Co říkáte na nedávná vyjádření prezidenta Miloše Zemana a premiéra Andreje Babiše pro ParlamentníListy.cz, kdy první jmenovaný prohlásil, že je namístě uvažovat o zrušení koncesionářských poplatků pro ČT, a předseda vlády krátce nato řekl, že by se nebránil zrušení televizních poplatků pro některé skupiny obyvatel. Jaký názor byste v takové diskusi zastával?

Obě úvahy nejsou ničím novým a již několik let se průběžně objevují v různých podobách. Já osobně jsem přesvědčen o tom, že původní nastavení veřejné služby médií, včetně jejího financování a kontroly, bylo nastaveno správně. Ovšem pro danou dobu a stav společnosti. Byl jsem ochoten za jakoukoli cenu toto nastavení bránit. Ale zdá se, že je dnes třeba hledat nové modely, odpovídající současné „bláznivé“ době. Ukazuje se, že dosavadní model je nefunkční a nepřináší zamýšlený a očekávaný výsledek. Cítím i určitou vinu, že například akademická obec nedokázala vysvětlit a popularizovat obsah a pojetí veřejné služby, nemluvě o tom, že politické garnitury často také netušily co je jejím smyslem. Definici máme i v zákoně jasnou, jen její naplňování „pokulhává“, respektive se míjí s původním záměrem. Ale veřejnou službu médií potřebujeme! Způsobů financování a cest k jejímu zkvalitňování je řada a chce to širokou diskusi. Umím si představit mnohá řešení, já bych se bránil privatizaci a pro mnohé zase financování přes státní rozpočet evokuje „státní média“. Ovšem třeba kombinace v podobě položky státního rozpočtu a veřejné kontroly volených členů kontrolního orgánu by mohlo přinést efektivní využití zdrojů a přímou a jasně definovanou odpovědnost.

Díky fondovému hospodaření nevykazuje Česká televize vedená generálním ředitelem Petrem Dvořákem hospodářskou ztrátu, což při tomto způsobu ani být nemůže. Fond televizních poplatků vytvořený za bývalého ředitele Jiřího Janečka neustále klesá, protože slouží k tomu, aby se rok co rok hospodařilo s nulovým výsledkem. Vy jste na tuto skutečnost jako jediný z tehdejších členů Rady ČT upozorňoval, ale zůstal jste s kritikou osamocen. Jak se na to díváte s odstupem času?

Fond televizních poplatků vytvořil František Lambert, bývalý finanční ředitel České televize, a důvod byl zcela jasný. Ochránit již jednou zdaněné televizní poplatky před dalším „zdaněním“ a vytvořit v době, kdy televize hospodařila s přebytkem, zdroj pro další budoucí technologický rozvoj anebo například tvorbu náročnějších projektů.

Petr Dvořák se vlastně nijak netajil tím, že chce tento fond „vytěžit“, a to už když předložil Radě ČT návrh dlouhodobého plánu, který byl jednoznačně nastaven na dobu postupného vyčerpání těchto úspor. Upozornil jsem na to hned a pak postupně každým rokem dokládal, že hospodaření není vyrovnané a pouze odčerpává Fond televizních poplatků. Všechna má vyjádření a podklady jsou dodnes přístupné na blogu. Upozorňoval jsem na to i v souvislosti s výročními zprávami o hospodaření a vystoupil jsem v tomto smyslu i před členy Volebního výboru. Je fakt, že od té doby zprávy v Poslanecké sněmovně „zamrzly“.

Až vyschne tento pramen, tedy Petrem Dvořákem vytěžovaný fond televizních poplatků, který jeho předchůdce zanechal ve výši téměř čtyř miliard korun, měla by Poslanecká sněmovna podpořit zvýšení koncesionářských poplatků, nebo spíš vyžadovat po ČT efektivnější hospodaření? A je nutné, aby veřejnoprávní televize měla šest kanálů?

