Svátek 17. listopadu by podle Lubomíra Zaorálka měl být důvodem k větší reflexi, ale místo toho zazněla spousta strašných frází a floskulí. To dle jeho slov mnohé spíše odrazuje a raději se žádných oslav neúčastní. „Viděli jsme nesnesitelný kýč. Patos lze omluvit v době, kdy ke změně režimu docházelo a součástí byla euforie a sentiment. Navozování takové atmosféry znovu po 34 letech mi připadá strašně kýčovité. Všechno se stalo kýčem včetně písně Modlitba pro Martu. Jde spíš o jakousi rekvizitu, která se používá znovu a znovu pro vyvolání dojetí. Dovedu si představit velké množství lidí, kterým se to musí zajídat. Není to důstojné. V tom vidím hlavní problém těch našich tzv. oslav, které jsou místo reflexe podivným rituálem, ze kterého má člověk zvláštní pocit. Co bylo správné tehdy, dnes působí trapně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz.

„Nejhorší zážitek související s letošním 17. listopadem je pro mě pan Gruntorád, který drží hladovku, protože jsme nedokázali vyřešit ani problém s penzemi lidí, které minulý režim perzekuoval a nedovolil jim vykonávat jejich zaměstnání. Na tom vidíte tu falešnost a trapnost. Když jsem byl předsedou Poslanecké sněmovny, snažil jsem se přispět k tomu, abychom těmto lidem pomohli. Nyní vidíme ostudu současné garnitury, která se verbálně hlásí k demokracii a dalším hodnotám, ale nedokázala ani toto uvést do praxe. Zcela to ukazuje falešnost dnešního ‚vzpomínání‘ na 17. listopad a odhaluje celé pokrytectví. Místo vzlykání u pomníků jsme měli napravit křivdy. Pak se nedivte, že se mnozí lidé vzpomínkovým akcím raději vyhnou, než aby tam museli trpět, protože se jim z toho všeho dělá mdlo,“ soudí místopředseda Sociální demokracie, exministr a bývalý předseda Poslanecké sněmovny.