Šlapání v porcelánu páně prezidenta pokračuje… Takový je nadpis vašeho komentáře na webu Vasevec.cz. „Je neuvěřitelné, že se prezident Pavel sešel se soudkyní Evropského soudu pro lidská práva, aby ji sdělil, že by v případě lichtenštejnské žaloby na ČR, jež jde primárně proti tzv. Benešovým dekretům, byla lepší dohoda,“ uvádíte například. Co více k tomu říci?

Já si myslím, že je to opravdu neslýchaný postup prezidenta. Vzpomínám si, jak se v tom minulém volebním období něco snad podobného pokusil udělat kancléř prezidenta Zemana. Že tedy seznámil soudce, co si o případu údajně myslí prezident. No, a to byla bouře ze strany pravice, ze strany naprosté většiny médií. A to tehdy bylo celkem nevýznamné, když to porovnám s tím, co je nyní ve hře, to znamená vydávání lichtenštejnského majetku. A je úplné ticho. Úplné ticho v těch mainstreamových médiích. To je neslýchané. Ti, co křičeli po skandálu kancléře Mynáře, teď mlčí. To je prostě neuvěřitelné. Tohle je takový zásah, který v podstatě znejisťuje pozici ČR ve sporu, který stále ještě probíhá.

A ve hře není jen lichtenštejnský majetek. To, že někdo si našel právní trik a říká, že jsou to Lichtenštejnci, ale oni v tom roce 1930 nebo 1931, kdy bylo sčítání lidu, tak si jako obcovací jazyk dali němčinu. Takže z tohoto hlediska vychází pak Benešovy dekrety prezidenta republiky po roce 1945, a proto ten jejich majetek byl zabaven. Kromě toho oni nebyli žádná neviňátka. Blahopřejný dopis Adolfu Hitlerovi k uzavření Mnichovské dohody, spolupráce s německou mocí při stanovení hranic druhé republiky na jižní Moravě po Mnichovu 1938…

No ale ve hře je ještě víc. Jakmile by prošlo toto nějakou dohodou, no tak pak je ve hře také vydávání německého majetku, který byl tehdy zabaven šlechtickým rodům. A to je vlastně prolomení restituční hranice 25. února 1948. No a pak ještě kam půjdeme? Pak půjdeme k tomu, že byl zabavován také majetek zejména německé šlechty a také církve po roce 1918? To zrušíme dodatečně Švehlovu agrární reformu? To jsou prostě neuvěřitelné zásahy, nevlastenecké a řekl bych až na hranici vlastizrady.