Jednak je to nástup nových hnutí, které do svých programů přebírají prvky levice i pravice a situují se do voličského středu – tak jako hnutí ANO. Poté zde máme pokažené vlády ČSSD, kdy se činili hrobaři této strany v čele s Bohuslavem Sobotkou.

To, že dnes není levice v kurzu, má také evropský rozměr, protože mnoho západních levicových stran opustilo klasická témata, která byla stavěna pro dělnictvo, a čím dál více se přátelila s kapitálem, až z toho vznikla Třetí cesta Tonyho Blaira, která citelně poškodila sociální demokracii jako celek. Poté zde samozřejmě máme vliv posledních 30 let, kdy je všem neustále předkládáno, že k současnému systému neexistuje alternativa, a to ve vztahu k minulosti. To znamená, že současný řád neustále říká, že jednou tady alternativa proti kapitalismu existovala, ale byla špatná. Jenže na levicových hodnotách i stranách není nic špatného. Historicky se vždy zastávaly chudších, nespravedlivě vylučovaných, dělnictva nebo bojovaly za vyšší mzdy.

Dnešní levice se od této klasiky odklonila směrem k ochraně lidských práv a menšin. V tom vidím značný problém, protože současná společnost je vrtkavá, ekonomika funguje, a tak si mnozí myslí, že nepotřebují levicové hodnoty ani strany. Byť je mnoho lidí, kteří musejí mít dva až tři úvazky, aby mohli uživit svoji rodinu, a nakonec stejně volí pravicové strany namísto toho, aby volili jistotu levicových myšlenek, kde se bude bohatství a zisk přerozdělovat rovnoměrněji. Často si říkám, zda dnešní lidé opravdu hledají jistoty, když jim k životu reálně stačí jejich příjem, zadlužení a konzumní způsob života. Troufnu si tvrdit, že lidé budou mít hlad po levici až ve chvílích nějaké krize. Ostatně to nám ukazují volební výsledky levice. Ta vždy vyrostla v dobách krize, ať už vládní, nebo ekonomické – 1998, 2002, 2008, 2013. Jenže od roku 2017 nastává ještě citelnější sestup, což někteří vysvětlují podporou vlády Andreje Babiše. V tom já ale problém nevidím.

Opravdu neubližuje KSČM i to, že podporuje vládu?

Nemyslím si, že by KSČM ubližovala podpora současné vlády. Naopak. Konečně může mnoho svých bodů prosadit, a to od dob, kdy byla jen opozicí ve Sněmovně. Tedy od roku 1990. Na druhou stranu slýchám mnoho hlasů, aby se tolerance ukončila, že KSČM škodí. Jenže co poté? To všichni chtějí vládu ODS, Pirátů nebo TOP 09? Dnes volby nevyhrávají ideologové, ale pragmatici. Bohužel. Ve světě, který je protkán kapitálem ze všech stran, se musejí řešit denně problémy, které před nás kapitalizace života předkládá. KSČM se reálně snaží o řešení těchto problémů a předkládá i různá řešení – například zákon na ochranu vodních zdrojů atd. Právě proto mě někdy překvapují nízké voličské preference levice jako celku. Přece jen se snaží pomoct řadovým občanům, kteří řeší své denní problémy.

Nicméně podpora vlády oligarchy je, řekl bych, menší zlo než nechat vládnout pravici, a to si můžeme o Andreji Babišovi myslet, co chceme. Ostatně se můžeme několikrát podívat do historie, kdy i radikální levice určitým způsobem spolupracovala s kapitálem. Prvním takovým příkladem, kterým argumentuji, je, že i přítel Karla Marxe Bedřich Engels byl továrník. Tedy vlastně kapitalista. Stejně tomu bylo i u Lenina, který musel za první světové války úzce spolupracovat s německými bankéři, aby zafinancovali jeho cestu ze Švýcarska do Ruska, kde měla proběhnout revoluce. Takže i zástupci radikální levice v minulosti využili zástupce kapitálu ve svůj prospěch.

