Začněme nejdříve takovou maeinstreamovou záležitostí, která proběhla  v souvislosti s americkým konvojem. Jedná se o vystrčené pozadí ve Vyškově a s tím související adekvátní či neadekvátní zakročení establishmentu a policie. Co na to říkáte?

Jsem přesvědčen, že stejně jako my jsme měli právo a doufám, že jej budeme mít i v příštích  mnoha dalších letech, projevit svůj názor a dát na vědomí na obchvatu Plzně své sympatie projíždějící spojenecké armádě a určitým způsobem ji i sebe  povzbudit, tak stejně tak ten člověk má právo vyjádřit nelibost či protest. Pak je to asi otázka spíše jeho osobního vkusu. Já osobně bych na svého protivníka nebo na někoho, s kým nesouhlasím, nevystrkoval nahé pozadí. Ale nemyslím si ani, že by měl být popotahován u soudu či zadržen policií. Myslím, že takovýto člověk si udělal ostudu sám před svými spoluobčany a možná i přáteli.

V historii jsme tu měli causu přikreslených tykadélek na billboardech, pak tu byla šibenice. Myslíte si, že  „velký bratr“  víc a víc tlačí na lidskou svobodu a posunutí osobních práv?

To je právě jedna z věcí, které se nás budou dotýkat i v příštích letech, co se týká české společnosti. Protože  s tím vším, jak lidé vnímají, že je něco ohrožuje, ať jsou to potencionální teroristické útoky nebo celá migrační krize, tak i když to třeba  nemusí být postaveno ani  na reálných skutečnostech, tak ti lidé se cítí ohroženi. Tím pádem více inklinují k tomu, aby si nechali omezit svou svobodu za větší pocit bezpečí a tak to bude platit vždy. Čím větší bezpečnost, tím menší osobní svoboda. Podle mne je hodně důležité nepřekročit určitou hranici, ale je otázka, kde ta hranice leží. Každý z nás ji má někde jinde. V případě  třeba kausy kolem šibenic, tam už to vnímám, že už to naráží na osobní svobodu  druhého člověka, kterému bylo vyhrožováno jemu i jeho blízkým, tak tam už by měla policie nějakým způsobem zakročit. Co se týká  tykadélek nebo vystrčeného pozadí, tam je to spíše otázka vkusu daného člověka. Přestože se tím někomu vysmívá, provokuje, tak pokud jej neohrožuje na životě, tak na toto bychom  měli mít všichni právo.

Prezident skončil další „spanilou jízdu“ po jižních Čechách. Prakticky každý  měsíc je v nějakém kraji. Jsou hlasy, že rozděluje společnost, na druhé straně se říká, že jezdí proto, aby naslouchal, slyšel a viděl a jakožto přímou volbou zvolený prezident chce slyšet názory konkrétních obyčejných lidí. Co říkáte tomu, zda náladu stmeluje či spíše komplikuje?

Od začátku svého zvolení podniká po celé České republice tyto jízdy a proti tomu rozhodně vůbec nic nemám. Myslím si, že je dobře, že cestuje po naší zemi. Otázka je, zda to dělá proto, aby se seznámil  s názory místních lidí nebo pouze aby propagoval svoje názory, představy a svá moudra, na což má ale samozřejmě rovněž právo. Nejvíce mne na tom mrzí, že přestože v předvolební kampani tvrdil, že bude společnost stmelovat, tak jsem stoprocentně přesvědčen, že dělá přesný opak. Mnohdy říká věci o 180 stupňů jinak,  než říkal například v době, kdy sám byl premiérem. To ukazuje na skutečnost, že z velké části jen populisticky říká, co lidi od něj chtějí slyšet nebo ví, že to u lidí zvýší jeho popularitu. Mrzí mne, že místo toho, aby se tyto dva tábory vůči sobě přibližovaly, tak jsou emoce  velmi vyhrocené a podle mne je to obrovská škoda. Na druhé straně mi pan prezident nestojí za to, abych mu věnoval tolik svého času a pozornosti a při každém jeho  z mého pohledu nevhodném výroku, tak,  abych se nad tím rozčiloval a pohoršoval. Možná jsem již vůči tomuto jeho jednání a výrokům otupěl za dobu, co je prezidentem.