Zvyšování televizního poplatku by bylo nejhorším řešením a de facto by legitimovalo „tunelování“ fondu, nehospodárnost, neefektivitu a pohrdání poplatníky. To souvisí s kvalitou programové nabídky a rozsahem služby. Myslím, že ke správnému a smysluplnému naplňování veřejné služby médií, tak jak jsme ji dnes schopni definovat, by zcela postačila ani ne polovina – jak říkáte – „kanálů“. I na to jsem upozorňoval hned a již tehdy jsem chtěl po vedení České televize jasnou představu o dalším financování. To, co slibovali, nemělo se současnou realitou nic společného. Z mé strany to samozřejmě vůbec nebylo proto, že bych si nepřál kvalitní vysílání pro děti, nebo artovou produkci. Naopak. Ale upozorňoval jsem i na další „vykrádání“, a tím znehodnocování televizního archivu, což zase souvisí s financemi a kvalitou původní tvorby.

Příští rok čeká Radu ČT velká obměna složení, protože třetině členů v březnu končí funkční období. Vzhledem k tomu, že jste funkci radního také zastával, kdo by měl podle vás v mediálních radách zasedat, aby plnily to, co od nich veřejnost očekává? Odborníci? Politici? Zástupci veřejnosti? Měly by na ně být kladeny nějaké odborné požadavky, nebo vysílání televize či rozhlasu „rozumí každý“?

To vše souvisí s první otázkou a nastaveným modelem. Opět se můžeme porozhlédnout, jak je tomu například jen v okolních zemích. Ovšem v České republice nešlo – a asi nikdy nepůjde – jen tak kopírovat byť blízké vzory. Opět bych zde viděl prostor pro přehodnocení, ale jak jsem již zmínil, žijeme v rozjitřené době. V zásadě je většinou kontrola hospodaření oddělena od kontroly kvality programu. Hospodaření a rozpočet České televize je dosti složitá záležitost a jsem přesvědčen, že v ČR je těch, kteří do něj opravdu vidí, maximálně do počtu prstů jedné ruky. Rozhodování o výroční zprávě o hospodaření tak není věcí odbornou, ale spíše politickou. Souvisí tedy i se schopností dobře „zalobbovat“.

V některých zemích programové rady ovlivňují obsah vysílání, kdežto u nás členové rady nesmí do obsahu zasahovat, úkolem je tedy především zpětná kontrola. Mělo by však jít o kontrolu dodržování zákona o České televizi a naplňování veřejné služby a k tomu nestačí být zástupcem či členem nějakého proudu, spolku, menšiny, strany, ale vyžaduje to určité znalosti a zkušenosti. Jenže výběr provádí Poslanecká sněmovna a není tajemstvím, že i obsazení Rady ČT je dáno paritním zastoupením stran.

Na druhou stranu – svěřujeme ve volbách poslancům mnohé kompetence, včetně volby členů různých rad, a proto jsou to oni, kdo nesou největší odpovědnost za kvalitu toho, co si platíme – kupujeme. Je pak těžké říci, zda je více „státní“ televize placená ze státního rozpočtu, nebo televize ovládaná Parlamentem.

Jsou dosavadní kompetence mediálních rad dostatečné, nebo by je bylo třeba v něčem rozšířit?

Vaše otázky jako by stále směřovaly k otevření diskuse o novele zákona o ČT nebo novém zákoně vůbec. Jistě by to bylo třeba, s vědomím výše řečeného o současném stavu české společnosti. Určitě správní rada odborníků ekonomů, která by nesla odpovědnost za hospodaření a ručila třeba i svým majetkem. Programové rady – divácká a z řad odborníků. S tím pak související kompetence.

Jednotlivé změny a úpravy stávající legislativy jsou zbytečné – pokud bude vše fungovat na základě fakt a zdravého rozumu, bez předpojatostí a politického zákulisí. A jistě pod větší veřejnou kontrolou. Musím však dodat, že po zkušenostech z několika posledních let jsem musel přehodnotit i výklady pro studenty a veřejnost o fungování Rady ČT během vyřizování podnětů a stížností. Současný stav mne hodně trápí.