Nová vláda pod vedením Petra Fialy si troufá na důchodovou reformu a v programovém prohlášení tvrdí, že nastaví stabilní systém férových důchodů. Má se zvýšit základní garantovaná složka, seniorům pracujícím v důchodovém věku se celkové odpracované roky více zohlední ve výši důchodu, zvýší se nedůstojné vdovské a vdovecké důchody a zkrátí se doba potřebná pro dosažení nároku na důchod. Nekouká z těchto slibů, že penzijní systém bude potřebovat o dost víc peněz? Kde je pak vzít? A co si máme představit pod zvoleným heslem „férový důchod“?

Tak jsme se dozvěděli, kde všude bude vláda štědřejší. Zvýší garantovaný základ. Zkrátí dobu pro dosažní nároku. A tak dál. Neboli všude jen přidáme a změkčíme podmínky. A teď mi řekněte: Proč skoro každá vláda něco vykládá o důchodové reformě? Protože všichni, kdo o tomto problému něco ví, varují, že na důchody už brzy nebude. A vláda „opraví“ stav, kdy na důchody nebude, tím, že na nich přidá. Diletantství? Spíš mi to připadá jako „po mně potopa, to je mi fuk“.

Pokud jde o férovost, nemá víc výkladů. Realita je jedna, realita nemá výklady. Hledat kompromis mezi dobrem a zlem nelze, takový kompromis je vždy jen zlem. Hledat výklady spravedlnosti musí vždy skončit jedině nespravedlností. Spravedlnost je, když hodně pracujete a máte z toho hodně peněz. Zvyšování garantované složky znamená dávat všem stejně – to je opak spravedlnosti. Takže ne, vláda nejedná férově.

V kapitole o financích slibuje budoucí kabinet, že zakročí proti daňovým únikům, že bude řešit problém odlivu dividend do zahraničí, že zvýhodní reinvestice zpět do české ekonomiky, že zajistí lepší opatření proti transfer pricingu a nelegálním praktikám optimalizace, že odstřihne firmy z daňových rájů od veřejných peněz, že podpoří minimální daň z příjmů právnických osob na půdě EU a OECD, která zajistí, aby se zisky mezinárodních korporací danily tam, kde vznikají. Může nad těmito záměry srdce ekonoma zaplesat?

Srdce ekonoma i svobodného člověka nad těmito záměry pláče. Víte – už jen třeba ono spojení „problém odlivu dividend“ je hrozně ohavné. Když půjdeme do hloubky a rozmyslíme si, co to znamená, i když lidé neradi cokoliv rozmýšlejí, neboť nemyslet je pohodlnější, zjistíme, že tohle spojení říká, že problémem a zlem je vlastnit majetek. No vážně! Dividenda je totiž výrazem vlastnění majetku.

Tak jako peníze v bance nesou úrok, tak jako pronajímaný byt nese nájem, tak jako vámi pronajímaná práce nese plat, tak zase podnikateli vlastnictví podniku nese dividendu. Dividenda je jen pojmenování konkrétního typu výnosu, který plyne z majetku v podobě firmy. A pokud někdo vypustí z úst, že je „problém“, pokud někdo si se svým majetkem a svou dividendou dělá, co se mu zlíbí, tak tím říká, že si nemůžete s vaším majetkem nakládat, jak chcete. Vaše vlastnictví je podle něj podmínečné. Chce vám rozkazovat, co se svým majetkem máte dělat!

Váš život, vaše tělo, vaše zdraví, váš majetek – to jsou ovšem všechno bezpodmínečná vlastnictví. I když si stát uzákoní nakrásně něco jiného, nemá morální právo vám na tato práva sahat. Norimberské zákony byly také v souladu s legislativou, a přitom byly morálně odporné. A zrovna tak pokoušet se zabránit podnikatelům, aby si dělali se svou dividendou, co chtějí, třeba aby si ji vraceli domů, sice může být v souladu se zákonem, ale je to morálně odporné.

A tak bychom mohli pokračovat i u dalších vládních nápadů.