Není to však ale také „práce“ lidí, kterými se prezident obklopuje? Je tam řada  kaus, které mohou jednotlivé aktéry znevažovat a tím pádem znevažovat i celý úřad, tedy jeho poradci a další?

To je druhá věc, která mi hodně vadí na našem prezidentu Zemanovi. Jedna věc jsou jeho výroky a chování a další věcí je právě skupina lidí, která je s ním na Hradě. Pro mne jsou to naprosto nedůvěryhodní lidé, mnozí z nich napojeni na určité podnikatelské struktury zejména z Ruska. Mnohé z nich pojí přátelství s bývalými členy KGB a „viceprezident“ pan Ovčáček, u kterého mnohdy nevíme, zda je mluvčí nebo viceprezident, mnohdy nahrazuje pana prezidenta při různých prohlášení. Nebo pan Mlynář, který nemá bezpečnostní prověrku, přestože pan prezident slíbil, že když jí nezíská, tak jej propustí nebo přesune na jinou pozici. Je to někdy úsměvné, většinou ale spíše k pláči.

S tím může souviset i směřování zahraniční politiky, kdy je především Hradu vytýkáno, že naše politika směřuje hodně na Východ a že jsme jakési zlobivé dítko Evropské unie. Že jsme předpolí pro Čínu a vůbec  máme zvláštní postavení…

Nevím, zda to není naše česká mentalita, že jsme hodně kritičtí a nedůvěřiví, ať již k ostatním lidem, různým projektům či státům. Zvláště potom,  co si Československo zažilo během čtyřiceti let komunistické nadvlády a takzvané spolupráce se Sovětským svazem. Pro mne směřování na Západ je naprosto automatické, přirozené a nutné. Mnozí často argumentují jakousi slovanskou pospolitostí. Já jsem si však při svých studijních cestách po Evropě mnohem více rozuměl s lidmi z Francie, Německa, Španělska nebo například z Itálie. V těchto zemích i mám víc přátel než bych měl například v Rusku, Srbsku nebo Bělorusku. Tím nechci říci, že by ten národ nebo lidé byli nějací špatní, ale ať již se to týká přístupu ke společnosti, k politice, k demokracii, k morálním hodnotám či ke způsobu života, tak mám mnohem blíže k Západu než k Východu. Proto mi vadí, že proti vůli české vlády jakoby se začínáme více s nadějí dívat směrem na Východ, na Čínu, na Rusko. To samozřejmě neznamená, že bychom je měli totálně ignorovat nebo s nimi přestat obchodovat. Co se týká bezpečnosti a našich základních hodnot, tak pro mne to budou vždy hodnoty prozápadní a nikoliv ty východní.

V médiích jste se v poslední době velmi objevil vzhledem k „vítání“ amerického konvoje. Co se myslíte o tom, že jsme v NATO, neměli bychom být třeba neutrální?

Tato naše akce vyvolala mnoho reakcí spoluobčanů.  Některým vadilo, že vítáme síly NATO a raději by vítali síly Ruské federace. Nejvíce  se  však jednalo o kritiky, kterým vadilo, že jsme museli dřív  lézt do pozadí Sovětskému svazu a teď jim  vadí, že naším konáním, vítáním průjezdu, tak měli pocit, že lezeme do pozadí Spojeným státům a armádám NATO. Podle mne dochází z jejich strany k naprostému nepochopení a naivní představě, že by Česká republika minimálně v následujících několika desítkách let toto mohla změnit a být více neutrální. Jsem přesvědčen, že díky naší geografické poloze a velikosti, tak to nebude reálné nikdy. Ani v historii tomu tak nebylo. Přijde mi naprosto hloupé, abychom byli neutrální stát uprostřed Evropy, kdy z východu máme blízko k zemím, které nepovažuji za demokratické, ať již je to Bělorusko nebo Ruská federace a zejména Rusko má opět silné imperialistické choutky. Navíc náklady, které by stály  naši neutralitu, by byly tak obrovské, že věřím tomu, že zastánci větší samostatnosti co se týká armády a bezpečnosti ČR, tak by velice rychle z tohoto svého názoru vycouvali. Když se člověk podívá na náklady Švýcarska, které má svoji neutralitu již několik století, nejsou závislí na ostatních, tak si nemyslím, že by to za každé situace muselo být výhodou. Ukazuje to i poslední událost, kdy  švédský parlament schválil možnost průjezdu a pobytu vojsk NATO na jejich území. A určitě to neschválili jen tak z plezíru, ale z toho, že se opravdu cítí být ohroženi mezinárodním terorismem a chováním Ruska, které neustále provokuje narušováním letové zóny a přibližováním lodí a ponorek ke švédskému území.