Podivujete se nad tím, že mladí lidé mají problémy sehnat si vlastní bydlení, a přesto volí strany, které cenu navyšují... proč tomu tak podle vás je?

V této souvislosti je nutné poznamenat, že většina mladých lidí vidí problém v současném modelu kapitalismu, ale volí ty politické strany, které ještě více roztáčejí kola kapitalismu směrem k větším nerovnostem. Jedná se o zajímavý paradox, ale ve finále zjistíme, že i když mladí lidé na současný systém nadávají, tak jej ve finále pomáhají legitimizovat, protože jim přináší soukromé statky, které si může každý člověk dovolit. Samozřejmě za úplatu a jako bonus k tomu dostanete zadlužení do konce života. Zde narážíme na problém s dostupným bydlením. Mladí lidé se buď musí často do konce života zadlužit, nebo platit přemrštěné nájemné. Když je tedy bydlení pro mladé lidi nedostupné, tak vyvstává otázka, proč nevolí raději změnu systému směrem k socialismu, komunismu nebo státnímu kapitalismu? S největší pravděpodobností je to z důvodu rezignace na možnost systémové změny a víra v neviditelnou ruku trhu, která vše sama vyřeší ke spokojenosti všech. Jak je nám již několik dekád tvrzeno.

Velké vášně budí socha Koněva na Praze 6. Co si o tom všem myslíte?

Na začátek si řekněme, že socha maršála Koněva na Praze 6 až do nedávna nikomu nevadila. Všichni ji brali jako fakt a připomínku osvobození. Poté se najednou objevil starosta za TOP 09 s tím, že socha je ničena vandaly a měla by být přesunuta třeba na ruské velvyslanectví. Argumentuje, že socha zde je od roku 1980 a spíše připomíná podřízení se Sovětskému svazu. Z logiky jeho výkladu můžeme usuzovat, že pokud by tedy tatáž socha na onom místě stála už od roku 1945, tak by tam mohla být nadále. V této chvíli se ale nejedná jen o problém sochy, ale i výkladu historie. O maršálu Koněvovi si můžeme také myslet své a je nesporným faktem, že velel v roce 1956 vojskům v Maďarsku nebo byl v roce 1961 u stavby Berlínské zdi. To ale nic nemění na tom, že velel vojskům, která osvobodila Prahu v roce 1945.

Starosta Kolář se nemůže divit, že padají takto ostrá slova, protože každé sáhnutí na pomník osvoboditelům od nacismu, ať už byli odkudkoliv, budí nějaký druh reakce. Jak by asi reagovaly USA, kdyby se odstraňoval jejich pomník? Protiargument by zněl, že například Patton jen osvobozoval, ale Koněv dělal ještě další věci za studené války. Troufnu si ale tvrdit, že podobné věci by dělal i Patton, pokud by za záhadných okolností nezemřel – možná by se rozhořela další válka, protože on Rusy neměl vůbec rád. Dále stačí, když se podíváme na to, co předváděl McArtur za Korejské války, případně co předváděli američtí generálové ve Vietnamu. Copak maršál Koněv mohl za to, že velel těm či oněm vojskům? Zásahy v roce 1956 i 1961 byly hlavně zásahy politickými, takže maršál dostával zejména rozkazy. Tohle se odehrávalo na obou stranách železné opony. Navíc zavádění domněnek, že maršál Koněv dělal nějaký zpravodajský průzkum v roce 1968, je naprosto mimo realitu, protože v té době byl již penzionován. Vím, že od doby rusko-ukrajinské krize je určitá snaha památníky osvoboditelů ze strany SSSR odstraňovat nebo nějakým způsobem hanobit. Je to určitý druh protestu, ale hodně přes čáru a hodně ubohý, protože památníky jsou zde proto, aby připomněly temnou dobu a uctily toho, kdo položil své životy, abychom my dnes mohli žít.