Vláda rozhodla o vyhlášení nouzového stavu. Proč je, podle vás, důležitý?

Je to proto, aby vláda mohla ve zkráceném řízení dělat nějaké věci, které pomůžou organizaci těch složek. Můžete zavolat pracovníky do práce, nemusíte dělat velká výběrová řízení. Myslím, že je to správně vzhledem ke stoupajícím případům covidu.

Jak to teď vypadá ve zdravotnictví v první linii?

Minulý týden jsem i spolu s bývalým ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem navštívila vedení nemocnic v Libereckém kraji. Diskutovali jsme o personálu. V jablonecké nemocnici vytvořili dětskou skupinu, takže sestřičky, které by měly být doma, ji využily. Netrpěli až tak extrémním nedostatkem pracovníků v nemocnici. V Liberci nám ředitel a hlavní sestra říkali, že se s tím také vypořádali. Museli tam udělat omezení ohledně nějakých oddělení, ale zvládli to také.

Co se týče záchranky, mluvila jsem s kolegy ze svého střediska v Jablonci. Říkali, že se začalo dít to, že každý, kdo měl rýmu nebo kašel, si volal záchranku. Pro ně je to výjezd v ochranných pomůckách, když je podezření na covid. Bylo to hrozně pro ně náročné. Chtěla bych jim velice poděkovat.

Dostanete se někdy ještě k práci záchranářky?

Teď už se k tomu moc nedostanu. Tím, že jsem se stala předsedkyní parlamentního výboru pro sociální politiku, je tam daleko víc práce. Takže nejezdím. Když byl nouzový stav, chodila jsem do skladu krizového štábu. Pomáhala jsem vydávat pomůcky, přijímat objednávky.

Je teď, v této zvláštní době, na záchrance tato práce jiná než jindy?

Samozřejmě jsem s kolegy mluvila. Byla jsem s nimi i na kávě. Říkají, že to opravdu pro ně náročnější bylo. Ke každému pacientovi, kde bylo podezření na covid, si museli obléknout ochranné pomůcky a v případě pozitivního případu jet na základnu, kde se auto muselo desinfikovat. Je to o hodně složitější a náročnější.

A není toho konec, což je asi náročné i psychicky...

Určitě. Nemám statistiky ohledně počtu výjezdů. V první vlně, když jsem s nimi mluvila, říkali, že se jejich počet trochu snížil. Potom ale jeli opravdu ke každé rýmě. A není konec. Dneska jsem poslouchala, že je 3900 nově pozitivně nakažených. A já osobně jsme byla dnes v osm ráno (pátek) také na testu.

Asi je nyní, co se týče zdravotnictví, hlavní obava, že onemocní i zdravotnický personál a nebude dostatek lidí k ošetřování vážných případů? Je toto jeden z hlavních důvodů, proč se zavádějí omezující opatření?

Ano. Řekl jste to správně. My pořád mluvíme o covidu. Ale může se stát, že přijedete do nemocnice se zánětem slepého střeva a musíte mít  pro tyto lidi místo, ale i personál. Teď je velká vlna covidu, což je nyní to základní. Ale nesmíme zapomínat, že ošetřující personál funguje na ambulancích, na kardiu, na kontrolách. Klobouk dolů před nimi. Jejich náplň, která tu byla i před covidem, jim pořád zůstává. Je to extrémně náročné pro všechny. Když jsem byla teď na odběru – protože jsem v úterý seděla vedle kolegyně, která pak zjistila, že je na covid pozitivní, a čekám na výsledky – byla tam se mnou i zaměstnankyně odtamtud. Je to tam opravdu nebezpečné.

My jsme trochu polevili všichni. V létě už to nikoho nebavilo, nosit roušky v tomto období je nepříjemné. Jako sestra, která dělala osm let na operačních sálech, v těch rouškách jsme tam byli také dvanáct hodin. Buďme k sobě ohleduplní a chraňme se. Nikdo z nás nevíme, kde covid může být. Opravdu je to teď na nás. Říkám to pořád – rouška, mýt si a dezinfikovat ruce. Při podezření se poradit s lékařem a případně pak jít na test. Začíná nám podzim. Začnou nám chřipky. Apelovala bych na očkování proti chřipce, protože naše republika nemá v tomto dobrou statistiku. Lidi toto očkování neberou moc vážně. Ale bylo by to fajn, se očkovat. Když někdo bude očkovaný proti chřipce a půjde pak k lékaři s příznaky covidu, on už pak může chřipku vyloučit. 

