Uvádí, že svět je stále nebezpečnější, a obává se, že do několika let hrozí vypuknutí velkého válečného konfliktu, na který nejsme vůbec připraveni. Přeceňujeme prý i naši bezpečnost, která může být zanedlouho jen vzpomínkou. David Rosi znal všechny čtyři české vojáky, kteří v nedávné době zahynuli v Afghánistánu. A jeho bratr tam aktuálně je.

Co bylo nejhorší? Afghánistán?

Ten Irák. Tam byla válka. Já jsem byl v Afghánistánu v roce 2002 a to byla doba, kdy to nebylo až tak hrozné, jako je to dneska. My jsme tam byli na první misi, s tou polní nemocnicí. Byli jsme tam oproti dnešku vlastně jako za pravěkých podmínek, co se týká výstroje i výzbroje. Spali jsme v plátěných stanech, jezdili jsme rovery, které nebyly pancéřované. Je úplný zázrak, že se tam nic mimořádného nestalo. Dneska už je to jiné. Pancéřovaná auta s dvojitými dny proti minám. Když do vás tehdy někdo střílel, tak se muselo rychle ujíždět, ta auta to prostě nedala. Dneska to jenom cinká a ti kluci jsou tam schovaní. Na  druhou stranu, je to dáno situací, která je desetkrát víc vyhrocenější, než byla v letech 2002, 2003. A přesto to někdy bohužel také nestačí.

Čím si vysvětlujete, že je to horší a horší?

Je to tím, že se spojily různé skupiny kolem Al-Káidy. Od té doby byl čas, aby se zase zorganizovaly. V té době to bylo rozprášené, rozmetali to tam tenkrát Amíci se Severní aliancí. Dnes je to ale úplně někde jinde. Al-Káida zas od té doby měla čas se přeskupit, dozbrojit. On je to ale celosvětový velký problém. Málokdo si to uvědomuje.

Velká diskuze se u nás vedla o slově „žoldák“. Určitě cítíte, že řada lidí je proti účasti našich vojáků na misích, že?

Já jsem tomu jednomu byl na pohřbu. Stalo se mi teď, já mám totiž ještě jednu hospodu, koukal jsem se tam na televizi, jak ty kluky vyndávají v rakvích z letadla. Seděla mi tam skupina lidí, cyklisti, ale už takoví šedesátníci, a začali mluvit v tom smyslu - dobře jim tak, jsou to žoldáci, lezou tam za prachy. Já jsem „chytl nerva" a seřval jsem je a vyhodil jsem je z hospody. Oni vůbec neví, o čem mluví, protože dneska to není o tom, jako se jezdilo na první mise. Ten Afghánistán, já jsem tam chtěl jet a udělal jsem všechno pro to, abych se tam dostal, ale dneska je to o něčem jiném. Dneska prostě ten člověk slouží tam někde u výsadkářů a nikdo se ho neptá - prostě jedeš! Já tam mám ještě do dneška bráchu, a ten byl během dvou let dvakrát v Afghánistánu, točí to po půl roce.

Ti lidé si prostě neuvědomují, že se to týká nás všech, že se to rozlézá po celém světě a není to otázka jen Afghánistánu. Já jsem to těm lidem vysvětloval nejdřív v klidu, ale oni to nechtěli pochopit. Říkají: „Co tam lezou, když doma se nic neděje." Ale to samé jsou piloti, co létali v Anglii za druhé světové války. Také jsme mohli říct: „Tady se nebojuje." Znal jsem x lidí, co bojovali za hranicemi, ale bojovali vlastně za věci našeho státu. Tihle, co nadávají, jsou úplně mimo, vidí jen peníze. A ještě v televizi říkali, že každá rodina dostane milion. Oni říkali: „Já bych jim nedal nic." Já jim povídám: „Jste normální? Ten kluk vydělává půl milionu ročně - voják profesionální, který je na určitém postavení. Holce, která má hypotéku, nebo manželce a dětem dali tedy dvouroční plat. A co potom? Nikdo už jim nepomůže." Takže z těch ohlasů jsem byl fakt smutný.

