Nejviditelnější spolupráce mezi Soukromníky a Svobodnými  je ve Zlínském kraji. Tam obliba této koalice dosahuje bezmála deseti procent. V čem tkví její  úspěch v daném regionu?

Víte, jak poznáte, že politik lže? Hýbou se mu ústa. Hrozně nerad bych se stal právě takovým politikem. Proto má odpověď na tuto otázku zní – nevím. Vážně. Nevím. Lhal bych sám sobě, kdybych bez pořádných výzkumů mohl říci, je to tak a tak, já to vím. Je ale pravda, že v kraji jsme dlouhodobě aktivní. Také si myslím, že někteří lidé vidí, jak vláda našeho kraje nemá žádný směr. A je takovým orgánem pro přežití. Dále vidím, že senátor Valenta je ve svém regionu známý. A že lidé jsou spokojeni s jeho senátní prací. Slyším také, že Svobodní od roku 2009 skálopevně a nekompromisně tvrdí, že Evropská unie je nešťastný projekt „spolupráce“ evropských národů. A navrhují lepší a spravedlivější formy spolupráce s tím, že se nesmíme spokojit s tím, co nám evropská byrokracie nachystala.

Co pokládáte za největší problém Zlínska?

Nízké mzdy. S těmi objektivně kraj nic zásadně neudělá. Dále pak nedobrou dopravní infrastrukturu a formu podpory hromadné dopravy obecně.

Jak vnímáte problém kontrolního hlášení DPH, které začalo platit 25. února a Svobodní i Soukromníci byli proti němu? Jak toto opatření vnímají podnikatelé na Zlínsku?

Mně a dalším se zvýšily náklady na administrativu a účetní. Mohl jsem ročně investovat tisíce korun do svých zaměstnanců. Teď je dám účetním. Statistiky a pan ministr budou spokojeni. Nic nepoznají. HDP zůstane stejný. Jen místo něčeho užitečného bude hromada evidence navíc. Zaměstnance to zatím netrápí, trápí to jen minimální počet lidí, zkusím tedy takové podobenství. Krize, propad zisku, propad produkce. Do firmy přijde „krizový management“. Začne slibovat, že ji dostane do černých čísel, že najde ty zloděje, kteří všechno kradou. Zloduši a nefachčenka poletí hned a rychle! A pak? Každý mistr má nyní hromadu evidence k vyplnění navíc. Musíme každou minutu makat efektivně, to je snad jasné. Statistiky vyplním ve svém osobním volnu, samozřejmě. Je krize. Elektronicky se začíná evidovat přesná gramáž vydaných obědů, manažeři totiž zjistili, že některé zaměstnankyně mají doma prasata a krmily je zbytky z jídelny. Přísnost na prostý lid musí být! Mezitím se ale v oddělení marketingu utratí miliarda za značku Czech Republic a hned musíme utratit další, protože brand manager vymyslel Čekíju. Co si mám myslet o takovém „krizovém manažerovi“? Teď už je mi jedno, kolik zachránil firem předtím, řeším, co dělá té naší. A je mi jedno, že zatočil s Kalouskem. Ten už je minulostí.

Na nedávné tiskovce ve zlínské vile Tomáše Bati jste hovořili i o tom, kdo bude lídrem do voleb. Rozhodne se mezi vámi a senátorem Ivo Valentou. Kdybyste se teoreticky stal hejtmanem, co byste udělal v rámci kraje nejdříve?

Pověřil bych ředitele krajského úřadu snížením počtu úředníků o 10 %. Může to vypadat příliš jednoduše a pro někoho populisticky. Ale jde to. Od roku, kdy kraj vznikl, narostly náklady jen na platy jeho zaměstnanců o 60 %. Ve stejném období hrubá mzda pracujících v našem kraji vzrostla o 25 %. Nelze neustále zaměstnávat více a více administrativy a dále zvyšovat náklady státní správy. Ta přece netvoří hodnoty. Také nejde ani o to, bezmyšlenkovitě „vyházet“ úřednictvo, ale o neustálý a permanentní tlak na snížení nákladů za poskytované služby. Ve firmách se to děje neustále, na úřadech naprosto minimálně.

Jak odhadujete šance vaší koalice v rámci České republiky? Zatím překračujete pět procent ve třech krajích...

