Dá se v Německu po prvních více než dvou měsících letošního roku pozorovat, že se vlivem silvestrovských událostí v Kolíně nad Rýnem změnila atmosféra ve vztahu k migrační krizi?

Určitě to byl velmi výrazný mezník. O čem se doposud jen šuškalo mezi známými, se teď zplna potvrdilo: že policie měla příkaz dbát nejvyšší zdrženlivosti ve všem, co se nějakým způsobem týká uprchlíků. Nezasahovat buď vůbec, nebo nanejvýš opatrně, v tiskových komuniké neuvádět etnickou či náboženskou příslušnost. Sami příslušníci policejních sborů se zdráhají zasáhnout, aby si nevysloužili nařčení z rasismu; a poslušný tisk se vyhýbá všemu, co by mohlo usvědčit z omylu kancléřčinu politiku přijímání uprchlíků bez rozdílu a bez přezkoumání. Zvlášť když události v Kolíně nad Rýnem nebyly jediné; postupně vycházejí najevo i další případy sexuálního obtěžování žen muslimskými mladíky, v Hamburku a mnoha dalšch místech, teď naposledy v Kielu. Nálada ve veřejnosti se rychle mění, od zdráhavé tolerance k poznání, že máme co činit s projevy nám cizí, našimi hodnotami opovrhující civilizace.

Jsou blížící se zemské volby v Sasku-Anhaltsku, Badensku Württembersku a Porýní-Falci brány veřejností a médii jako test pro kancléřku Angelu Merkelovou, že by v důsledku neuspokojivých výsledků mohla být ohrožena její pozice?

Zejména jsou tak brány zástupci tradičních stran, propojených s politikou paní Merkelové. Vědí, že padne-li ona, končí definitivně i jejich vlastní kariéry; to vědomí se obráží ve stále křečovitějším osočování každého, kdo si dovolí projevit neschválený názor. Místo argumentů nadávky, místo demokratické diskuse nasazování psích hlav nacismu, tak daleko to dopracovali představitelé oficiální politiky v obavě o své prebendy. Jak oprávněná je ta obava, se zatím zdráhám předvídat. Jistěže trojí zemské volby pořádně zamíchají figurkami na politické šachovnici, že by ale mohly vést k odstoupení paní Merkelové, jak se mnozí těší, se nedomnívám.

Sama neodstoupí, ani kdyby jí nezdary a blamáže sahaly až nad hlavu – ještě jsem nezažil na německé politické scéně osobu tak urputně ješitnou – a k sešití koalic od krajních levičáků přes zelené až po liberály budou při všem očekávatelném poklesu hlasy ještě stačit. Jinak je obtížné cokoli předvídat. Průzkumy voličských nálad jsou neprůkazné; v atmosféře, kdy projevení nesouhlasu s oficiální linií má za následek označení za hnědou pakáž – braunes Pack, je třeba už pořádného kusu občanské kuráže k přiznání skutečného názoru. Jediné, co bych pokládal za téměř jisté, je nízká až velmi nízká volební účast: velká část občanstva nenalezne dost přímosti, aby hlasovala proti merkelistické politice, ale nebude hlasovat ani pro ni. Nu, uvidíme už o víkendu.

Co si myslíte o Alternativě pro Německo, předsedou jejíž bavorské organizace je rodilý Čech Petr Bystroň?

V každém případě představuje AfD zatím jedinou alternativu k tradičním, silně již zdiskreditovaným stranám. Nedovedu odhadnout, jak dalece jí uškodí záměrné házení do jednoho pytle s neonacistickou partají NPD, nicméně bych očekával výsledky o čtvrtinu až třetinu vyšší, než jaké vycházejí průzkumným agenturám.