Co se týče covidu, řada lidí ho zlehčuje a celý ten humbuk kolem něj považuje za přehnaný. Obviňují i média, že to přehánějí. Co si o tom myslíte?

Covid za žádnou banalitu rozhodně neberu. Podívejme se, co se děje v celém světě. Byli jsme jedni z nejlepších, teď jsme bohužel na špici v počtu nakažených. Myslím, že někteří lidé už to neberou tak vážně. Znám tři lidi, kteří covidem onemocněli. U dvou to proběhlo v pohodě, ale kolegyně měla těžký průběh. Není to sranda. S covidem se budeme muset naučit žít, on jen tak nezmizí.

Co se týče roušek, mám zkušenost ze zahraničí. Měli jsme dlouhodobě objednanou dovolenou v Rakousku. Museli jsme ji odložit. Když se to povolilo, tak jsme do hor jeli. A tam neexistovalo – když jsme přišli do vlaku, do obchodu, do restaurace – jít bez roušky. A tady v létě se to uvolnilo, a tím se to trochu pokazilo.

Co se týče toho zmatku v hlavách některých lidí. Nevyvolávají ho ale i odborníci, kteří dost často mají odlišné názory, které pak vypouštějí prostřednictvím médií do veřejnosti?

Máte pravdu. Mají různé názory a je jasné, že je to pak zmatek. Je mi líto, že v tomto netáhneme za jeden provaz. Já respektuji, co mi doporučí a nařídí Ministerstvo zdravotnictví. Ať je každý zodpovědný k sobě, ale i k ostatním.

Mám zkušenost, že jsem šla do obchodu. Byly tam dvě prodavačky na kase, k sobě zády. Jedna byla paní a měla roušku. Druhá slečna, která roušku neměla. Přišli tři mladíci, dva roušky měli, jeden ne. Starší paní mu povídá, aby si ji nandal. Mladá prodavačka se otočila a říká: Proč byste si ji brali, vždyť není nouzový stav, já ji taky nenosím. A ta starší povídá – ale já jsem starší, sedím tu celé dny a nechci to chytit... Prodavačky jsou první na ráně. Když byla první vlna, koupila jsem jim vždycky čokoládu nebo kytku, protože ty fakt jely v první linii.

Stále jedou...

Mrzí mě, že je společnost v tomhle rozdělená. Moje maminka, které je 78, kouká jenom na televizi. Ona když vidí různé názory, tak mi řekne, co já si z toho mám vzít? Co se týče médií, lidi vám řeknou, že už je to štve, protože ráno zapnou televizi a covid, covid, covid... Že už ji ani nezapínají.

Když minulý týden oznámil rezignaci Adam Vojtěch, radost jste z toho neměla. Jak hodnotíte jeho počínání ve funkci ministra zdravotnictví? Na facebooku máte sdíleno jeho rozloučení se zaměstnanci ministerstva, kteří mu zatleskali, takže u nich asi byl oblíbený...

Adama Vojtěcha znám sedmý rok, protože působil na Ministerstvu financí pro oblast zdravotnictví. Tam byl panu premiérovi poradcem. Adam Vojtěch je velice pracovitý, pokorný a slušný člověk. Na Ministerstvu zdravotnictví udělal hodně práce, co se týče jiných zákonů a věcí. Dokázali jsme, že každá sestra nemusí mít vysokou školu. On mi v tom pomohl. Pak přišel covid a tlaky odevšad byly na něj úplně extrémní.

Když jsem v předminulou neděli koukala na debatu u Moravce, říkala jsem si, že se něco děje. Že je úplně jiný, ne takový bojovník. Když jsem se o jeho rezignaci dozvěděla, tak mi i ta slza ukápla. On nás každého vyslechl, pomohl, zjistil. Na ministerstvu byl oblíbený, ale prostě asi z něj lidi neměli takový respekt jako teď z profesora Prymuly. Ptala jsme se ho, a pan exministr mi řekl, že se pro tento krok opravdu rozhodl sám. Adam Vojtěch byl jeden z nejdéle sloužících ministrů zdravotnictví. Kdyby nebyl covid, tak ještě udělá do konce volebního období hodně práce. On teď vlastně bude s námi. Ví, co připravil, tak to teď může prosazovat jako poslanec.