Primátorem jste se stal v listopadu minulého roku. Jak moc se tím proměnil váš život?

Pokud jde o pracovní tempo, nijak zásadně, mám ale samozřejmě více práce, město vedu velice intenzivně a část času musím věnovat také svému podnikání. Některé věci proto doháním o víkendu. I v sobotu a v neděli mám ale navíc někdy závazky jako primátor. Mám tedy méně času na přátele a rodinu, současně mám ale výborný pocit, že to, co dělám, dává smysl. Věci do sebe začínají zapadat. Hodně věcí se navíc dá změnit rychleji, než se říká – často stačí jen rychlé a jasné rozhodnutí.

Nakolik je denní realita práce primátora blízká vaší původní představě o této práci? Je například něco, co vás po nástupu do funkce zaskočilo či šokovalo? Přece jen řada politiků přiznává, že před nástupem do funkce se dívali na řadu problémů skrze růžové brýle.

Neměl jsem iluzi, že by to na městě šlo stejně jako ve firmě. Tak to zkrátka nefunguje, město má nějaký řád. Pracuje tu nicméně rozsáhlý tým lidí, o které se mohou opřít a kteří šetří můj čas. Často stačí rozdělit úkoly a věci dozorovat. Docela mě mrzelo, že šly některé nedotažené věci z minulosti snadno vyřešit – stačilo jen trochu odvahy a času, nicméně mé předchůdce to buď nenapadlo, nebo neměli na jejich řešení vůli.

Čím byste se jako primátor chtěl zapsat do historie Děčína? Co je vaší hlavní prioritou?