Jak vnímáte útoky v Nice ve Francii? Nad čím v této souvislosti přemýšlíte?

Jako první vždycky myslím na osudy jednotlivých obětí a jejich rodin. Nelze ani domyslet, co prožívají rodiče, kteří přišli takto tragicky a zbytečně o malé dítě. Přeji všem rodinám, aby se jim časem podařilo dosáhnout alespoň určitého usmíření a najít trochu klidu. Vyjádření solidarity a soustrasti nesmí ovšem být to jediné, u čeho zůstane.

Lze takovým útokům zabránit? Budeme se nakonec bát vyjít oslavovat významné výročí, protože by mohl někdo zaútočit? Jak proti tomu bojovat?

Zcela takovým útokům zabránit nelze. Předvídat vyšinuté chování a všechny jeho formy a projevy je prostě nemožné. Paradoxně v tomto případě ale asi stačilo, kdyby byl dodržen již stanovený zákaz vjezdu nákladních aut na promenádu v Nice a pečlivě kontrolovány případné výjimky. Útok by pak asi přinejmenším nemusel mít tolik obětí. Strach z větších shromáždění myslím již ve společnosti je. Bohužel každé takové ohrožení přichází ruku v ruce s omezením svobody nejen legislativně, kdy veřejnost požaduje tvrdší bezpečnostní opatření, ale i v našich myslích.

Nesmíme se ale nechat zcela paralyzovat. Nicméně bez opatření typu omezení volného pohybu osob v rámci Schengenu, radikální úpravy imigračních pravidel a pečlivého monitoringu problematických osob, skupin a oblastí se bezpečnost nezvýší. Primárně pro mne ale schengenský prostor znamenal, že máme volný pohyb osob v rámci členských států, nikoliv zvnějšku. Víme, že se po Evropě nyní pohybují desítky tisíc lidí, kteří přišli zvenčí, a nemáme ponětí, kde jsou a co dělají. To považuji za skandální.

Útočník v kamionu, ale i při střelbě ve francouzském klubu jsou druhá či třetí generace přistěhovalců, kteří se narodili ve Francii či Belgii, v zemi, kde je přijali za vlastní. Ukazuje tento případ, že jejich zásady a chování nelze integrovat do evropské kultury, i když se už narodí v Evropě? Co si o tom myslíte?

Krátce: ukazuje. Nevěřím na multikulturní Evropu. Budeme buďto multikulturní, nebo budeme Evropa.

Jak se teď postavit podobnému terorismu? Měli bychom uzavřít Schengen? Být přísnější? Dá se s tím po první uprchlické vlně ještě vůbec něco dělat?

Špatné je, že se vůbec problém dostal do takového stádia, tudíž nejde pouze o to, eliminovat příčiny, ale těžce a úporně se zbavit již napáchaných následků. Je potřeba mít pod kontrolou rizikové oblasti, kde již vznikly komunity se sklonem k radikalizaci. Existují zprávy zpravodajských služeb o chování některých imámů v těchto komunitách, kteří tamní lidi ještě přesvědčují k fundamentálnímu výkladu islámu. To je potřeba trestat a eliminovat. Pokud někdo, kdo přišel do Evropy, útočí na naše civilizační hodnoty, tak zde nemá co dělat. Máme ovšem konflikt se základními právy a svobodami. V našich zemích máme svobodu vyznání. Jenže tato svoboda vyznání se v případě radikálních muslimů dostává do konfliktu s jinými lidskými právy a je v určitém výkladu vlastně nebezpečnou agresivní ideologií. V takovém případě nezbývá než ji omezit.

Měli bychom s Ruskem spolupracovat proti terorismu? Může nám být nápomocné při boji proti Islámskému státu, Tálibánu a podobně? Potřebujeme v tomto boji Rusy?

Hledat smysluplnou spolupráci v boji proti terorismu s Ruskem považuji za správné. Problém jsou často rozdílné geopolitické zájmy a v poslední době až hysterické vztahy mezi Ruskem a Západem. Z jakéhokoli rozkolu mezi světovými mocnostmi se teroristé jistě jen radují.

Jak vnímáte prohlubování vztahů Ruska s Čínou? Může nás jako následek ohrozit eurasijská integrace? Obáváte se, že by to mohlo změnit i Českou republiku?

Vztahy Ruska a Číny jsou v mnohém dosti složité a nemyslím si, že mezi nimi existuje neochvějné spojenectví. V případech, kdy mají společný zájem, postupují logicky ve vzájemném souznění. My se zase musíme soustředit na své zájmy.