Zastavme se u slovo „vítání.“ Je rozdíl někoho přivítat a uvítat. V tomto smyslu nám může v uších rezonovat osmašedesátý rok…

Pár lidí se nám vysmívalo, že se chováme jak ti, kteří posílali zvací dopis v roce 1968. Ale ti lidé posílali zvací dopis, aniž by o tom většina národa věděla a proti jeho vůli. V současné době tu existuje velká část lidí, kteří náš postoj hodnotí pozitivně. My jsme americké vojáky šli přivítat a pozdravit dobrovolně o svém volnu, či jsme si vzali dovolenou. V tom je velký rozdíl.

Američtí vojáci směřovali do Pobaltí, kde se zvyšuje přítomnost sil NATO stejně jako v Rumunsku. Rusko hovoří o tom, že to je ohrožení jeho bezpečnosti. Co vy na to říkáte? Je prolomena jakási pomyslná linie a jsme kousek od velké války?

Toto tvrzení ze strany Ruska je čistá demagogie a propaganda. Největším nepřítelem Ruska je z mého pohledu Rusko samo. Má nesmírné problémy, je závislé na vývozu surovin, počet jeho obyvatel se neustále snižuje – vymírá rychleji než zbytek Evropy. Je obrovské, v mnoha částech není chráněno přírodními překážkami. I když má kolem hodně moří, není námořní velmoc. Prostě, to jsou velké strategické a ekonomické problémy. Z mého pohledu se snaží tímto jakoby vlastenectvím maskovat tyto své problémy. A nemůže se divit, že země, ke kterým se k minulosti chovalo špatně, se cítí ohroženy a tím pádem se snaží maximálně posílit svoji bezpečnost. A pochybuji, že by tyto státy byly tak hloupé, že by chtěly útočit na Rusko, protože z této války by nikdo nezískal nic pozitivního a všem by jen uškodila a nic dobrého by nepřinesla. Nemůžeme se ale divit, že pobaltské země, které Sovětský svaz obsadil a do devadesátých let okupoval, Finsko, které napadl v roce 1939, chtějí maximálně posílit svoji obranu. Polsko, kdy si jej Stalin s Hitlerem rozdělili na začátku války a pak nechal popravit většinu polských důstojníků, tak se nemůžeme divit, že vítá armády spojenců. Ukrajina, které Rusko obsadilo Krym a podporuje vzbouřence na východě republiky. Jedině snad Bělorusko, které má celkem dobré vztahy s Ruskem a kterému  se SSSR nebo Rusko v minulosti nechovaly tak špatně. Na základě svých historických zkušeností se tedy zmíněné země snaží ochránit svoji bezpečnost a nemyslím si, že by bylo Rusko jimi ohroženo.

Nevytváří se tu jakási fóbie ze všeho možného? Vždyť i Rusko má v Evropě spoustu svých ekonomických zájmů, vždyť část bývalé plzeňské Škodovky má ruské majitele. Ten dnešní globalizovaný svět se přece nedá jako před desítkami let „nalajnovat“ – to je bílé, to je černé…

Současný svět a evropská politika rozhodně není černobílá. To je další věc, která mne často na české společnosti mrzí je, že tyto věci vnímá právě pouze černobíle. Nejsem přesvědčen, že by hrozilo přímé vojenské napadení České republiky z Ruska. Co se však děje, to je ruská propaganda. Ani pro Rusko není dobré, aby naše republika totálně ekonomicky zkolabovala, na druhé straně by Rusko bylo rádo, když by mohlo například dostavět Temelín, posílit svoji ekonomickou přítomnost, ale to se může dít až poté, co ta jejich propaganda bude úspěšná a českým občanů to nebude jen vadit, ale budou to vítat.

