„Nepochybuji o tom, že ministryně financí s dalšími odborníky bude hledat cesty, aby se po překonání nákazy naše ekonomika oživila,“ řekl jste mi v minulém rozhovoru. Jak to snažení s navrhovaným schodkem 500 miliard korun Aleně Schillerové podle vás jde?

Nejsem ekonom a netroufám si dělat nějaké závěry. Můj selský rozum říká, že pokud byla ekonomika téměř vypnutá, musí dostat nějakou koňskou injekci, aby se vzpamatovala. Ministryně Schillerová ten návrh opatření nevymýšlela určitě sama, ale s nějakým týmem odborníků. Určitě zase jiný tým odborníků bude mít jiný názor a jiná doporučení. Tak už to chodí a my, méně informovaní, musíme zkrátka počkat, zda byl správný koaliční postup, či jiný.

Já sám osobně bych ale napumpoval peníze do malého a středního podnikání, čímž nemyslím herny a podobně, ale do řemeslnických dílen, do českých obchodů a hlavně do zemědělství a vodohospodářům. Z jejich výsledků práce budeme živi, ne z řečí politiků, zvláště některých. Že, velevážený Senáte!

A ještě něco, šlápnout na penězovod by se mělo politickým neziskovkám a jejich peníze rozdělit mezi ty neziskovky, které se starají o staré, nemocné, nemocné děti, nemohoucí a týrané.

Rovněž jste chválil vládu, že si v době koronaviru vede dobře. Za co byste ji pochválil, a co byste jí naopak vytkl?

Ten, kdo tvrdí, že vláda měla reagovat rychleji, ten s prominutím kecá. Nákaza najednou přiletěla a zasahovala svět. Nikdo z nás už nezná, případně jen z literatury, pandemii, které se říkalo a dodnes říká španělská chřipka. Údaje o obětech se různí, ale možná jich bylo pět až deset procent světové  populace. Někteří možná podlehli sebeklamu, že naše zdravotnictví je tak vyspělé, že se taková věc nemůže opakovat, že se to přežene jako běžná chřipka. Nepřehnala, bohužel.

Už jsem to zmiňoval, moje dcera žije s rodinou v severní Itálii, a ty první příznaky se tam braly na lehkou váhu. Když ale pak obyvatelstvo začalo umírat tak, že vojáci v náklaďácích převáželi mrtvoly, protože už nebylo kam je dávat, přijala italská vláda drastická opatření. Do práce směly jen vybrané profese, každý musel mít potvrzení, že do práce skutečně jezdí, okolo domu se mohlo do dvou set metrů, do obchodu mohl jen jeden z rodiny jednou denně a tak dále. Přátelé dcery i jejich syn, spolužák našeho Tommyho, byli taky nakaženi a později vyprávěli, co to bylo za hrůzu.

Jestli vláda udělala nějaké chyby, z mé strany odpuštěno, myslím si, že reagovala adekvátně a na základě poznatků, které měla určitě ve větším a relevantnějším množství, než jsme mohli my ostatní čerpat z médií. Když skončí bitva, vždy se vyrojí všeználci s kritikou, jak by to udělali, a hlavně líp. Ztrapňují jen sami sebe.