Držím kolegům ze všech krajů všechny čtyři palce. Svobodní a Soukromníci společně s lidmi, kteří nám fandí a dají nám šanci, mohou prorazit stojaté vody české politiky, ze které vyprchaly ideály a principy.

Pojďme k obecné politice. Obáváte se přílivu migrantů do naší země s příchodem teplejších měsíců?

Jak kterých a jak kdy. Velmi se obávám aplikace imigračních kvót. Možný scénář přesídlení tisíců lidí, kteří vyznávají násilnou ideologii – a přiznejme si, že někteří z migrantů ji skutečně vyznávají – a povinnost našeho státu je vyživovat a zaopatřovat jsou jako z katastrofického filmu. Právě proti takové falešné solidaritě jsme protestovali v září minulého roku. Migrantů, které do naší země někdo pozve a vyřeší to tak, že to občany ČR nijak negativně nezasáhne (práce, bydlení, zachování veřejného pořádku), se nebojím. Obávám se také vlivu státem placených neziskových organizací, pro které slova imigrace, integrace, diskriminace znamenají pouze jediné – prachy, prachy, prachy. Z našich do jejich kapes.  

Zavedl byste kontroly na hranicích České republiky, jako to udělali před nedávnem Rakušané?

V případě České republiky není zatím zásadní problém v tom, že se k nám dobývají ozbrojené tlupy migrantů. Říkám zatím. Takže aktuálně ne. To, co je ale daleko důležitější, je začít řešit, kam s lidmi, kteří sem případně proniknou. A jsou či začnou být nebezpeční. Musíme mít možnost je vyhostit. Rychle. Tam se neudělalo zatím téměř nic a doufá se v EU. Doufat, že to za nás někdo jiný vyřeší v náš prospěch, je naivní a extrémně hloupé. České země s tím mají už dost smutných zkušeností.

Koalice Soukromníků a Svobodných zatím platí jen pro krajské volby. V rámci sněmovních voleb, které budou již v příštím roce, půjdete samostatně?

Nejsem ani Nostradamus, ani Sibylla. Můj názor na to se utvoří po krajských volbách a po prvních měsících případné skutečné spolupráce. Nebudu ale ten, který o něčem takovém rozhodne. To rozhodne republikové předsednictvo. Aktuálně jsem s týmem Soukromníků spokojený, myslím, že je čas, aby se lidé, kteří vědí, že jen skutečná práce někam tuhle zemi posune, spojovali.

Co pokládáte za největší problém české politiky?

Absolutní neschopnost řešit skutečně podstatné problémy. Tohle je tu dlouhodobě. Bez ohledu na to, zda vládnou pravice, levice, budelípice či úřednická vláda. Pozice řeší drobné detaily, opozice převážně to, kolik skleniček vypil prezident. Asi proto, aby to nebylo náhodou více, než kolik zvládnou sami. Nevím. Debata o zásadních věcech se nevede. Konkrétněji – odkládání změny důchodového systému vede k narůstající nespravedlnosti, ta jednou dosáhne kritické hodnoty a nebude to pěkné. V oblasti školství a vzdělání má naše země obrovský potenciál. Buď budeme životní úrovní a náplní práce soutěžit s montovnami v Mexiku či Bangladéši – což je de facto aktuální politika podporovaná ČNB. Nebo půjdeme cestou uvolnění, zlepšování, inovace, metody pokusu a omylu. A budeme mít nové generace lidí připravených soutěžit a užívat si místo na slunci na světové úrovni. Co ale vidím jako zásadní a nejpodstatnější problém? To, že pracující a schopní lidé, a seniory tam také počítám, dostávají pouze zlomek z toho, co jim skutečně patří. A je jedno, zda to jsou zaměstnanci, živnostníci či podnikatelé. Lidé, kteří umějí hodnoty vytvořit, je totiž také umějí utratit a investovat. Můj sen je mít v naší zemi širokou, sebevědomou vrstvu lidí, jež znají svou cenu, jsou spravedlivě ohodnoceni, umějí se bránit násilí, buzeraci a nesmyslům. To je základ občanské společnosti. Rovnoprávní občané, kteří jsou nezávislí a svobodní. Já takové lidi znám, je jich dost, ale jsou spíše zatlačováni a hledají cesty, jak uniknout ze systému. Chci, aby tomu tak nebylo. Než bude pozdě.