Pro někoho je Putin vyvrhelem a diktátorem, pro jiné vzorem, který nyní ukazuje, jak nezávisle na Západu lze fungovat a žít. Jeho kroky k tomu směřují, opouštění petrodolaru, BRISC a tak dále. Jaký postoj k němu zaujímáte vy?

Není to takto černobílé. Mohlo by se také stát, že v Rusku nastoupí k moci opravdový válečný jestřáb. Putin je v mnohém čitelný. Snaží se z Ruska dělat sebevědomou velmoc. Svoje PR postavil na obraně konzervativních hodnot, čímž se snaží získávat příznivce v Evropě, kteří jsou rozhořčeni ze současných problémů a mají vcelku oprávněný pocit, že vládnoucí elity vymýšlejí samé sociálně-inženýrské výplody. Na základě toho si někteří lidé začali současné Rusko idealizovat. To je ale také velký omyl. Životní úroveň v Rusku a celkový přístup k životu je značně odlišný od našeho. Já si přeji, abychom jednoznačně patřili na Západ, který se ale potřebuje probudit ze současného stavu, kdy kupříkladu bruselské elity vnucují občanům politiku, kterou si přejí primárně tito lidé z bruselské slonovinové věže, nikoliv naši občané.

Evropskou unií hýbe brexit. Mluví se o reformách Evropské unie, jak by měla vypadat podle vás? Jak vidíte budoucnost sedmadvacítky?

Reakce na brexit od mnohých velkoevropanů ukazují, že nic nepochopili a chtějí ještě více utužovat integraci. Bude na jednotlivých vnitrostátních volbách v Evropě, aby se ukázalo, jakou cestou se chtějí lidé vydat. Volný obchod, pohyb a tak dále jsou velmi pozitivní aspekty Evropské unie, ale rozhodovací centrum v demokracii nemůže být primárně hozeno na nějaké úředníky z Evropské komise, jejichž legitimita je dosti sporná. Mnohým lidem ovšem vyhovuje současný stav Evropské unie a jejích orgánů.

Domníváte se, že Češi promítají do vztahu k Evropské unii i to, co se dělo po revoluci v zemi? Tedy nedůvěru v politiky, korupce… Může nějakou roli hrát stesk po komunismu?

Je známo, že člověk má obecně tendenci vytěsňovat negativní vzpomínky a idealizovat si svoji minulost. U některých lidí to možná hraje roli. U mne žádný stesk po komunismu neexistuje. Příšerná, pokřivená doba. Přes mnohé problémy žijeme v dobrém období a já jsem za to vděčná. Jenom nesmíme usnout na vavřínech, je třeba si hodnot, které máme, vážit a pěstovat je. Evropská unie je navíc na politické úrovni ztělesněním toho, co bylo u nás v porevoluční době nejvíce zatracováno a co bylo zdrojem značné deziluze – opoziční smlouvy. Společné vládnutí stran z opačných pólů politického spektra je na úrovni Evropské unie v podstatě normou. Přitom by se mělo jednat o zcela výjimečné řešení patových situací.

A co naopak pravice? Přestala bojovat za své původní ideály, a proto lidé tíhnou ke středopravicovým nebo levicovým stranám více?

Pravice prochází krizí v celé Evropě. Doufám, že si voliči všimnou, že to Evropě nepřináší nic dobrého a zase se k pravicovým myšlenkám vrátí. Problém je, že levicové strany to mají s komunikací své politiky jednodušší. Je lehčí slibovat utrácení, kontrolu všeho a přerozdělování od bohatých chudým než svobodu a s ní spojenou odpovědnost za vlastní život.

S jakým zájmem a pocitem sledujete prezidentské volby v USA? A komu držíte palce a proč?

Jsem moc ráda, že si v amerických volbách nemusím vybírat mezi autentickou arogancí Trumpa a neautentickou empatií Clintonové. Budou to v každém případě zajímavé volby se zajímavým výsledkem.

Obáváte se, že se naplní výhrůžky islámu o obsazení starého kontinentu? Tedy obsazení Evropy přes dělohy islámských žen?

To je ovšem sugestivní otázka, skoro mám pocit, že bych měla hned vlastenecky otěhotnět. Otázka ale míří na otázku regulace imigrace. Já jsem zastáncem kontrolované imigrace a důsledné ochrany křesťanských hodnot, na nichž Evropa vznikla. Tečka.

Kterého politika, ať už živého, či mrtvého obdivujete a proč?

Nemám žádný politický idol. Je řada osobností, které sehrály ve své době zásadní roli a kterých si vážím. Určitě k nim patří Churchill, Thatcherová, Masaryk, Havel, Rašín… Těch lidí by bylo možné zmínit více, každý měl i své negativní stránky, ale tak už to v životě je.