Ti lidi to mají pořád zakódované, že armáda je jako za komunistů. To bylo úplně o něčem jiném. To se plnily nějaké úkoly, 70 procent vojáků byli alkoholici. Kdo nepil, byl divný. Laická veřejnost to má prostě zakódované v hlavách, že to jsou takoví příživníci, prostě výsavky státního rozpočtu. Ale to je úplně jiné. Dneska je dvacet tisíc vojáků z povolání, tenkrát bylo čtvrt milionu. Dnes jsou samozřejmě úplně jinak vycvičení.

Říkal jste, že situace ve světě je tak složitější. Jak je to možné, že svět je nebezpečnější a nebezpečnější?

Za všechno nemohou nějací teroristé, Al-Káida. Ale ono se bojuje pomalu úplně všude. Podívejte, Libye, Sýrie, Irák. Tyhle různé odnože ubírají světu strašně síly. Dokud tady něco u nás nebo po Evropě nebouchne - ono se občas stane něco ve Francii nebo jinde - lidé si to neuvědomí.

Myslíte, že třeba, ať už to byl Beslan nebo Španělsko, že to je pořád pro mnohé daleko od nás?

Lidi si to pořádně neuvědomují. My jsme takový švejkovský národ, který si myslí, že se vždycky domluvíme. Za nějakých pět, deset let to bude velký průser.

Není to také o tom nebezpečí, že tam do bojů jezdí lidé z Evropy „zaválčit“ si a takzvaně pomoci?

Samozřejmě. To je další věc, že tito lidé jsou tady, žijí tu, mají zde rodiny a pak odjedou bojovat za hranice. Já to chápu, ale že akorát nebudou na té správné straně.

Vraťme se k Iráku, kde jste říkal, že to z vašich pěti misí bylo vůbec nejhorší. Bylo to tím, že to byla klasická válka?

Byl jsem tam přímo. Byla to válka, která myslím končila v květnu, ale pak tam ještě Saddámovy gardy dělaly nějaké věci. Ale pro mne to bylo nejvíc nebezpečné. Já si na Afghánistán nemohu stěžovat. Jde o ty lidi, ti místní byli dvakrát lepší než Iráčani. Přestože Afghánistán je primitivnější ve všem, ve vzdělání, v kultuře. V Iráku to bylo moderní, tam byly vysoké školy, infrastruktura fungovala úplně jinak než v Afghánistánu. Ale lidi tam byli zlí. Házeli po nás kameny a další věci. Když to srovnám, v Afghánistánu po mně v životě nikdo nehodil kámen. Je to kupodivu, ale za půl roku jsem neviděl, že by na auto přilétl kámen. V Iráku furt. Když jsme přejížděli kuvajtsko-irácké hranice a jezdili jsme do jižní Basry, tak to bylo vždycky peklo. To byla kanonáda kamenů, střílení.

Teď tam vítězí ISIL. Je to tím, že ta země je úplně rozvrácená?

Já nevím. Dnes už je to hodně let a člověk do toho tak moc nevidí. Byl jsem tam v roce 2002, takže je to už dvanáct let nazpátek. Těch faktorů je tam asi víc, proč dneska jsou tak stabilizovaní. Jestli je ještě někdo vyzbrojuje...

Máme tu další konflikt, a to je Ukrajina, a to je opravdu kousek od nás. Jak to tam podle vašeho názoru vidíte? Je to otázka jen východu země a Ruska?

Já to vidím jako velký celkový průser. Ať je to provokace ze strany Ruska. Když už je to takhle blízko a je to u tak civilizované země. Já jsem bral, že ten Afghánistán, Irák je takový ten třetí svět, kde se prostě tyhle věci děly a dějí, ale když už je to na Ukrajině, tak je to velký problém. A je to opravdu kousek, aby se něco stalo i tady. Je to hodně smutné. Ukrajina mne překvapila hodně.

Jsou na toto nejrůznější teorie. Jedna je proamerická, jedna proruská. Kde bude pravda?

