Projev Donalda Trumpa před Valným shromážděním OSN vyvolal mezi řadou lidí rozpaky. Některá média ho hodnotí jako dost konfrontační, když pohrozil Severní Koreji totálním zničením a tvrdě kritizoval Venezuelu a Irán. Nicméně izraelský premier Natanjahu ho pochválil za odvahu, český prezident naopak hodnotil projev americké hlavy státu jako školní známkování jednotlivých zemí. Jaký udělal Trump na vás dojem?
Poslouchal jsem ho, byl to opravdu dobrý projev. Slovo „suverenita“ v něm zaznělo dvaadvacetkrát a Trump se otevřeně přihlásil k pojmu národního státu, který nadále zůstává, abych citoval, „tím nejlepším prostředkem zdokonalování lidstva“. Národ samozřejmě nechápe etnicky, ale politicky, jako jediný celek, v němž je možné uskutečnit demokratickou vládu. Myslím, že v hlavách nadnárodní byrokracie začala blikat červená kontrolka. Jinak s jeho kritikou Íránu, Severní Koreje i Venezuely souhlasím. První dvě jsou hrozbou pro regionální i světovou stabilitu, ta třetí je příkladem, že socialismus nefunguje nikde.
Už koncem tohoto víkendu bychom mohli znát vítěze německých voleb. Celkem jasným favoritem je opět Angela Merkelová. Co to bude pro Českou republiku a Evropskou unii znamenat? Máme se třeba připravit na větší tlak ohledně přijímání migrantů v rámci povinných uprchlických kvót? Budeme více nuceni k přijetí eura? Jak vnímáte vy sám tohoto pravděpodobného vítěze voleb v zemi, se kterou máme nejdůležitější obchodní kontakty?
Větší tlak na integraci Česka můžeme čekat každopádně. V případě vítězství Merkelové, které je velice pravděpodobné, to bude tlak postupný. Jakkoliv nejsem fanoušek Merkelové, z možných variant je ona pro nás pořád ta lepší. Pamatuje si železnou oponu, bývalou NDR, nemyslí si, že ve východní Evropě žijí jen vazalové Německa. Dá se s ní diskutovat.. Takový Martin Schulz je naopak radikál, s ním by žádná diskuse nebyla možná. Je ale třeba pokračovat v odmítání uprchlických kvót, nevstoupit do eurozóny, držet se stranou tvrdého jádra EU. To budou hlavní výzvy pro budoucí českou vládu. Tvrdím, že politický střet u nás nepovede tentokrát po linii levice versus pravice, ale po linii „tvrdé jádro ano“ versus „tvrdé jádro ne“.
Německý ministr zahraničí Thomas de Maziere (spolustraník Angely Merkelové) šokoval nedávno Evropu, když doporučil, aby všechny členské země EU vyplácely stejně štědré dávky migrantům jako Berlín, aby se migranti nehrnuli jen do Německa. Jsou politikové našeho západního souseda opravdu tak zásadně odtrženi od reality života ve východoevropských zemích?
V některých státech západní Evropy vidíme v poslední době snahu přenést řešení vlastních problémů na ostatní, to není nic nového. Francouzi se například snaží bránit volnému pohybu zboží a služeb na unijním trhu, protože jejich příliš zdaněné a přeregulované podniky mají potíže s konkurenceschopností. Němci se zase snaží řešit problém obrovského množství migrantů. Sociální politika je ale plně v rukou členských států EU a musí to tak zůstat i nadále. Tento návrh je zcela nepřijatelný, byla by to vlastně ekonomická pobídka migrantům, aby se stěhovali do střední a východní Evropy.
Migrační krize pokračuje unikátním úkazem – jak známo, neziskové organizace „vartují“ u břehů a buď loví migranty z vody, nebo si je rovnou přebírají od pašeráků. Italská policie s nimi chtěla uzavřít po dobrém dohodu, že bude vstupovat na jejich lodě. Neziskovky, častokrát mezinárodně financované, to odmítly podepsat, protože by potom migrantů přeplavily méně. Někdejší náčelník GŠ české armády Jiří Šedivý jejich činnost označuje za kriminální a vyzývá k zásahu proti nim, ostatně i italská armáda už jejich lodě vyhání. A začala operovat i v blízkosti libyjských vod, což byl dříve zcela neprůchodný problém... Zastánci migrace ale tvrdí, že lidé utíkající před válkou a jinými nepříznivými podmínkami mají právo přijít do Evropy. Jde možná o kritický bod toho, čemu říkáme migrační krize, v Africe čekají další miliony. Co dál dělat?
Skutečných uprchlíků, tedy těch, kteří opravdu prchají před válkou a mají nárok na azyl v Evropě, je už v Itálii a v Řecku poměrně málo. Většina z nich již v některém z evropských států azyl dostala. Většinu nyní představují ekonomičtí migranti, kteří azyl nedostanou a bude je nutné s nesmírným úsilím dohledávat a vracet zpět. Pokud si toto některé státy konečně uvědomily a začaly lépe hlídat jižní hranici, pak samozřejmě nemá žádná nevládní organizace právo stavět se nad zákon a toto úsilí sabotovat.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán