Ministr vnitra Vít Rakušan podepsal jménem České republiky migrační dohodu, ačkoli předchozí politické reprezentace podobné znění podepsat odmítaly. Vy jste byl poradcem pro migraci předchozího premiéra Andreje Babiše. Co byste mu tedy poradil, kdyby nyní vedl českou vládu a zeptal se na váš názor?

Celý ten dlouhý text jsem nečetl. Předpokládám, že bych mu ani nedokázal pouhým přečtením porozumět. Určitě je plný právnických termínů a specifické eurounijní terminologie, pro správné pochopení obojího bych potřeboval někoho, kdo by mi je překládal do srozumitelného jazyka. Dohoda se ale připravovala dlouho, mělo se o ní informovat a měla být předmětem celospolečenské diskuse dávno před tím, než ji ministr vnitra odsouhlasil.

Z toho, co o dohodě vím z médií, vidím jako první problém, na který nikdo nepoukazuje, proces, jak odlišíme uprchlíka od pouhého „nelegálního migranta“, kterého bychom měli dokázat nepustit do Evropské unie. Dalším problémem je, že už se fakticky rezignovalo na to, že by státy, v tomto případě celý schengenský prostor, mohly mít neprostupné hranice a jejich neprostupnost by se dala chránit. Bohužel, už se také bere jako něco normálního, že toho, kdo se jednou dostane do Evropy, už se nikdy nedokážeme zbavit.

Hovoří se o tom, že dohoda předpokládá zřízení jakýchsi center pro lidi migrující do Evropy na jejích hranicích. Tam se prý má během deseti, maximálně dvanácti týdnů, rozhodnout o tom, zda mají právo být vpuštěni do Evropy a požádat o azyl, nebo ne. Jak tenhle záměr hodnotíte?

Už to je podle mě první věc, o které všichni, co to podepsali, musejí vědět, že se nedá realizovat. Vně Evropy taková střediska těžko otevřeme. O tomto záměru se mluvilo už před několika lety, těm střediskům se tehdy říkalo „hot spoty“ a předpokládalo se, že se postaví například v severní Africe. Žádná mimoevropská vláda na to ale nepřistoupila a nezdá se, že by se v tomto směru něco změnilo.