Jsou tam tlaky z Ruska a nevím, jestli tím Putin něco zamýšlí, jestli chce něco světu dokázat. Myslím, že je to absolutně zbytečná věc. Měli by soustředit síly na terorismus a nemlátit se tady. Měla by si Ukrajina vyřešit ten problém a nikdo by tam neměl strkat ruce.

Na jedné straně říkáme, že Rusko zbrojí, na druhé straně ho potřebujeme i pro třeba zásobování Afghánistánu. Myslíte, že to dojde až tak daleko, že Putin řekne: „Nepustíme vůbec nikoho ze Západu do našeho vzdušného prostoru?"

Já si to nedokážu představit. Nechci v tomhle spekulovat, člověk jim nevidí do hlavy. Nevím, proč se to na Ukrajině děje. Je to destabilizace státu, akorát z toho těží země okolo. Nemyslím, že by v tom měla Amerika nějak prsty, jakože je měla všude a ve všem, ale asi je to otázka Ruska. Těžko říci. Nedokážu to posoudit a nejsem ani oprávněný.

Je to nejaktuálnější hrozba, že? Dříve to byl Kavkaz, teď už Ukrajina.

Pro Evropu asi ano. Ať je to otázka ekonomiky nebo blízkosti toho konfliktu, kdy se bojuje pár stovek kilometrů od nás. Na Ukrajině je to ostatně zvláštní. Je to tam jak parta dobrodruhů, pak nějací ti separatisti, ti jsou organizovaní a také to tak vypadá. Proč ta Ukrajina si s nimi neporadí? Tihle separatisté jsou perfektně vycvičení, které tam dalo Rusko. Logistika tam nefunguje, ale také proto, že nikdy nebyli v takovém průseru jako teď. Armáda je, cvičí se, ale nemá ty zkušenosti. Až tam bude ten problém dva roky, tak to bude na jiné úrovni. Zjistí, kde dělají chyby.

Nevidíte tam nějakou spojitost s Jugoslávií, že se Ukrajina pak také rozdělí?

Možné je úplně všechno. Samozřejmě Jugoslávie byla úplně něco jiného. Já říkám jednu věc - a teď trochu odbočím. Samozřejmě nějaké diktátorství na světě asi není úplně dobré, ale pro tyhle státy - teď nemyslím Ukrajinu, ale třeba Bosnu nebo Libyi - ten diktátor to tam nějakým způsobem držel. Tito umřel v roce 1988, tři roky na to tam začala genocida, válka, v těch lidech se to projevilo. On to tam držel, když byl problém, tak to nějak posekal, ale fungovalo to. To samé Kaddáfí. Co je dnes z té země? Rozvrácená, tisíce mrtvých. To samé Irák. On ten Husajn samozřejmě také. Myslím si, že tyhle státy, tihle lidi prostě potřebují diktátory. Je to můj názor. Vidím, že se tam něco děje, je tam zlo, ale to zlo je minimální oproti tomu, když tam toho diktátora svrhnou. Podle mne je to proto, že z toho někdo něco těží.

Není to o tom, že se jim snažíme exportovat naši takzvanou západní demokracii, se kterou si mnohdy sami neumíme poradit?

Asi určitě to má svůj vliv. No, že bychom někoho vyloženě nutili na naši evropskou kulturu, to jsem tam nikdy neviděl, že by tam někdo někoho převychovával. Tu jejich kulturu jim nikdo nebere. Demokracie u nich nikdy moc nebyla, to je pravda. Otázka je, co je dobře. Žijeme v nějakém moderním světě, kdy popravy lidí by kvůli nesmyslům neměly být.

Bosna je rozkouskovaná na malé pidistátečky s vlastním vedením a přitom je tam velká korupce.

To je velká. Řekl bych jedna z největších. To Kosovo a tohle (smích), to je tedy peklo. Podle mne tam vládne mafie.

A neohrožuje tohle bezpečnost třeba Makedonie nebo Černé Hory?