A ještě Rusko. Z naší historie je stále znát myšlenka panslavismu, mnohdy jistě uměle přiživovaná. Vzpomeňme ruské nápisy v Karlových Varech, prakticky ruské čtvrtě v Praze, na to si moc lidé nestěžují, o tom se mnoho nemluví. Jsme vnitřně rozpolceni? A když se v Teplicích objeví arabské nápisy, tak to vadí velmi, ale v Praze byť si postěžují, že všude slyší ruštinu a že je tu „spousta lidí z Ruska“. Nestraníme Rusku již jaksi podvědomě?

Část obyvatel ČR má v sobě určitou falešný nebo nepravdivý pocit panslavismu. U některých jsou Rusové vítáni, protože ti starší si pamatují, jak měl Sovětský svaz hlavní úlohu při osvobozování Československa. Zase u generace střední, či mých rodičů, bych čekal, že jsou na Rusko a chování Rusů spíše alergičtí, a to vychází z okupace v roce 1968 a později. Pochopitelně, ve Varech jsou třeba lidé spokojeni s tím, že tam rusky mluvící turisté nebo rezidenti přinášejí určitou ekonomickou sílu. Jsme na ně více zvyklí, více jim rozumíme, protože oba jazyky jsou si podobné. V určitém směru si i díky komunismu prožili stejný osud, byli na tom stejně špatně jako my, takže taková určitá sounáležitost plus pořád fakt, že jsme ti Slované a máme společné momenty z historie.

Znepokojuje vás, že by v Plzni v příštím roce, koncem května, měli vystoupit Alexandrovci?

Tak to jsem nevěděl, tuto informaci slyším poprvé od vás. Oni vystupovali vloni v Praze a byla z toho velká mediální aféra. Rusko používá nebo lépe řešeno zneužívá část svojí kultury k vlastní propagandě. Alexandrovci jsou součástí ruské armády. Z tohoto důvodu já rozhodně na takovýto koncert nepůjdu, ale nemyslím si, že by se k tomu měl přikládat takový význam. Je to prostě jeden z dalších koncertů, které Alexandrovci po světě mají. Kdyby to bylo součástí oslav Osvobození města Plzně, tak bych to bral jako jasnou provokaci, ale teď se dívám na web, že tu mají koncertovat až koncem května

…tak z vás tedy nedostanu, jestli bude topka protestovat nebo něco organizovat….

V takovém případě určitě ne.

Pojďme  zpět do reality. Plzeňský kraj nám poněkud zrudnul a možná bude ještě červenější. Plzeň je také více oranžovočervená. Co na to říkáte?

Současná koalice na krajském úřadě? S ní mám od jejího vzniku vnitřní problém. Myslím, že kompetence některých radních i zastupitelů není odpovídající významu Plzeňského kraje. Doufám, že se na podzim podaří takovou koalici změnit k lepšímu. Bylo by dobré, aby tam byla koalice demokratických stran a nedošlo k ještě většímu zrudnutí kraje. Stejně tak bych byl nerad, aby došlo k větší oligarchizaci Plzeňského kraje.

A na závěr. Když hovořím s vaším panem poslancem Lobkowiczem či dalšími lidmi z komunální sféry, kteří mají zkušenosti a úspěchy, tak přesto zpětný ohlas třeba v diskusích je  velice proti vám. Jak si to vysvětlujete?

Čím větší anonymita lidí, a to umožňuje facebook i vaše diskusní fórum v ParlamentnichListech.cz,  tím je pisatel „odvážnější“ a dokáže více urážet a být vulgární. To mi přijde jako lidsky nízké a ubohé, ale je to věc každého člověka. Jsem přesvědčen, že se všichni chováme slušně, kompetentně, nikdo z nás nekrade, neporušuje zákon, snažíme se zastupovat program, názory a představy našich voličů a členů. Jestli to někoho takovým způsobem irituje, že je kvůli tomu schopen vulgárně nadávat, přitom z očí do očí by si to nedovolil, tak  jde možná i o psychicky narušeného člověka.  Za velkou částí u nenávistných komentářů ani nestojí  autentické konkrétní osoby, ale jde jen o reakce od některých kritizovaných subjektů.