To jsou suverénní státy a nevidím, že by tam byl nějaký vliv, že u jejich sousedů to funguje takhle.

My jsme byli například v roce 2000 v Makedonii, kde probíhal sběr zbraní. My jsme tam přímo účelově jeli je zabavovat, shromažďovat a třídit a byl to úplný pakatel. Lidi odevzdávali zbraně typu brokovnic a samopaly, kulomety zůstávaly.

Vy jste přece bývalý voják. Jak je možné, že nevíme, kdy a kde je nějaká vojenská technika, když dnes přes družice dokážeme přečíst espézetku?

To já  nejsem o tom tak přesvědčený, že by to bylo až takto zmapované. Nevím, těžko říci, zda přes družici by se dalo určit, co kdo přesně má. Samozřejmě jsou miliony hangárů a je to schované.

A co ty vybrakované muniční sklady v Libyi, Sýrii?

Tam je druhý problém, nikdo pořádně neví, kdo ty armády vyzbrojuje. A co slyšíme v médiích, je jedna věc. Druhá věc je, jaké druhy zbraní tam proudí a od koho. To si myslím, že je velký problém. Kdo koho podporuje a tak. Oni sice naoko dávají zbraně těm v uvozovkách dobrým a na druhou stranu tam proudí zbraně. To je problém, že tyhle státy na každé válce prosperují a jsou uměle podporovány, vždyť je to už od Vietnamu.

Ještě se zeptám na konflikt v Gaze, na Izrael?

Je to opět další zbytečná věc. Izrael, moderní civilizovaný stát. Vedle je nějaký stát, který je prostě níž, a Izrael by to měl řešit rozumným způsobem. I když je to těžké říkat, aby to tam nebombardovali, když se s tou druhou stranou nedá dohodnout. Já si myslím, že to neskončí, že se to spíše rozšíří. Je to jako rakovina, že se to rozlézá po tom světě. Vždyť konfliktů nikdy takhle nebylo. Je jich tolik, že to směřuje k nějakému průseru a možná opravdu ke třetí světové válce. Je to otázka pár let. Když už jsou problémy tady s Ukrajinou, když už i Rusko takhle blbne, podle mého názoru, tak už je to průser.

NATO už schválilo síly rychlého nasazení a jejich sídlem bude s největší pravděpodobností polský Štětín. Rusko už teď říká, že to není dobré. Ale vy se usmíváte?

Rusko vůbec, co se týká Severoatlantické aliance… Protože ví, že je tam nějaká síla. A když se udělá něco dokonalejšího, rychlá reakce. Prostě Rusko bere NATO za problém. Amerika je daleko a co si budeme povídat, NATO má nějaké tři miliony vojáků, což už je velká síla.

Pojďme od mezinárodní situace do naší české kotliny. Myslíte si, že se vlády o ty naše veterány nějak intenzivněji zajímaly nebo zajímají?

Já si myslím, že ne. Otevřou se jim oči, až bude nějaký problém, který bude hodně blízko. Najednou se zjišťuje, že rozpočet se snižuje a snižuje. Mají být dvě procenta HDP. Jestli se nepletu, je jedna celá jedna. To je špatně. Teď jsem trochu odbočil. A co se týká válečných veteránů, já si myslím, že se vlády nedokázaly postarat ani o ty staré veterány, které já ještě pamatuju. Mně to přišlo, že čekali nějaký čas, ti chlapi byli po revoluci v roce 1989, 1990 relativně mladí. Najednou si na ně vzpomněli, až těm v uvozovkám dědkům bylo osmdesát pět, devadesát, když už jich bylo strašně málo. Ty měli především rehabilitovat a pak následně i nás. Není to dostatečné. Nebylo to ani u těch starých, těm měli dát hodně. Já si pamatuji před těma dvaceti lety, co jsem nastoupil do armády, že prostě každou chvilku jsme někde byli na nějakém pohřbu… Dneska s námi sedí už dva, tři lidi, je jim devadesát let a je to krátká doba, kdy z nich už tu nebude vůbec nikdo.

U nás nefunguje, že by s těmi lidmi byly častěji nějaké besedy. Celkově je to s válečnými veterány špatné. Je zde hromada kluků, kteří nemají ruce, nohy, kteří to nějakým způsobem přežili. Já neříkám, že se stát o ně nepostará úplně, ale myslím si, že by to mělo být úplně na jiné úrovni. Třeba ve Francii cizinecká legie - jak se o ty své stará - a to nejenom o tělesně postižené. Mají pro ně seniorské kluby, kde se o ně celoživotně postarají, mají pro ně i vinice, kde se dělá víno. Tady to bohužel bude ještě dlouho trvat, než to naběhne do takových dimenzí, jako to mají právě ti Francouzi. V cizinecké legii se po patnácti letech o vás doživotně postarají. To tady není. Tady je nějaká vojenská nemocnice, kde samozřejmě máme nějaké přednostní právo, které ani nefunguje, nějakou kartičku válečného veterána, ale tím to začíná i končí.

Někdo se začal bouřit, když přišla na přetřes všeobecná branná povinnost. Myslíte si, že třeba ti mladí kluci, jako třeba v Německu, by měli jít alespoň na pár měsíců takzvaně „na vojnu“?

Určitě! Rozhodně. Myslím, že to chybí. Myslím, že tahle mládež by potřebovala alespoň tři, čtyři měsíce, aby jela do toho Vyškova a absolvovala tam nějaké věci. Nejenom kvůli obraně státu, ale vůbec, třeba také z výchovných důvodů. Vždyť se na to podívejte. Vidíte šestnáctileté, sedmnáctileté kluky, kteří fetují. Je to úplně jiná doba, než byla za mne. Chybí vojna, ona k něčemu prostě byla. Naučila člověka nějaké samostatnosti, disciplíně, nějakému respektu a úctě. Ten přijímač je třeba, aby vůbec věděli, jak se zbraň třeba natáhne.

Ještě - co říkáte na Severoatlantickou alianci a na aktivity Američanů ve světě?

Ať je Amerika jakákoliv, je to takový policajt tady na zeměkouli. Mají možnosti, techniku, peníze, sílu v armádě, že to tak nějak hlídá. Jenomže jak je těch konfliktů tolik, tak už se do nich ani nepletou, protože kapacitně nestíhají. To by museli být všude. Samozřejmě je to také finančně vysává, to jsou strašné peníze, které do toho dávají.

Švýcarsko je neutrální - a jak se mu vede.

Jako Švýcaři být nemůžeme, to by nefungovalo. Já si myslím, že by stejně Švýcarsko nikdo nenechal padnout, přestože jsou jakoby neutrální. To je hezké, že tam má každý zbraň, ale to nejde vytáhnout do ulic.

Na druhé straně se říká, že je třeba zakázat soukromé zbraně a nože a Unie do toho jde pořádně ostře. Co vy nato?

Já mám sám doma zbraně za čtvrt milionu. Ne, že bych byl takový blázen, ale baví mě to a myslím si, že tohle zakazování je špatně. Vždyť tady nejsou nějaké průsery. Proč to zakazovat, proč? To, že občas někomu jebne v kouli a střílí, netýká se to Evropy, ale Ameriky. Lidi by měli mít zbraně. Ať klidně udělají psychotesty. Dělají se zkoušky a nejsou vůbec jednoduché, je tam pět set otázek. Nepamatuju si, že by někdo z legálně držené zbraně někoho tady v téhle republice postřílel. Nevím, proč tímto směrem ti politici jdou. Kdyby to bylo na denním pořádku. V Anglii to je, tam i policisté nenosí zbraně. Ale mají to jinak nastavené.

Mne šokuje, jak říkáte, že to všechno spěje k nějakému velkému konfliktu a že tady ten průšvih, ať už v naší republice nebo ve střední Evropě, bude poměrně brzo.

Já jsem toho názoru, že jo. Pokud se něco radikálně nezmění, tak myslím, že něco bude. Ten svět jde úplně někam….